BRODIE /Thomas Brodie-Sangster FF/ DOKONČENO ✓

47. Max a Cecily

 Užijte si novou část!

* * * * * * * * * * * * * * * * *  

Několik dlouhých vteřin Cara jen nechápavě mrkala, kulila oči a očekávala, že každou chvíli odněkud vyskočí zubící se kameraman s afektovaným moderátorem, kteří jí slavnostně, jako by snad vyhrála loterii, oznámí, že se stala obětí skryté kamery. Ale jak hodiny odtikávaly čas, nic takového se nestalo.

„Ehm," odkašlala si, jelikož v krku cítila struhadlo, „jen se chci ujistit, že tu oba dva skutečně mluvíme o tom samém."

Muž se zhoupl na patách, sáhl po utěrce a začal nevzrušeně leštit skleněné půllitry. „Chtěla jste vypadnout? Chtěla. A já vám nabídl jednu z alternativ. Takže asi ano," přikývl, v koutcích úst mu hrál rozverný úsměv, „mluvíme o tom samém."

Dívka se stále nerozhoupala k žádné pořádné reakci. Tak tohle místo jí bylo přímo sesláno shůry! Ač to všechno vážně hrozně bolelo, brala barmanův návrh jako znamení osudu. Udělala dobře, když od Thomase odešla. Ochrání jej. Ochrání tak jeho život, jeho existenci. A budoucí sny, na nichž záviselo tolik nevinných dětí.

Polkla další vlnu slz, jež se jí tlačila hrdlem, a potřásla hlavou. „V tom případě vážně nevím, jak bych vám měla poděkovat. Zachránil jste mě. Nebýt vás, skončí můj plán tady," s tím se rozhlédla okolo a objevovala zrakem celý tmavý prostor nenápadného baru.

„Vzpomínám si na vás," broukl a sáhl po dalším skle. „Viděli jsme se tu před pár dny. Už tehdy mě napadlo, jestli před něčím neprcháte. Neberte to špatně," mrknul, „ale vypadala jste přesně jako ten typ člověka, který se ocitl v bezvýchodné situaci."

Cara se uchechtla a paže složila na pult. „Vystihl jste to přesně. Za tu dobu se... stalo pár věcí, které mě přiměly věřit, že už bude jen líp. Ale nakonec... Všechno se zhoršilo. Musím zkrátka co nejrychleji pryč. A co nedál. Ač jsem si myslela, že skončím v nějakém neznámém zapadákově bez telefonního připojení. Což asi Mallorca nebude."

Muž za barem se zasmál a vstřícně natáhl paži. „Jsem Daniel. Už jsme se představovali, ale asi to zaniklo v celém tom večeru."

Dívka trochu zčervenala. „Cara."

„Moc mě těší," kývl a přisunul ní pohár zpěněného piva. „Na účet podniku."

Cara vděčně přikývla a na jeden zátah do sebe hodila celou polovinu.

Daniel hvízdl. „Páni, fakt dobrý splávek."

Dívka se zašklebila a trochu se otřásla. Normálně se piva netkla, bylo na její vkus moc hořké a nelibé, ovšem v dané chvíli vzala zavděk vším, co jí mohlo pomoci zapomenout na střípky vlastního života, které nechala za sebou.

Takže Mallorca... Dost daleko, aby Josepha nenapadlo ji tam hledat. Navíc s úplně cizími lidmi, kteří o její minulosti nic neví. A vědět nebudou. Rozhodla se svou nelehkou cestu zamlčet. Začne s čistým štítem. A obrovskou rýhou v srdci, jež tam napořád zůstane po Thomasovi.

Hýčkala si v sobě vzpomínky na jejich nádherné milování. Na Brodieho horké rty, které laskaly celičkou její bytost. Vnímal nejtajnější zákoutí Cařina těla, objevoval je, ochutnával, dával pociťovat, že je chtěná. Žádoucí.

A ona se mu na oplátku celá odevzdala. Nejen tělem, ale především srdcem spolu s duší. Zamilovala se do něj. Chovala k němu neuvěřitelně silné city, snad až trvalé, které nemohly smazat ani dlouhé roky odloučení. Byla si jistá. Napořád zůstane v jejích myšlenkách.

Musela však věřit, že svých odchodem dělá správnou věc. Chtěla ochránit je oba. Nemohli by spolu být šťastní, dokud po ní Joseph fanaticky jde. Život v neustálém ohrožení? Nad hlavami by jim pořád visel krutý Damoklův meč, nenechal je v klidu. A tomu Thomase vystavit nesměla. Nehledě na jeho společenské zařazení. Jistě i o něj by kvůli ní přišel! Lidé chtějí po Brodieho boku vidět někoho, jako je Mellanie...

