Jmenuji se Tereza a je mi 13let. Jsem blondýna. Mám svého koně (je to bělouš a jemu 5let) a mám ho strašně ráda. Ve škole se se mnou nikdo nebaví a tak se chodím vybrečet za Tarsiem - jméno mojeho koně.
S Tarsiem máme neuvěřitelné pouto, dělám s ním přirozenou komunikaci, triky ze země, ale nejezdím na něm.
Tarsio je po těžkém úrazu nohy a zad z pádu- naštěstí ne se mnou, to bych si neodpustila, a proto se na něm nesmí jezdit.
Chodíme spolu na procházky a když jsme na poli, v lese a nebo na louce tak ho jednoduše odepnu z vodítka, protože vím že na písknutí za mnou přijde.
Byl mé bývalé BFF. A s tou měl ten úraz. Chtěla ho dát na jatka, ale to jsem nedopustila.
Moji rodiče jsou rozvedení a já žiju s mámou. Tátu úplně nesnášim. Chtěl mi vzít koně, Tarsia mno chtěl mi vzít úplně všechno...
Proto žiju s mámou, ta je celkem ok.
ČTEŠ
Důvěra v koně I - Vždy pozitivní
Teen Fiction,,Proč ti nejvěrnější bytosti vždy nejvíce trpí?" Zašeptala vstříc plavé hřívě svého milovaného valacha. ,,A proč ti, kteří ubližují vítězí?"
