Jsme jako Přízrak

Strach, výlet❤

"Sakra kde je?" zeptala jsem se Lukyho. Vešli jsme do kuchyně a tam na nás čekal papírek.

Ahoj, moc se omlouvám, ale musel jsem odjet do Prahy. Když to píšu, tak nemám moc čas to tu vysvětlovat. V lednici je dost jídla, tak si něco uvařte. -Ondra.

"Fajn, tak si něco uvaříme." koukl Luky do lednice, mezitím já pořád stála u stolu a držela v ruce papírek.

"Když to píšu, tak nemám moc času to vysvětlovat." přečetla jsem tu větu znova. "Co se stalo?"

"Miško to nebude nic vážnýho. Třeba jen musel akutně do mixeru, ale neměl čas, prorože mu jel vlak."

"Já nevím, mám z toho blbý pocit." zasmutněla jsem. "Zavolám mu." Luky jen zakroutil hlavou, ale dál už radši ni neřekl. Vím, že se třeba nic dít nemusí, ale potřebuju si to ujistit. Chvilku to jen vyzvánělo, pak to ale někdo vzal.

"Ahoj Míšo, promiň, že jsem ti nezavolal." poznala jsem Ondry hlas, což mě uklidnilo.

"Kde jsi?"

"Volali mi z fajnu, že Petr je nemocnej, jestli bych to mohl vzít dneska za něj, že namají náhradu, tak jsem rychle přijel. Stihl jsem to jen tak tak." smál se.

"Bála jsem se."

"Prosímtě, tos nemusela, máš tam Lukyho."

"Přijedeš ještě dneska?" zasmála jsem se.

"Nevím, jestli už nepřespím u Johana. Zítra je pondělí, máme zase odpolední show." posmutněl.

"Fajn.."

"Musím jít, ahoj ségra." rozloučili jsme se a já položila mobil na stůl.

"Říkal jsem ti to." zazubil se Lukáš.

"Ty jsi říkal Očko." vyplázla jsem jazyk.

"To je přece jedno." zasmál se a já s ním.

Uvařili jsme si oběd a svalili se na gauč.

"Jsem se dneska pěkně nacpala." pohladila jsem si břicho.

"To já taky."

"Zítra jedeš domů." zmizel mi úsměv.

"Pojeď se mnou."

"Já nevím.."

"Jsou prázdniny, notak."

"Fajn, řeknu to mamce." Lukášovi se rozzářili oči.

"A nechceš jet už dneska? Zítra jsem měl brzy vstávat, takže ty bys musela taky."

"Jo mohli by jsme." usmála jsem se.

"Tak si jdem sbalit?" vyskočil.

"Pff. Okey." zasmála jsem se. Sbalili jsme jen ty nejnutnější věci, protože pojedem vlakem. Napsala jsem mamce a ta řekla, že jí to nevadí, ale ať na mě dá pozor i Ondra. Pak že se máme stavit i u Petra a s Lukym ať neděláme blbosti. Sice nevím, odkud ví, že jsme spolu, ale je mi to celkem jedno. "V kolik nám vlastně jede vlak?" zeptala jsem se, protože už byli 4 hodiny. To jsme balili fakt tak dlouho?

"Až v půl sedmý." koukl na hodinky. "Za dvě hodiny půjdem."

"Super, tak co budem dělat ty dvě hodiny?" nadzvedla jsem obočí.

"Nic." zasmál se.

"Lukáši." skřížila jsem si ruce na prsou. "Film?" chystala jsem se skočit na gauč, jen jsem čekala na jeho odpověď.

"To beru." hned jak to řekl, tak jsem se svalila na polovinu pohovky. Když mi ale řekl, ať něco vyberu, tak jsem si musela zase stoupnout.

"Hvězdy nám nepřály?" nabýdla jsem mu. Nebylo v na něm vidět nadšení, ale přikývl na souhlas. Jakmile jsem to zapla, jsem se přitulila s Lukymu a oba jsme pozorně sledovali.

"Nestíháme!" film už dávno skončil a já se teď maluju. "Vykašli se na to." poslechla jsem ho. Jestli že nestíháme, tak se zkusim namalovat ve vlaku. To nedopadne dobře.

Ahoj..
KONEČNĚ nový díl! Asi po 2 měsících? Jakože what? Ok.. Nebudu se tu vymlouvat na to, jak jsem neměla čas nebo tak. Prostě jsem byla líná, nevěděla co psát a vždy, když jsem se už odhodlala, tak jsem to zase vzdala.
Mám vůbec pokračovat?..

Ps.: Omlouvám se za chyby.
Ps2.: Čte to vůbec ještě někdo?

:-)