Newspaper H.S.

9. What A feeling?

Lilly's pov:
Seděla jsem na posteli u sebe v pokoji a snažila se přemýšlet nad věcmi, co se v Modestu staly. Byla jsem na sebe naštvaná, ale jak to ovlivní jejich rozhodnutí? Proč se snažit když to stejně půjde do kytek. Přišel za mnou Harry.

„Lilly? Jsi v pořádku?" Zeptal se a já se nestačila divit.

„Ne Harry, nejsem v pořádku. Kdybych s tebou neudělala ten rozhovor, tohle by se nestalo. Promiň, ale tohle jsem posrala. Myslím, že po té naší super společné dovolené se už asi neuvidíme, je mi to líto, ale bude to tak nejlepší." řekla jsem a vytryskly mi slzy ze slzných kanálků. Chodila jsem naštvaně po pokoji. Zničila jsem si život. Bravo Lilly! Jsi přebornice.

„Lilly? Tohle si vážně myslíš? Jestli to opravdu chceš takhle tak proč ne." vstal z postele a šel ke mně.

„Harry, omluvám se, ale tohle bude asi pro obě strany nejlepší řešení. Nechci tě ztratit. Jsi po dlouhé době člověk, se kterým si opravdu rozumím." mluvila jsem a slzy mi u toho tekly proudem. Přišel ke mně, vtáhl mě do svého medvědího objetí a hladil mě po vlasech.

"Lilly, jsi ta nejlepší holka, kterou jsem za poslední roky potkal, dá se s tebou mluvit o čemkoliv." šeptal a přitom měl ruku na mých zádech.
Dal mi pusu na čelo a řekl: "Až se sbalíš, dojdi dolů prosím, pojedeme ke mně.".

Harry's pov :

Vyrazila mi dech, doslova. Vyšel jsem z jejího bytu a posadil jsem se dna schodiště v temné chodbě. Tohle nemohla myslet vážně. Ta holka mi začala měnit život. K lepšímu, nemůže jen tak odejít. Prostě ne, nedovolím jí to. Mám ji rád. Záleží mi na ní.

*30 minutes ago

Otevřely se dveře, vykoukly na mě dvě uslzené oči.
„Harry, můžeme. Pomůžeš mi prosím s kufrem?" poprosila mě, na což jsem jí kývl a usmál se na ni.

„Jistě, opilče." vsadil jsem na jistotu. Tohle jí vždycky vadilo. Třeba ji to rozptýlí.

„Ale notak Harry. Prosím tě." začala dělat uraženou.

„Ukaž mi ten loďák. Vezmu ti to."

„Oh, ty jsi gentleman. Wow." řekla a já cítil tu ironii v hlase.

„Víš co? Ještě ti to taky můžu vrazit do ruky a ty se s tím potáhneš, miláčku." ironii jsem jí oplatil.

„Dobře, tak jdi." dala mi kufr a já se vydal pomalým krokem ze schodů, už byla v pohodě. Vtipkovala. Sice oči měla rudé pořád, ale ne tak moc. Vyšly jsme z domu. Vzal jsem dálkový ovladač, zmáčkl čudlík a kufr se otevřel. Vložil jsem kufr do kufru a zavřel dveře. Lilly si mezitím sedla dopředu. Mohlo se schylovat k osmé hodině, byla hodně unavená, tak se schoulila do jí oblíbené pozice a zapla si vytápění sedačky. Nasedl jsem, zařadil rychlost a vyjeli jsme.

„Nemáš hlad?" zeptal jsem se a ona jen pokývala že ne.

„Lilly, proč jsi tak zamlklá? Udělal jsem něco špatně? Nebo jsem něco špatně řekl? Tahle nevědomost mě ubíjí." rozhlížel jsem se na cestě a přidal jsem rychlost, chytila se sedačky. Možná jsem to trochu přehnal. No co. Přibrzdil jsem a ona se chystala ke slovu.

„Ne Harry, ty jsi právě nic špatně neudělal. To já. Všechno jsem zkazila." řekla a otočila svou tvář ke mně.

„Lilly, proč to říkáš? Rozumíme si. Já jsem s tebou rád, tak proč dělat zbytečná ultimáta? Je to zbytečné, jenom bychom se trápili. Nemyslíš?" nemohl jsem se jí dívat do očí, New York je v tomhle šílený. Všude zácpy a podobné kraviny.

Lilly's pov :

Harry se mi naprosto otevřel, byl strašně milý. Chystala jsem se mu říct svůj životní příběh, který mi moc ublíží, a jsem ráda, že je za mnou. Ale bylo to správné? Vsadila jsem na dobrou kartu? Nikdy jsem to nikomu neříkala, tak snad.

