Děti Ohně Povstání

5. Centuron

Maia

Po několika dění cesty, jsem na obzoru, konečně spatřila Centuron. Možná je to hlavní město, ale hezčí nebo větší, rozhodně není. Mám pocit že i náš hrad je větší. Naše město je krásné, čisté, bílo-rudé, všude jde cítit moře a slaný vzduch umí krásně pročistit hlavu, zato tady to páchne, znečištěním a starými rybami. Klidně několik hodin bych mohla popisovat své pocity a znalosti o Lemionu, i tak by to nestačilo, ale toto město, se dá popsat jedním slovem, špína. Z myšlenek mě probudil, dusot koňských kopit, odjížděli jsme vstříc té špíně.

Asi za dvě hodiny jízdy, jsme měli na dohled brány města. Seřadili jsme se, první jeli dva vlajkonoši, za nimi otec s matkou jejich stáž, pak já a moje stráž, dál mi to bylo jedno. Jeli jsme k branám, rozhlédla jsem se. No tak Maio přemýšlej kudy by se dalo utéct. Zachytila jsem pohled mého otce, který jasně říkal, opovaž se, stejně se ti to nepovede. Něco zašeptal svému strážnemu, z osmi mužů mě jich najednou hlídalo 12, jo mám skvělí život.

Brány se otevřeli a my se rozjeli. Jeli jsme po kočičích hlavách, na kterých šlo vidět že jsou tu dlouhou dobu. Domy zde byly z neopracovaného dřeva a šedého kamene, domy nepůsobili dobrý dojem, ulice byly špinavé, sem tam jsem zahlédla toulavého psa. Povzdechla jsem si. Jak jsme se blížili k hradu kvalita města stoupala, ve městě byly čtvery hradby, první hradby byly tlusté a vysoké, měli za úkol odrazit obrovské armády, tyto hradby byly dvojité z důvodu aby nejchudších částech města nevznikly vzpoury a nepustili nepřítele dovnitř.

Další hradby vedli do lepší části města, řekla bych že tato část je pěkná. Hradby mezi touto a chudou části jsou velké a pevné, bydlet v této části tak jsem za ty hradby vděčná, protože někteří z chudé části byli opravdu děsiví. Malé domky zde byli pěkné, opravdu mi to zde připomínalo Lemion, protože i lidé zde přišli od pohledu milí, ulice zde byli čisté, i děti zde pobíhali a hráli si. Různé řemeslné dílny zde byli, kováři, pekaři, hrnčíř, a na co si jenom vzpomenete.

Další hradby byly menší a brány byli otevřené a lidé se mohli volně procházet kam chtěli. Další část se mi opět nelíbila, domy zde byli obrovské a přezdobené, lidé zde jasně dávali najevo, my jsme ti bohatí, tím pádem lepší než vy. Nenávidím přesně tuto skupinu elfů. Tím že mají peníze si myslí že jsou lepší. V Lemionu jsou všichni k sobě vstřícní a to že je někdo chudší, neznamená že je špatný. Alespoň toto se snaží moji předci své lidi naučit, a lidé našeho města se milují své vládce, kteří jim v těžkých chvílích pomáhají. Vsadím se že tady tihle, by v životě nedali ani měďák na to, aby se lépe žilo těm chudším.

Další hradby byly stejné jako ty první, protože za těmito hradbami žila, samotná královská rodina. Hrad (viz. Media, ale ten náš je bílí a kolem něj je velké město.😀) tohoto města byl obrovský, hnusný, nevkusný, prostě strašný. Byl z bílého mramoru. A už od doby co jsem ho spatřila jsem si říkala, že za celý život se nemůžu naučit se v něm orientovat.

Takže kratší kapitola, vím že dlouhou dobu jsem nic nenapsala, jenomže začátek, než dojde k jedné velké události v Mainém životě je složitý na psaní. Opět a zase se omlouvám za gramatiku, ono je to hodně potřeba.
No doufám že už budu mít více času na psaní.😀😀