Výměna rolí [DOČASNĚ UKONČENO]

*1*

Ona

Dneska je první školní den. Jdu do druháku. Moc se mi do školy nechce a to taky kvůli tomu, že to všechno znovu začne. Přesněji, začne to, že se mě všichni budou vyptávat na můj život. Jsem modelka a řeknu vám, že to vůbec není lehké. Všichni si myslí, jak mám úžasný život, ale já bych dala cokoli za to, abych mohla mít normální život normální šestnáctileté holky. Nikdo to nechápe a nikdy nepochopí. Ráno mi u hlavy zakřičí budík. Musím vstát a projít velkou místností, která je spíš navrhovací salon, než pokoj. Jsou tu všude kusy různých látek a jehly. Musím si dávat veliký pozor, abych na nějakou nešlápla. Co jsem tu včera vyváděla? Dojdu k posuvným dveřím a vejdu do koupelny. Podívám se do zrcadla. Až jsem se sama sebe lekla! Co to mám na hlavě? Moje...no ani se tomu nedá říkat vlasy trčí do všech světových stran! Vyčistím si zuby a na hlavě si udělám dva culíky. Ze skříně vytáhnu četné šaty s růžovým límečkem, které jsem ušila přes prázdniny.

Vezmu si tašku a sejdu schody. Mám sraz se svou kamarádkou Chloe před školou. Jdu do jídelny a na stole mám připravenou snídani. Ovocný salát. Dojím a Nathalie mi řekne, ať jdu do limuzíny.
"Kde je otec? Nemůžu ho pozdravit, než odejdu?"
"Marinette. Tvůj otec má moc práce a my nemáme čas. Jdi do auta."
Se sklopenou hlavou se vydám do limuzíny. Od smrti mé maminky se otec uzavřel ve své kanceláři a téměř nikdy ho nevidím se usmívat. Nasednu do limuzíny a vyjedeme směr škola. Dojedeme a já otevřu dveře auta. Před školou je spoustu lidí. Když vyjdu, začnou všichni ječet a nahrnou se ke mě.
"Dáš mi podpis?" "A mě?" "Mě taky!"
Přeřvávají se tam mí fanoušci. Snažím se v davu najít Chloe. Po chvíli vidím tu zlatou hlavu jak na mě mává. Běžím k ní a obejmu jí. Má na sobě modré šaty, které jsem jí ušila.
"Marinette! Konečně! Moc jsem se na tebe těšila! Ani nevíš jak!"
"Já na tebe taky Chloe."
Vydaly jsme se do třídy. Sedly jsme si do první lavice. Chloe je u zdi, kde jsou dveře a já do uličky. Do třídy vejde Alya se Sabrinou.
"Hele, Marinette. Podívej se na ty trapky u dveří! Co to mají na sobě? Hnus!"
"Chloe uklidni se! Není hezké, že to o někom říkáš! A náhodou mají dost podobné šaty jako ty a jestli mě nechceš urazit tak se klidni!"
Hrála jsem uraženou.
"Máš pravdu. Nebudu si z nich dělat srandu. Odpusť mi."
Chloe rozevřela náruč a já jí s úsměvem objala.

On

Ne, ne, ne! První školní den v nové škole a já zaspal! Co to se mnou je? Rychle přeběhnu do koupelny, kde si vyčistím zuby a učešu mé blond vlasy. V pokoji se obléknu a otevřu poklop v mém pokoji. Sejdu i s taškou schody a jdu do obíváku.
"Ahoj mami!"
"Ahoj Adrianku. Co chceš k snídani?"
"Jen jablko. Nestíhám."
"Dobře. Tady."
Mamka mi podá jablko. Rychle poděkuji a běžím do školy. Naštěstí nebydlím tak daleko. Bydlím nad pekárnou, která patří mím rodičům. Přeběhnu přechod a běžím po schodech do mé nové školy. Kudy že mám třídu? Jo jasně! Běžím po schodech a podívám se na dveře od třídy. V tu chvíli zazvoní. Rychle vejdu do třídy. Pohled mi spadne na mou novou spolužačku. Je krásná. Má černé vlasy se záblesky od světla jsou modré, na sobě nádherné černé šaty a modré oči, ve kterých se každý stratí. Vypadá jak modelka. Pak mi to došlo. Její fotky jsou po celé Paříži na plakátech. To je ona! Ta známá modelka! Jak že se to jmenuje? Musím se pak zeptat. Ani mi nedojde, že na ní zírám tak dlouho.
"Ehm. Adriene. Třído tohle je Adrien Agreste. Váš nový spolužák. Sedni si do druhé lavice tady za Marinette."
Učitelka mě vytrhne z mých myšlenek a já se na ní podívám.
"No tak šup. Ať můžeme začít."
Párkrát zamrkám. Jo tak Marinette! Bože je tak krásná. Jdu si sednout vedle nějakého kluka.
"Čau. Jsem Nino. Ty Adrien, že?"
"Co? Jo jo. Adrien."
"Kámo co to s tebou je?"
Musím pořád koukat na ní.
Je tak moc krásná!
"Země volá Adriena! Ozvi se, přepínám!"
"Cože? Jo promiň. Zamyslel jsem se. Co jsi říkal?"
"Koukám, že jsi se zakoukal do ní."
Ukázal bradou na Marinette.
"C-cože? Jak tě t-to napadlo?"
"Ale nedělej fóry. Je to na tobě vidět. Furt na ní zasněně koukáš. Musím tě ale upozornit. Ona je nedostupná. Všichni-až na mě-se pokusili jí získat. Nikdo neuspěl. Nechci tě nijak podceňovat, ale nevím, jetli by jsi to měl zkoušet." Nad jeho slovama jsem se zamyslel. Co když má pravdu? Za skoušku nic nedám. Ale je pravda, proč by slavná modelka začala chodit zrovna se mnou? No teď to řešit nebudu. Musím začít poslouchat učitelku.
____________________________________
Takže ahoj! Je tu další můj příběh! Jak se vám líbí? A co tohle téma? Mám pokračovat? Určitě názory napište do komentáře ;) mám vás ráda!!
*donuttik*