they don't know about us x lrh | CZ |

07

31. prosince 2015 – 23:59

"10... 9... 8... 7... 6... 5..."

Pohled jsem měla upřený na obrazovku, na které se odpočítával čas do nového roku. Všechno bylo zamlžené a hlava se mi lehce točila - díky alkoholu v mé krvi, kterého bylo poměrně dost. Rychle jsem se otočila k Lukovi, který se zrovna smál nad něčím s Calumem a rukama mě objímal kolem pasu. Nebyli na tom o nic lépe než já.

"Šťastný Nový rok!" ozvalo se ze všech stran, načež byly slyšet ohlušující rány všemožných ohňostrojů. Ale já jsem pouze slyšela jeho chraplavý hlas, který mi ta tři slova šeptal přímo do ucha tak, abych to slyšela jen a jen já. Zlehka jsem se odtáhla a zahleděla do jeho modrých očí, ve kterých jsem se pokaždé ztrácela. Přísahám, že bych se do jeho očí mohla dívat hodiny a stále by mě unášely.

Dřív než jsem ho nechala říct jednu z jeho poznámek, jsem vzala jeho tvář do dlaní a přitiskla jsem své studené rty na ty jeho. V tu chvíli to bylo jako požehnání. Jeho rty byly teplé i přes kovový kroužek v jeho rtu. Jemnost jeho rtů tomu všemu jen dodávala. Cítila jsem se jako v nebi. 

Na pár sekund se zarazil, ale netrvalo mu to dlouho a polibek mi opětoval. A i přes náš slib se to stalo zase. A tentokrát jsem toho ani trochu nelitovala.

Možná to bylo alkoholem v krvi. Možná to bylo touhou po něm. Ale jedno bylo jisté. Byl to jeden z nejlepších okamžiků, které jsem doposud zažila.

***

O několik hodin dříve

"Dobré ráno, spáči," zaštěbotala jsem, když jsem si všimla ospalého Luka následovaného Calumem. S úsměvem jsem obrátila jeden z mnoha lívanců, který jsem za posledních patnáct minut udělala a pozorovala, jak se unaveně posadili k jídelnímu stolu.

"Je devět ráno, Roxy," zavrčel Calum, načež si podepřel rukou hlavu, která mu každé tři sekundy klesala.

"Devět, ne devět," řekla jsem se smíchem, "je poslední den tohohle roku. Tak nahoďte úsměvy a užijte si ho."

"Tobě se to řekne," utrousil tiše Luke, když jsem před něj pokládala talíř s hotovými lívanci, "nemáš kocovinu."

"Kdo taky pije den před Silvestrem?" pobaveně jsem povytáhla obočí, přičemž jsem si založila ruce v bok. Chvíli jsem dělala, že uvažuji, až jsem nakonec hlasitě tleskla: "Jistě, vám je úplně ukradené, jaký je den. Klidně se opijete i den před koncertem."

Oba na mě vrhli nevrlé pohledy. Ne však kvůli tomu, že bych neměla pravdu, ale díky jejich bolesti hlavy. Zvedla jsem ruce v obraném gestu, zatímco jsem pomalu couvala z kuchyně pryč. Ve chvíli, kdy jsem se chtěla posadit na pohovku, jsem si uvědomila, že jsem zapomněla svoje delikátní lívance, které jsem opravdu nedělala jenom proto, aby ti čtyři měli co jíst.

Chtěla jsem vkročit do kuchyně, když v tom jsem slyšela jejich hlasy. Čekala jsem, že budou stejně tiše, jako když jsem od nich odcházela.

"Máš jí rád, huh?" slyšela jsem Calumův tlumený hlas.

"Hm?" ozval se nepříčetně Luke, "myslíš Roxy?"

"Ne, myslím mojí mámu," slyšela jsem ironickou odpověď, nad čímž jsem se tiše zasmála, "jasně, že myslím Roxy, idiote."

"Samozřejmě, že ji mám rád," odpověděl okamžitě Luke, "žiju s ní a předstíráme vztah. Bylo by pěkně na nic, kdybych ji rád neměl."

Nad těmi slovy mě bodlo u srdce. Doufala jsem, že alespoň řekne, že jsem jeho kamarádka nebo cokoliv v tom smyslu. Ale vyznělo to tak, jakoby mě měl rád pouze z povinnosti.

"Nemyslím to takhle," protiřečil mu Calum, "myslím to tak, že ti na ní záleží trochu víc než jen na holce, se kterou předstíráš vztah."

Místností chvíli panovalo ticho, zatímco za mnou zavrzaly schody. Prudce jsem se otočila. Stála jsem tváří v tvář Michaelovi, který vypadal po ránu neskutečně roztomile. Ale v tu chvíli vypadal snad ještě víc zmateněji, než-li roztomileji. Nechápavě těkal pohledem mezi mnou a dveřmi.

