Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

27. Kapitola

Adrien

Vidím, jak se akumatizovaný člověk, nebo spíš holčička, rozhlédne a uvidí auto. Tu druhou holčičku poznávám, i když si nepamatuju jméno. Vím jen, že to byla Loutkařka. A teď je ve velkém nebezpečí. Holčička s fialovými vlasy se rozeběhne k autu. Vtom mě někdo popadne za ruku. Mari.

,,Zakryj mě, tak, aby na mě nikdo neviděl." Něco v její tváři mě přinutí se už na nic neptat, jen kývnu a postavím se před ní. Ona akumatizovaná už zvedla auto nad hlavu a vyšla k bývalé Loutkařce. Doufám že má Mari dobrý důvod pro to, mě tu zdržovat.

,,Tikky, tečky!" zašeptá za mými zády. Cože? Ti-co tečky? Tikky? Kdo, nebo co? Počkat, tečky?!? Jako Beruščiny tečky. Tikky musí být jméno její kwami, takže... Marinette je Beruška!!! ('Bravo, Bravo, Very Good, Very Good... :D') Vyběhne zpoza mých zad a rozeběhne se k akumatizované a té druhé dívce. Stihne to tak tak a strhne holčičku stranou. Vedle nich se s hlasitým rachotem roztříští auto.

,,Jsi v pořádku, Manon?" zeptá se Mari, teď vlastně Beruška. Manon, to je ono! Holčička jen kývne a z hnědých očí se jí kutálí slzy.

,,Sarah, ona..." Vzlykne a přitiskne se k Berušce blíž. Ta ji pohladí ji po zádech.

,,To bude dobré. S akumou si poradím." V tom se vedle holčičky s fialovými vlasy objeví další člověk. Asi třináctiletá dívka, jejíž vlasy hrají barvami duhy.

,,Lišaj pozdravuje." prohlásí provokativním hlasem. ,,Vzkazuje, že okamžik, na který si čekala, je tady. Sebral všechny své síly. Je nás tu víc. A ty brzo nebudeš překážet." Vidím, jak se Beruška hlasitě nadechne. Potom promluví.

,,Lišaji, stáhni je. Nemají proti nám s Kocourem žádnou naději. Ať odejdou. Ty i já tak dostaneme víc času." Duhovka se uchechtne.

,,Proč bych to měl udělat?" zeptá se. Teď z ní mluví Lišaj.

,,Protože už jsi to udělal." prohlásí Beruška. Zdánlivě nesmyslná věta zapůsobí jako mávnutí kouzelného proutku. Duhovka naposledy zavrčí, vezme za ruku Fialku a obě odběhnou. Beruška se rychle vydá ke mně.

,,Pohlídáš mi Manon, prosím?" Usměje se.

,,J-jasně." Vykoktám. Holčička se k ní přitiskne.

,,Ne! Já chci zůstat s tebou!" Beruška mi ji předá a pohladí ji po vlasech.

,,Já jsem hned zpátky." Roztočí jojo a přistane na Eifellovce. Okamžitě se mi vybaví, jak tam stála a slibovala lidem z Paříže ochranu.

,,Lidé, odejděte. Lišaj je silnější, než byl. Nastaly malé komplikace. Všichni se zavřete doma, nikdo nevystrkujte paty z baráku. S Kocourem to zvládnem, ale potřebujeme, aby jste byli v bezpečí! Schovejte se. Prosím!" Dav se pomalu, ale pak stále rychleji začne rozcházet. Beruška se zhoupne na joju a přistane vedle mě.

,,Potřebuju Kocoura." Prohlásí a pohlédne mi do očí. Cože? Ví snad, že jsem Kocour? ('BINGO!!!') Ne, to určitě ne.

,,Jo? Tak to je blbý, že tu není." Povzdechne si.

,,Plaggu!" zavolá najednou. Jak ví jméno mého kwamiho? Ten malý zrádce vylétne zpod mé košile.

,,Jak se má Tikky, Marinette?" zeptá se. Beruška se usměje.

,,Pozdravuje tě. Každopádně, můžeš Adrienovi vysvětlit, že právě teď není čas na to, zatajovat svou identitu?" Plagg se ušklíbne a otočí se ke mně.

,,Mám ti vyřídit, že..."

,,Hluchej ještě nejsem. Ale jak to víš?" Otočím se na Berušku.

,,Víš, jak jsem ti říkala o tom snu a probuzení? No, zdálo se mi o tobě. Když jsem se probudila a viděla tvoji fotku, všechno mi docvaklo." Povzdechne si. ,,Mít tvý fotky po celým svým pokoji se někdy vyplatí." Smutně se usměje.

,,Co jsi myslela tím, že se nám to vymklo z rukou?" Úsměv zmizí.

,,Já... Neřekla jsem ti všechno. Vysvětlím ti to, stejně musíme počkat až do tmy. Transformuj se."

,,Tady?" Zavrtí hlavou.

,,Ne." Ukáže k blízké uličce a pomalu k ní vykročí. ,,Manon, jsi tu s mamkou?" Holčička zavrtí hlavou.

,,S-s mamkou Sarah."

,,Dobře. Je ti jasné, že nic z toho, co jsi tady viděla, nesmíš nikomu říct?" Manon kývne.

,,Stejně jsem to věděla." prohlásí.

,,Vážně?" opáčí Beruška. ,,Když jsme o tom spolu naposled mluvily, tvrdila si, že je Beruška moje kámoška." Manon se zamračí.

,,Já to věděla!" řekne uraženě. ,,Já to jen nechtěla říkat před jednorožcem ze světa Ríspy, převlečeného za nádhernou lidskou dívku, co plní přání, ale jen když jsem hodná." Její nesmyslná věta probudí na Beruščině tváři úsměv.

,,Alya by ti byla vděčná." S pozvednutným obočím na ni pohlédnu. Zavrtí hlavou, jako by říkala "Neptej se." Pokrčím rameny a nechám to být. Za chvíli zase promluví.

,,Transformuj se a jdi ke mně domů. Máma nahoru nepůjde. Já odnesu Manon její mamince a přijdu." Kývnu a usměju se.

,,Plaggu, drápky!" Ve chvilce se ze mě stane Kocour. Mrknu na Berušku. ,,Pospěš si." Tváře jí naberou mírně rudý odstín. Oplatí mi úsměv a roztočí jojo.

,,Za chvíli jsem tam." Jakmile mi zmizí z dohledu, vezmu svou tyč a rychle se vydám do jejího domova. Když dorazím, všimnu si fotek, které jsem viděl jen při poslední návštěvě. Musela je vždy schovat a pak znovu vyvěsit. Sednu si na její postel a čekám. Po asi deseti minutách se ozve hluk ze zdola. Po schodech nahoru vystoupá Marinette. Usměju se na ní.

,,Nějak ti to trvalo." Povzdechne si, ale oplatí mi úsměv.

,,Nadja je novinářka. Chtěli se mnou dělat rozhovor. Jen tak tak jsem utekla." Zasměju se. Vrhne na mě ublížený pohled. ,,Připomeň mi, ať tě po příští misi předhodím novinářům." V předstíraném zděšení dám ruce před obličej.

,,Jen to ne!" Vtom si všimnu jejího pohledu. Vyhybá se tomu mému, nechce se mi podívat do očí.

,,Všechno ti vysvětlím. Jen to bude na delší povídání." Sedne si a začne mluvit...

Ahoj lidi! Další kapča je tu! A stihla jsem ji celkem brzo! (Ehrm, ehrm... :D) Co na to říkáte?