Desire /Niall Horan FF/

14. Obrovská, obrovská chyba

Užijte si nový díl!

* * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Zkoušet se mu vytrhnout však byla marná snaha. Nepustil mě, skoro se zdálo, jako bych mu patřila. A co hůř, ono pomyšlení mi dělalo přímo neuvěřitelně dobře. Nechala jsem se zkrátka velmi snadno strhnout k něčemu, co jsem dělat nesměla. Ač po tom mé srdce prahlo jako po ničem jiném.

„Tady bys být neměl," šeptla jsem plačtivě, můj hlas zněl nejistě a roztřeseně. Zněl přesně tak, jak jsem se cítila. „Vrať se zpátky za Bellou, prosím."

„Nemůžu," protáhl zoufale. „Pořád na tebe musím myslet. Už od toho večera, co mě sem mamka vzala na večeři. Když zavřu oči, nevidím tvou sestru, vidím tebe! Copak to nic neznamená?"

„Neznamená!" vysmekla jsem se mu a odstrčila se k posteli. Hlavně udržet neutrální prostor. „Nemůže to nic znamenat! Bella je do tebe cvok, chápeš? Kdyby se dozvěděla, cos mi tuhle pověděl, zničilo by ji to! A to já... nesmím připustit."

„A všechno na úkor vlastního štěstí?"

Skoro jsem se ironicky ušklíbla. Proč musí mluvit jako mamka? Rozhodla jsem se oprášit v sobě umění přetvářky, odhodlala jsem se ke lhaní. „A kdo říká, že je to na úkor mého štěstí? Hm?"

„Nesnaž se oklamat nás oba," dostal se blíž, „všiml jsem si, jak na mou blízkost reaguje tvé tělo. Červenáš se, chvěješ. Nejsem ti úplně lhostejný, ačkoli se tak snažíš působit."

Čelist mi poklesla. Nelíbilo se mi, když mě někdo přečetl jako otevřenou knihu. Připadala jsem si pak příliš zranitelná.

Odkašlala jsem si a z posledních sil zasípala: „No, není to nakonec jedno? I kdyby to pravda byla, nic se nemění. Nesmíme to Belle udělat."

Víc Niall nepověděl. Místo toho se naklonil, využil momentu překvapení a naléhavě svá ústa přitiskl na má. Ty tam zmizela má předsevzetí, svaly mě přestaly poslouchat. Prostě jsem nevědomky zvedla ruce a přitáhla si jeho obličej blíž. Prožívala jsem něco neskutečného. Takové pocity jsem do té doby neznala, byly nové, byly... krásné.

Brzy mi začal docházet vzduch. Odtáhla jsem se od něj, a jakmile jsem se vymanila zpod jeho horkých doteků, projelo mi myslí jediné jméno.

BELLA.

Nejradši bych se neviděla. Co jsem to udělala? Co se to stalo? Ne... To jsem... Na to jsem neměla právo! Jak se jí teď jen podívám do očí? Co bude? Vždyť tenhle kluk pro ni znamená hrozně moc, to...

„Neříkej, žes to necítila," uchopil mě za bradu, a já tak znovu ztratila nit svých myšlenek. „Polibky nelžou, nikdy. Víš to, poznalas to."

„Jen trápíš nás oba," polykala jsem slané slzy. V hrudi mě pálilo, ale já musela být silná. Nerozpláču se. Ne před ním.

Vymanila jsem se zpod jeho doteku a přitáhla si kolena k bradě.

„Tak to ale přece být nemusí!" stiskl mou ruku. „Dej mi šanci, Lin, prosím..."

„Nialle, já nemůžu," svěsila jsem poraženě ramena. „Dokud tady bude Bella, nic se nesmí stát. Svou sestru miluju a nikdy bych jí vědomě neublížila. Evidentně ani netušíš, jak moc pro ni znamenáš."

„A ty zase netušíš, jak moc znamenáš pro mě," zvedl se na nohy, naposledy ke mně shlédl a poté z ložnice odešel. Nechal mě samotnou, společnost mi dělaly jen zběsile vířící myšlenky a hořekující svědomí. Ta hlodavá vina se mi zažírala hlouběji a hlouběji do rozpálených útrob.

Ještě několik dlouhých minut jsem zírala na zavřené dveře, v nichž Niall zmizel. Přejížděla jsem si prsty po rozbolavělých a stále tak citlivých rtech a vzpomínala na žhavé magma, jež mnou těch pár dlouhých vteřin proudilo. Nic jsem nechápala. Vše bylo neuvěřitelně zmatené, nic nedávalo smysl. Věděla jsem jen jedno: Bella se o tom NIKDY nesmí nic dozvědět.

...

Zbytek večera už jsem se školního projektu nedotkla. Jen jsem ležela na posteli a přehrávala si tu (ne)šťastnou událost. Když jsem dovolila citům, aby prostoupily mým tělem, málem jsem je neunesla. Dál už popírání nemělo cenu. Nějakým nepochopitelným řízením osudu jsem se do toho blonďatého klučiny začala zamilovávat. Jen tak, během pouhé chviličky. A nevěřila jsem, že jde o obyčejné pobláznění, jak jsem před pár dny tvrdila mamce. S každou minutou to sílilo, láska si mě našla v té nejméně vhodné chvíli a ukrytá v nejhorší možné podobě.

Nepotřebovala jsem ani chodit ke kartářce, aby mi vyložila budoucnost. Věděla jsem to i bez tarotových karet či čtení v dlani. Čekalo mě trápení. Pak trápení a zase jen trápení. Belle bych v cestě totiž nikdy nestála. A ani bych se o to nepokoušela. No jo, jenže...

Niall to evidentně cítil podobně jako já, čímž se celá situace jen víc zamotala. Bála jsem se, že vyřešit by to mohl jedině on. A to se mu jistě hned tak nepovede, jelikož jsem ještě nepoznala člověka, který by mé malé a roztomilé sestřičce chtěl vědomě ublížit. Nehledě na to, že může být jen otázkou času, než si Niall uvědomí svou chybu. Třeba ke mně ve skutečnosti žádné hlubší city nechová...

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Díky za vaši podporu, mám prostě ty nejlepší čtenáře pod sluncem ♥
PS: Nezapomeňte na soutěž, článek o (ne)smyslu tohoto účtu a další povídky, které na vás v knihovně čekají ♥ Díky za vaše sledování, větší projev důvěry si nemůžu přát. LOVE YA!