"Jdu jenom do kuchyně," pokrčila jsem rameny jakoby nic. Nechápavě nadzvedl obě obočí, ale nakonec mávl rukou a unaveně si zívl. Nevinně jsem se usmála, zatímco jsem pomalu vešla do kuchyně v těsném závěsu s ním.

"Lívance," vypískl jako malé dítě. Najednou se zdálo, jako by byl plný energie. Protočila jsem nad ním očima, zatímco jsem si jich sama pár vzala. Ignorovala jsem Lukův pohled, který jsem měla zabodnutý v zádech. Byla jsem si vědoma toho, že mě pozoruje.

Otočila jsem se, věnovala mu malý úsměv a znovu opustila kuchyň.

Pravdou bylo, že jsme spolu s Lukem pořádně nemluvili skoro týden od té příhody v kuchyni. Vlastně jsme se jeden druhému vyhýbali, jak jen bylo možné. A to nebylo ani trochu lehké vzhledem k tomu, že jsme spolu byli prakticky pořád. Krom večerů, kdy se vypařil, aby se mohl opít. Neřešila jsem to. Je to jeho život a nic špatného se o něm v poslední době nepsalo. A proto jsem tu také byla. Aby tyhle články ustaly. Poslední dobou se psalo hlavně o jejich turné, které mělo začít osmnáctého února a o našich zásnubách. Takže to znamenalo, že mou práci jsem plnila dobře. Ač jsem prakticky nemusela nic dělat.

Ale i přesto, že mě Luke ignoroval, nemohla jsem přestat myslet na jeho rty. Jeho doteky. I všechna jeho slova. Připadala jsem si jako zamilovaná třináctiletá dívka. Ale nemohla jsem říct, že jsem byla zamilovaná. Neznali jsme se tak dlouho dobu, abych mohla něco takového říct.

"Roxy?" ozvalo se vedle mě, což mě donutilo probudit se z mých úvah. Nechápavě jsem se podívala na Luka, který momentálně seděl vedle mě a nohy měl položené na konferenčním stolku.

Vida, tak přeci jen se rozhodl se mnou mluvit?

"Jo?" pokynula jsem hlavou a čekala, co z něj vypadne.

"To, co se stalo minulý týden," začal, ale já jsem ho přerušila tím, že jsem mu přiložila prst na rty a sama se ujala slova. "To, co se stalo minulý týden, se nestalo. Chápu to."

"Jo," potvrdil mou myšlenku, "jsi prostě dokonalá!"

"Budeš dnes s Arzayelou?" zastavila jsem ho, když vstával a chystal se jít pryč. V duchu jsem si jednu vlepila za to, že jsem to vyřkla nahlas a druhou jsem si vlepila za mou neskrotnou zvědavost.

"Já," zakoktal se, "my... máme pauzu. Dejme tomu."

***

1. ledna 2016 – 00:03

"Udělali jsme to zase," hlasitě jsem se zasmála našemu činu, ač to nebylo nic, čemu bych se měla smát. Luke se nade mnou pobaveně ušklíbl a znovu se mi přitiskl na rty. Ignorovali jsme vše kolem nás. Jediné, co nás v tu chvíli zajímalo, jsme byli my dva. Zajímali jsme se pouze jeden o druhého a o naše rty, které spolu skvěle synchronizovaly. Ruce jsem mu zapletla do vlasů, zatímco on si mě za boky natiskl co nejvíce k sobě.

Po pár dlouhých minutách, co jsme se jen tak líbali uprostřed davu, mě kousl do spodního rtu a odtáhl se ode mě. Zachichotala jsem se nad jeho opuchlými rty.

"Hej, vy dva," ozval se za námi vysmátý Michael, který držel v ruce láhev vodky. Nohy se mu motaly a tváře měl rudé. "Jdeme se bavit."

"Jdeme se bavit," potvrdila jsem, načež jsem mu z ruky vytrhla poloprázdnou láhev čiré tekutiny. S úsměvem jsem si přiložila její hrdlo ke rtům a pořádně si lokla. Teplá tekutina mi proudila tělem, ale já jsem stejně vnímala pouze jeho ruce, které byly obmotané kolem mého pasu. Převzal si ode mě láhev vodky a sám se z ní pořádně napil.

"Noc je ještě mladá," vypískla jsem se smíchem, načež jsem si šťastně zatleskala.

"Noc je ještě mladá," přizvukoval mi Calum, který se vedle nás zjevil, bůh ví jak. Propletla jsem si s Lukem prsty a pomalu jsem ho táhla směrem pryč. Všichni čtyři jsme se po chvíli se smíchem rozběhli a s hlasitým řevem jsme se vydali hledat Ashtona. V tu chvíli jsem si ani pořádně neuvědomila, že takhle jsem se ještě nikdy nebavila.

A upřímně? Byl to jeden z nejlepších večerů mého života.