Příběh Nerlame

Bitva na Vlčích pláních

Chladný ranní vánek si pohrává s červenými praporci na šedých stanech. Na severu Vlčích plání táboří vojsko pod velením Nerlame - siroty, která bojovala ve své první bitvě proti Zlaté říši již ve čtrnácti letech. Seděla zadumaně ve svém stanu a brousila si meče.

"Ner," nakoukl do stanu její učitel šermu Darm. "Zvědové hlásí, že vojsko Zlaté říše se blíží."

"Ať se muži připraví! Zaútočíme tak, jak jsme rozhodli včera na poradě. Kolik jich je?"

"Zvědové odhadují dva tisíce." odpověděl a nechal Nerlame samotnou.

"Dva tisíce," šeptala si, "Nás je sotva tisíc tři sta!" Pohlédla na své naleštěné brnění: "Dnes ukončím tuto dlouhou válku. Najdu Zlatého krále a zabiju ho!"

Venku nastal ruch: "Kadeti z Opuštěného hradu!" Nerlame vyšla před stan.

"Dvě stě padesát kadetů z Opuštěného hradu jako pozornost krále. Všichni lučištníci," podal jí Darm hlášení.

"Pozornost krále," ušklíbla se. "Bráníme královu zem! Král by měl posílat více mužů!"

"Ner, takto nesmíš mluvit! - Co s nimi uděláš?"

"Skryjí se ve Východním hvozdu a napadnou nepřítelovo vojsko z boku. Než Zlatý král stihne zareagovat, vtrhneme do jejich řad a rozprášíme je! Zařiď, ať mají dostatek šípů! Dej jim všechny šípy, co máme!"

"Ale, kdyby došlo na ústup, nebude nás mít kdo krýt a..."

"Dnes k žádnému ústupu nedojde! VOJÁCI! BITVA, DO KTERÉ SE VŘÍTÍME, BUDE POSLEDNÍ SLAVNOU BITVOU TÉTO VÁLKY! MY NEUSTOUPÍME, MY SE BUDEME BÍT AŽ DO KONCE! DO POSLEDNÍHO MUŽE! VEČER VÁM DONESU HLAVU ZLATÉHO KRÁLE!" Vojsko hlasitě zajásalo a provolávalo její jméno.

"Darme," otočila se velitelka na svého učitele. "Ať se lukostřelci lehce občerství a obsadí Východní hvozd! Pošli s nimi stovku pěšáků! A dej jim odvar z máty a pernulu, ať nebojují jak ve spánku! Mají za sebou jistě namáhavou cestu. Král je měl poslat dřív!"

Ve stanu na ni čekal mág Relotoj. Nosil dlouhý černý hábit a stříbrnou čelenku s tajemnými runami. Nerlame se usadila a napila se červeného vína.

"Červené víno se nesnáší dobře s mátou a pernulem," řekl jí.

"Nežádala jsem tě o ponaučení, Relotoji. Co říkají znamení?"

"Viděl jsem ve snu mrtvou labuť, jak ji unáší proud na jih do moře. Viděl jsem ve snu pyšného orla, zasaženého bleskem. A viděl jsem tam tvé nahé mrtvé tělo. - Ner, posily ani máta s pernulem ti nepomohou." Nerlame se dlouze dívala do své číše:

"Dnes tedy podle znamení zemřu?"

"Znamení nesou mnohé významy, vždyť to víš. Ale obávám se, že zažiješ perné chvíle..."

"V každé bitvě jsem zažila perné chvíle! Nejednou jsem se ocitla v náruči smrti a vždycky jsem přežila!"

"Nepij už! Opilá nebo mrtvá nebudeš svému vojsku k ničemu!" sebral jí číši.

"A co konec války? Viděl jsi konec války?"

"O tomto znamení mlčí."

"Relotoji, pomoz mi do brnění a nech mě dopít tu číši!"

"Udělejme dohodu. Nechám tě dopít tu číši, až se bezpečně vrátíš domů." Nerlame už mu dál neodporovala a svlékla si plášť.

Vojsko nastoupilo v plném počtu. Nerlame poklekla ve zbroji v první linii, položila ruce na zem a tiše se pomodlila k bohu války. Pohlédla na mága stojícího na nedalekém pahorku a zavelela k útoku. Vojsko se vrhlo za ohromného rachotu vpřed. Nerlame sebou nesla také těžký rudý plášť s černým drakem - symbolem její říše. Musela ho nést do každé bitvy. Za běhu odepnula sponu a nechala, aby se svezl po její zbroji na zem. V bitvě v něm bojovala jen jednou a málem ji to stálo život.

Zlaté vojsko se dalo do pohybu - pěšáci, lučištníci a kopiníci. Za nimi stála v dálce královská družina. Seděli na vysokých koních a bitvě pouze přihlíželi. Vzduch rozezněly šípy. První vlna kadetů měla na nepřátelské vojsko drtivý dopad a mnoho mužů padlo. Až při druhé várce smrticích šípů si Zlaté vojsko uvědomilo, co se děje, zastavilo postup a rozběhlo se k lesu.

Vojsko Nerlame vtrhlo mezi nepřátele a nastal nepopsatelný chaos. Její taktika byla úspěšná. Nepřátelské vojsko bylo rozprášeno. Ztráty jejího vojska byly ohromné. Vztyčila rudý prapor a poklekla mezi mrtvými těly na bitevním poli.

Ozvala se trubka. Nerlame vzhlédla a s hrůzou zjistila, že se na zbytky její armády řítí jezdectvo Zlatého krále.

"VŠICHNI KE MNĚ! DRŽTE SE PŘI SOBĚ!" První úder přežili. Podařilo se jim podříznout několik koní a zabít jejich jezdce. Z Východního hvozdu jim přiběhli na pomoc zbylí lukostřelci a pěšáci. Velitelčina osobní garda Nerlame obklopila:

"Nerlame, doprovodíme vás zpět do tábora! Tato bitva je ztracená!"

"Ne! Řekla jsem, že dnes neustoupíme!" vyběhla z jejich formace a jedním máchnutím sťala hlavu zlatému rytíři. Družina Zlatého krále se přibližovala a posílala před sebou další a další pěšáky. Tato bitva byla léčka! Blesklo Nerlame hlavou. Rozhlédla se kolem sebe. Všichni kadeti už byli mrtví. Její osobní garda čítala sedm přeživších. Vrhl se na ni zlatý kopiník. V posledním okamžiku se mu vyhnula a zasadila mu smrtelnou ránu do zad.

Bojovala do posledních sil. Zlatý král seděl v sedle a pozoroval bojiště zborcené krví. Jeho oku neunikla čtyřčlenná osobní garda Nerlame bránící padlé tělo své paní.