„Harry, víš, nikdy jsem neměla nikoho, jako jsi ty. Přítel, kterého jsem měla, mě týral." začala jsem nekontrolovatelně brečet. Harry zastavil, otočil se na mě.

„Lilly, jestli nechceš, nemluv o tom. Nenutím tě." podal mi ruku. Chytla jsem ji. Aspoň tenhle dotyk mě uklidnil.

„To je v pořádku. Jen mi dej chvilku. Jsi první, komu to říkám." usmála jsem se mezi slzami.

„Dobře, máme čas. Nespěchej." vypadal utrápeně, chtěl mi pomoct, ale nevěděl jak.

„Jmenoval se Luke. Byl to můj nejlepší kamarád od dětství. Když jsem chodila do první třídy, přistěhoval se k nám do baráku. Začali jsme se spolu bavit, chodit spolu ven. Dlouho jsme byli spolu jen přátelé. Chodila jsem do páté třídy a pomalu se začala 'vyvíjet'. Narostly mi prsa, prostě jsem zženštěla. V šesté třídě jsme spolu začali chodit, ale nevydrželo nám to. Bavili jsme se dál. Přece jen v tel šesté třídě nám to bylo jedno. Dlouho jsme byli zase jen přátelé. Zlomilo se to v prváku na gymplu. Šel tam taky. Znovu si získal moje srdce a já s ním začala chodit znovu. Dala jsem mu druhou šanci, půl roku jsme spolu chodili. V té době jsem byla sexuálně nepolíbena. Byl můj první. Bála jsem se toho, chtěla jsem, aby byl opatrný, hledala jsem pro to vhodnou příležitost. Seznámila jsem ho s mými rodiči, oblíbili si ho, za což jsem byla moc ráda. Naši mají chatu a tu nám také na jeden týden půjčili. Byla jsem šťastná, týden s osobou, kterou miluju. Byl den odjezdu a já se těšila. Přijel pro mě a vyjeli jsme. Celá cesta utíkala, ale já nevěděla, že mě čeká týden zoufalství. Přijeli jsme na místo. Chata v lese, bez signálu, stále jsem byla ta naivní pipka, která si myslela, že nic nebude. Vytáhla jsem klíče a odemčela chatu. Provedla jsem ho a on se jako lusknutím prstu změnil. Začalo to tím, že mě zavřel do koupelny, na den bez jídla. Když mě pustil, dal mi rohlík a trochu vody. Pak když mi řekl, abych se vykoupala a šla spát, přišel za mnou do ložnice a tam se stalo to nejhorší, co se mohlo stát. Znásilnil mě. Pokračovalo to další hladovkou a stále ten stejný scénář dokola, až to předposlední den dovedl k dokonalosti. Přivázal mě, abych se nemohla bránit." došly mi slova a začala jsem hystericky brečet. Koukl se mi na ruku, stále tam byly ty jizvy od soubojů a potyček. Objal mě. Byl to krásný moment. Ulevilo se mi, cítila jsem se v bezpečí. Utřel mi slzy.

„To je ale hajzl. Kde je? Co se s ním stalo? Já si ho –" skočila jsem mu do řeči.

„Harry ne. Prosím. Neví o tom ani naši. Zakázal mi o tom někomu říct. Jinak ublíží našim." vzpamatovala jsem se a uvědomila si co se děje.

„Lilly. Chápeš to, že ti ublížil? A stále ubližuje? Jak to vlastně skončilo?" zeptal se na tu méně významnou část.

„Celou cestu jsem měla svázané ruce a pásku na rtech. Když jsme přijeli domů, naši se ptali, od čeho mám ty modřiny, musela jsem říct, že jsme lezli po skalách a já spadla."

„To je hajzl. Lilly omlovám se, ale tohle tak nenechám." rukou jsem si otřela slzy. Bylo to pro mě hodně intimní téma. Harry se opět zařadil do rychlostního pruhu.

**
Přijeli jsme k hotelu, nebo spíš na jeho parkoviště. Harry vytáhl kufr, zmáčkl tlačítko na ovladači a mohli jsme jít. Ovšem tak se nestalo. Překvapil mě. Vzala jsem úchytku kufru a dala se do pohybu. On mě zastavil, objal mě.

„Harry?" zeptala jsem se.

„Promiň, přišlo mi to správné."

„Nic se neděje. Jen jsem se lekla." odpověděla jsem, když mě pustil se svého mamutího objetí.

„Tak pojď, taky se musím zabalit. Dneska budeme ještě u mně. Zítra pojedeme." nacož jsem jen přikývla a vydali jsme se k výtahu.

