change your ticket || zayn malik ✔️

(3.)

SIDNEY

E-mail od toho podivína jsem následující den četla pořád dokola. Mimochodem, v tom dívčím pokoji se mi spalo i dobře.

Ráno jsem strávila s mámou a Robbiem u snídaně. Byli z Bradfordu nadšení, totéž se ale nedalo říct o mně.
Když klábosili o tom, kam si dnes zajedou na večeři, pod stolem jsem z telefonu odepsala na mail. Robbie nesnášel, když jsem měla telefon u jídla a já ho nechtěla zbytečně provokovat.

Me: Čau,
Jsem dotčena , že se mi o Igora nebudeš starat. Za to jméno ti velmi děkuji. Snad přežíváš v mém pokoji.
Sidney

A má to. Chudák Igor, s kým to tam bude žít? Překvapilo mě, že obyvatel mého pokoje Zayn odpověděl do dvou minut. Trochu jsem doufala, že pochopí můj sarkastický styl humoru.

Zayn: Jsem rád, že jsi odepsala. Mimochodem, máš sourozence? Zajímá mě, jestli je někdo v mém pokoji.
-Z

Me: Sourozence nemám. Tvůj pokoj je velice přitažlivej, mimochodem.
-S

Zayn: To je teda dobrá ironie. Zato tvůj pokoj je nádhera sama o sobě.

Další namyšlený idiot.

Me: Díky za pochvalu mého pokoje, oproti tomu tvému je to ale přímo královská ložnice.

Zayn: Omlouvám se tedy za kousavou poznámku o Vašem pokoji, slečno Sidney. Řekneš mi své přijímení?

Me: Rozhodně ne, pane Maliku.

Zayn: Jak to sakra víš?

Me: Všiml sis někdy, že máte na zvonku napsané přijímení?

Zayn: To mě nenapadlo. Jdu se podívat na váš zvonek.

Me: Hodně štěstí.

Připadal mi jako naprostý namyšlenec. Igor měl teda dost smůlu. A můj pokoj taky. Snad jediná pozitivní věc na celé této konverzaci byla, že očividně pochopil můj styl humoru a já si nemusela připadat jako totální idiot.

Po obědě jsem se šla projít po Bradfordu. Zamířila jsem do jedné kavárny, která se mi líbila už z dálky.

Vevnitř byla útulná a roztomilá. Už samotný nízký strop vytvářel dobrý a útulný dojem. Také byla celá místnost ozdobená světýlky a svíčkami.

U pultu jsem si objednala karamelové latté. Taková moje klasika. Stejně jako ve Starbucksu vám na kelímek psali jméno, což byla další věc, která se mi líbila.

Už bych spokojeně odcházela s dávkou kofeinu, kdyby se mi nestalo to nejhorší, co se mi stát mohlo.

Jakmile jsem se otočila, vrazila jsem do vysoké osoby, přičemž se celý obsah mého kelímku vylil přímo na moji už tak průhlednou halenku.

"Moc se omlouvám," řekl ten hlas a já, ponížená z celé situace mu konečně věnovala pohled.

"To je dobrý," zamumlala jsem a šáhla na pultu po kapesníku, který jsem si na tričku začala utírat hnědé fleky.

"Koupím ti nový kafe," řekl ihned ten kluk. Raději by mi měl koupit nové oblečení.

"Ne, vážně je to v pohodě," zavrtěla jsem hlavou a použité kapesníky hodila do odpadkového koše.

Prohrábl si svůj kaštanový rozcuch a posumál se přímo na mě, "Dobře, tak já si jen objednám a jako omluvu tě aspoň pozvu na nový kafe, klidně někam jinam. Souhlas, Sidney?"

Než jsem stihla protestovat, už si objednával u slečny za pultem. Obvykle bych se ptala sama sebe, odkud zná mé jméno, ale když jsem si uvědomila, že ho mám napsané černou fixou na kelímku, otázky šly stranou.

-

Jakmile jsem přišla domů, čekalo mě několik mailů od Zayna Malika.

Zayn: SIDNEY SPARKSOVÁ!
Zayn: Znám tvé přijímení!
Zayn: muhahahah
Zayn: Kde jsi?

Ten se očividně hodně nudil.

Me: promiň, byla jsem venku

Okamžitě odpověděl.

Zayn: a jak se ti líbí Bradford?

Me: asi tak moc, jak tobě Igor

Zayn: skvělý přirovnání

Me: já vím, ale jeden kluk mě tu
zachránil

Zayn: jméno? třeba ho znám

Me: chodící dokonalost Louis. mimochodem, když začal mluvit o 'debilovi Zaynovi', tak nějak mi to celý došlo
-
ZAYN

Přísahám, že jakmile dojedu domů, Tomlinsona zabiju.