Who are the Marauders? (HP fanfikce)

Kapitola 1// Bradavický Express

Úplně vyčerpaná jsem si sedla na starou postel ve svém pokoji. Odjakživa byl pustý a prázdný. Přidělená mi byla jenom rozvrzaná postel, dost ošklivý psací stůl a obrovská skříň, ve které stejně nebylo skoro žádné oblečení. Zkrátka nic moc. Jsem ráda, že tady musím trávit jenom prázdniny, na rozdíl od ostatních dětí, které tu bohužel žijí i přes celý školní rok. A ještě musí chodit do státní školy. Pro mě to tady domovem nikdy nebylo a ani nebude.

Znovu jsem si unavenou hlavu založila do dlaní a začala přemýšlet o nastávajícím školním roce v Bradavicích. Přece jen, Francie byla pět let mým domovem a najednou budu přesunutá na daleký sever Skotska. Ale být zpátky v Británii je uklidňující. Je to rodná země. Teda aspoň myslím.

O Bradavicích nevím vlastně nic. Můžu jenom děkovat Bohu, nebo spíš Brumbálovi, že mě tam přijal do šestého ročníku po tom, co jsem vyvedla v Krásnohůlkách. Snad tam budou všechny moje výmysly tolerovat a já je svojí neponaučitelností nedonutím k tomu, aby mě znovu vyhodili.

Přede mnou ležel můj těžký kožený kufr. Naštěstí se do něj vešly všechny moje věci a školní potřeby, i když jich vlastně moc nebylo. Balení nikdy nebyla moje silná stránka, možná také proto, že kouzlo na zvětšení obsahu jsem zvládala podprůměrně, ale já si kufr naštěstí zabalila už včera. Byla docela fuška narvat tam všechny ty kotlíky, bichle a přísady do lektvarů.

Pohlédla jsem na zrezivělý budík, který právě ukazoval devět hodin- můj čas vyrazit. Popadla jsem kufr a po schodech ho odvláčela až dolů. Cestou jsem minula několik spolubydlících se značně opovržlivými pohledy. Rozloučení, jak se patří. Než jsem ale prošla hlavními dveřmi, naposledy jsem se rozloučila se svou jedinou oblíbenou pečovatelkou Mary, která mi tady jako jediná bude chybět. Konečně jsem opustila onu zaostalou budovu.

Cesta autobusem probíhala jednoduše poklidně a já se hlasitě zaradovala, když jsem konečně stanula před budovou nádraží King's Cross. Z tmavě zeleného batohu jsem se snažila vyhrabat svou jízdenku do Expressu, která mi musela zapadnout někam mezi tu hromadu nepotřebných drobností a papírků. Rozhodně byl na mě pobavení hodný pohled, protože se mi celá taška vysypala za podlahu nádražní budovy, ale lístek pořád nikde v dohledu. Přepadly mě myšlenky v podobě zlatého lístku ležícího na desce stolu v sirotčinci nebo na dně již dávno vyprázdněného odpadkového koše. Začínala jsem pomalu panikařit. Hlavní kapsa- nic. Ani postranní? Ne. Začala jsem prohledávat i kapsy kalhot, ale lístek pořád nikde. Jako poslední šance je mikina. A... Bingo!

„Panebože, díky!" vydechla jsem úlevně a začala věci skládat zpátky do batohu. Konečně jsem se mohla vydat vstříct nástupišti devět a tři čtvrtě.

Po proběhnutí tou nesmyslnou přepážkou, na kterou jsem naštěstí byla upozorněná předem, se přede mnou objevil obrovský Bradavický Express, nádherný červeno- černý vlak. Tenhle jednosměrný výlet začínám pomalu, ale jistě milovat a myslím, že nakonec budu ráda, že mě z Krásnohůlek vyhodili.

Všude kolem se hromadily velké kupy lidí, na které mi mlžila pohled teplá pára vystupující z červeného komína vlaku. Ze strany na stranu přebíhali studenti s kufry, jejich plačící sourozenci a starostliví rodiče, kteří se ujišťovali, že si jejich děti zabalily opravdu všechno. Zkrátka odjezdový chaos.

Otřela jsem si zpocené čelo a prohrábla hnědé vlnité vlasy, které mi v tomto horku nepříjemně zasahovaly do obličeje. Popadla jsem svůj kufr za kožený úchyt a vydala se k zavazadlovému vozu, u něž se hromadilo nejvíce čarodějů a čarodějek. Do očí mě udeřila vyčnívající skupinka kluků mého věku. Vypadali jako parta kluků populární po celé škole a ono se to nedalo popřít, vypadali pohledně. Hlouček holek opodál je poočku sledoval, ale oni klábosili jen mezi sebou a ostatním pozornost nevěnovali. Tmavovlasý kluk s vlasy až po ramena, si ale mého zírání všiml a nezapomněl mi věnovat pyšný úšklebek. Protočila jsem nad jeho chováním oči a zrak vrátila zpět na pána, kterému jsem svůj těžký kufr podala. Trochu zabalancoval a mé zavazadlo posunul dál do nákladního vozu.