„Hej, dobrý?" ucítila na paži lehký dotek.

Škubla sebou a trochu se na vysoké tmavé židličce zavrtěla. „Promiň. Jen jsem... zamyslela jsem se. To se mi stává v poslední době dost často. Stalo se toho moc." Stiskla dvěma prsty kořen nosu a snažila se z ramen setřást tíhu, jež na ni pomalu doléhala. Chtěla spát. Chtěla na dlouhé hodiny zavřít oči a uniknout před krutou realitou.

„Hele, podívej," trhnul Daniel hlavou kamsi za dívčino rameno. „Max a Cecily už jsou tady!"

Cara se obrátila tak rychle, až málem skončila na špinavé tvrdé podlaze.

Ode dveří mířila k baru nesourodá dvojice. Vysoký usměvavý chlapec s potetovanými pažemi, módními kloboučkem a piercingem ve spodním rtu, po jehož pravici cupitala malá baculatá dívka s ďolíčky ve tvářích, tmavě hnědými vlasy a obrovskýma očima v zářivě zelené barvě.

„Nazdar, chlape," pláclo si okamžitě mužské osazenstvo. „Dej mi jeden Sprite, prosím, začínám mít z té cesty vysloveně hrůzu."

Daniel k němu beze slova postrčil zelenou plechovku a oči následně zabodl do Car. „Mám pro vás takové malé překvapení."

Sourozenci zkoprněli.

„Tohle je Cara," pokynul rukou směrem k ní. „Potřebovala by nutně vypadnout z Londýna, čím dál, tím líp. A tak jsem jí řekl o vaší cestě. Nechcete spolujezdce navíc?"

Div se tam nerozbrečela. Najednou jí došlo, jak neuvěřitelně stupidní celý ten plán je. Proč by měli vozit prakticky úplně cizí holku, o níž neví ani tolik, co by se za nehet vešlo? Proč by se měli dělit o své soukromí? Ona by na jejich místě striktně odmítla! Tak...

„Jasně že jo!" vytrhl ji ze zamyšlený vysoký dívčí hlásek. Cecily kulila ta svá obrovská pronikavá kukadla a smála se tak zeširoka, ač se Cara divila, že se jí ústa vůbec do té panenkovské tvářičky vejdou.

„Budeme jen rádi! Páni, to je fantastický! Na Mallorce se ti bude líbit, uvidíš! Je nádherná. Loni jsme tam byli s rodiči na dovolené, skvěle tam platí, člověk si vydělá, a když máš štěstí, náklady na život jsou velmi nízké." Cecily štěbetala a štěbetala, pletla páté přes deváté a Caře se koutky úst pomalu začínaly stáčet do úsměvu. Někoho tak srdečného, pozitivního a bezprostředního ještě nikdy v životě nepotkala. Možná ta budoucnost přece jen nebude tak černá...

„Ježíš, Cee," přerušil ji Max, nezapomněl jako správný sourozenec dokonce otráveně protočit panenky. „Brzdi trochu, nebo tady... Caru?" přidal za její jméno nenápadný otazník, „úplně znechutíš."

Dívenka k němu sykla cosi nesrozumitelného a pak svou pozornost stočila zpátky k ní. „Promiň, jsem hrozně ukecaná. Ale na to si časem určitě zvykneš."

Cara mávla rukou. „To já jsem zase úplný opak. Změna bude příjemná."

„Fajn, dost vykecávání," zatleskal Max a hodil do sebe zbytek Spritu. „Nejvyšší čas jet. Docela rád bych nazítří v noci už byl na místě."

Po dlouhém loučení tak Car sebrala své zavazadlo, naposledy věnovala Danielovi vděčný úsměv a na vláčných kolenou následovala mladé sourozence z baru. Sotva překročila práh a ocitla se na ulici, cítila, jako by udělala důležitý krok vstříc nové kapitole svého života.

* * * * * * * * * * * * * * * * *

Mám pro vás dvě oznámení =) Za prvé nezapomeňte na stále probíhající prázdninovou soutěž, myslím, že ceny by se vám mohly zamlouvat =) A pak také prosím, abyste věnovaly pozornost článku, na nějž hodím odkaz do komentářů. Je pro mě moc důležitý =) A je docela důležitý i pro fungování tohoto účtu a povídek obecně =) 

OK, to je asi vše, díky za váš zájem a podporu, a pokud máte mé psaní rádi, budu moc ráda, hodíte-li sledování =) Krásný zbytek večera! ♥