**
„Harry! Dělej, otevři ty dveře, chce se mi čůrat!" oznámila jsem mu, když se začal hrabat v tašce a hledat klíč.

„Jejda, mám ho asi dole." začal mě provokovat. Dobře, jak chce. Zkusila jsem ho polechtat na břichu. Zabralo to. Začal se svíjet na zemi. Šáhla jsem mu do kapsy a mrštným pohybem jsem vytáhla klíč, který jsem ihned přiložila k čtečce. Dveře klaply a otevřely se. Ihned jsem vletěla do koupelny. Harry se nejspíš někde sbíral ze země.

Harry's pov :

Zlechtala mě. To si dělá srandu. Já, slavný Harry Styles jsem se pomalu zvedal z té špinavé hotelové podlahy pokryté drahým, nejspíš perským kobercem. To si ještě vyřídíme.

„Počůránku." zavolal jsem směrem ke dveřím. Vzal jsem jí kufr, který byl mimochodem těžký asi jako můj na půl roku. Zamířil jsem ke skříni, rychle jsem si vytáhl čisté boxerky a převlékl se. Tričko jsem bohužel nestihl.

„Ježiš! Promiň!" omluvila se a začala mě skenovat pohledem. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, to ne, ale přeci jenom to byla Lilly.

„V pohodě. Vadilo by ti, kdybych si nedával tričko?" zeptal jsem se s ďábelským úšklebkem.

„Nee, vůbec." řekla a nejspíš se rozhodla přistoupit na moji hru. Sundala si rifle. A k tomu koženou bundu, kterou na sobě měla. Zůstala jí jen volná bílá halenka, ve které nebylo nic vidět.

„Ne v pohodě. Zrovna jsem se chystala si to sundat." řekla a já se nestačil divit. Hra začala, ale přežít mohli jen ti nejsilnější. Přešla ke kufru, předklonila se tak, abych to viděl. Koledovala si. Za chvilku jí asi něco udělám.

„Neprovokuj. Nebo něco uvidíš." řekl jsem s vážným tónem.

„Ale ale." vzala si z kufru černé krajkové prádlo a odešla do koupelny. Zřejmě se šla osprchovat. Netrvalo to ani pět minut a uslyšel jsem tóny písničky.

What a feeling to be right here beside you now
Holding you in my arms
When the air ran out and we both started running wild
The sky fell down
But you've got stars in your eyes
And I've got something missing tonight
What a feeling to be a king beside you, somehow
I wish I could be there now

Jaký to pocit být teď vedle tebe
držet tě v náručí
Když nám došel dech a začali jsme šíleně běhat,
oblaka spadla
Ale ty máš dál hvězdy v očích
A já mám něco co mi dnes v noci chybí
Jaký to pocit být králem vedle tebe,
nějak
Kéž bych tam byl

Through the wire, through the wire, through the wire
I'm watching you like this
Imagining you're mine
It's too late, it's too late, am I too late?
Tell me now, am I running out of time?

V nesnázích, v nesnázích,
v nesnázích
Pozoruji tě
Představuji si, že jsi má
Je pozdě, příliš pozdě, nestihl jsem to?
Teď mi řekni, dochází mi čas?

Není cesty zpět a přede mnou je ještě dlouhá cesta
Všichni k sobě někoho potřebujeme
Ale já si tě teď nemůžu pustit moc blízko k tělu
V nesnázích, v nesnázích

Netrvalo to ani pět minut a ona vyšla ze sprchy. Když šla kolem mně chytil jsem jí okolo pasu a začal jsem ji lechtat.

Lilly's pov :

Bože. Nesnáším. Když mě někdo lechtá. Křičela jsem, pištěla, nadávala, kopala, škrábala ale nic.

„Bože, prosím, nech toho." nic, neodpovídal. Jeho prsty mě šimraly dál. Zaútočila jsem tvrdě. Rovnou mezi nohy. Trefa. Začal křičet a já měla čas mu utéct. Rychle se vydal po mé cestě útěku.

„Lill! Pojď sem. Já ti to oplatím!" rozběhl se za mnou. Když mě chytil, hodil si mě na záda jak pytel brambor. Začala jsem mu bouchat do zad, ale jeho silné paže mě nepustily. Když v tu najednou bum. Padala jsem a padala. Hodil mě do postele.

„Budeš litovat, že jsi to udělala!" zasmál se a lechtal mě dál. Ležela jsem na břichu, ruce mi držel a na stehnech mi skoro klečel.

°°°

Tak je tu další část, doufám, že se líbí :). Psala jsem ji na mobilu, zveřejnila bych ji dřív, ale jelikož můj mobil má uvozovky jen jako " ", tak jsem se rozhodla počkat :D.

No nic, doufám že se vám část líbila, konec je ukončen z ničeho nic, ale to je tak schválně. 

Enjoy! :)

Ann