Broken [CZ - Luke Hemmings]

38.

Poté, co se Ashton sesunul na zem, jsem rychle zavolala Jess, která naštěstí okamžitě přiběhla a pomohla mi dotáhnout mého kamaráda až do obývacího pokoje na sedačku. Po Lukovi jsem pomoc nechtěla, jelikož by určitě při tom taktéž spadl na zem. To jsem nechtěla riskovat.

Jessica donesla Ashtonovi skleničku s vodou, kterou celou vypil, jakmile byl zase při smyslech. Já jsem se pak vrátila pro Luka ven. Pořád stál na stejném místě opřený o zeď a nepřítomně se díval před sebe.

"Můžeš mi vysvětlit, proč jste se takhle zřídili?" zeptala jsem se naštvaně, když jsem k němu došla. Mračila jsem se na něj, jak nejvíce jsem mohla. Byl v naprosto příšerném stavu. A to jsem si myslela, že měl rozum...

"Rozešla se se mnou holka, musel...musel jsem to zapít," uchechtl se, "a Ashton se ke mně přidal," pokrčil následně rameny. Chtěl se dát do kroku, ale jeho nohy odmítaly spolupracovat, a proto raději zůstal stát na místě.

"Kde máš rodiče? Jak jste se sem dostali? Proč jste sem vůbec chodili?" rozhodila jsem ruce do vzduchu a udělala krok blíž k němu.

"Přestaň se ptát," zamračil se, "je to otravné," dodal podrážděně a dotkl se svých vlasů. Nadzvedla jsem obočí a nevěřícně se na něj dívala.

"To, že mi neodpovídáš, je otravné. Dělej. Odpověz mi," vybídla jsem ho naštvaně. On se na mě ale pouze díval. Chvíli se mračil, chvíli se usmíval. Nechápala jsem, co to dělal. "Luku," pronesla jsem jeho jméno a doufala, že z něj konečně něco vypadne.

"Brečela jsi," pošeptal a na tváři se mu objevil smutný výraz. Nakrčila jsem čelo, protože jsem neměla tušení, proč mi řekl zrovna tohle.

"Cože?" zeptala jsem se, abych se ujistila, jestli jsem slyšela správně.

"Brečela jsi," zdůraznil a zopakoval, "proč?" zeptal se zmateně a následně se zasmál. On moc dobře věděl proč. A pochybovala jsem, že ještě na mě šlo vidět, že jsem brečela. Přestala jsem tak před deseti minutami... Takže jsem opět netušila, o co mu šlo.

"O co ti jde?" optala jsem se a dala si ruce v bok.

"O co jde tobě?" zasmál se a ukázal na mě prstem. Já jsem převrátila oči v sloup. Tohle nemělo cenu. Došla jsem až k němu a on na mě párkrát zamrkal. "Co to děláš? Chceš mě snad políbit, má drahá?" opět se rozesmál.

"Ne, chci ti pomoct se dostat dovnitř," naznačila jsem hlavou ke dveřím a chytla ho za paži.

"Hmm. Co tam budeme dělat?" znovu na mě párkrát zamrkal a k tomu se i šibalsky usmál. Odlepil se od zdi, trochu se zakymácel, ale naštěstí nespadl, jelikož jsem ho podepřela.

"Nech toho," obořila jsem se po jeho poznámce, "sedneš si na gauč a napiješ se vody," řekla jsem, když jsme se začali pomalu pohybovat.

"To nezní jako zábava," povzdechl si, "a já bych chtěl nějakou tu zábavu. Víš, dneska se se mnou rozešla holka-"

"Přestaň," upozornila jsem ho tišeji. Nechtěla jsem tohle poslouchat.

"A s čím?" zasmál se, když jsme už se stejně pomalým tempem postupovali po chodbě směrem k obýváku.

"S těmi řečmi," odpověděla jsem okamžitě.

"Ale mě to baví," řekl pobaveně.

"Ale mě ne," obořila jsem se na něj. Ucítila jsem na čele pot. Přála jsem si, abychom se už dostali do toho obýváku.

"Ptala ses, proč jsem se takhle zřídil," začal, "to kvůli tomu, že se se mnou rozešla holka," zopakoval dnes už po několikáté. Měla jsem už chuť mu vrazit. Musel mi to pořád opakovat? On se samozřejmě následně nezapomněl zasmát. Ach jo.