The Marauders- 16ka na krku [hp,FF]

17. 'Jsem obklopena imbecily'

Pár dalších dní bylo obtížné dostat Remuse jen z pokoje, a když už se to povedlo, snažil se usmívat, ale i Peter poznal, že neuvěřitelně trpí.
Adele nechodila ani na vyučování a po několika pokusech dostat ji z pokoje to kluci vzdali a třikrát denně jí nosili jídlo.
Asi čtvrtý den, co takhle fungovali, se časně z rána rozrazily dveře chlapeckého pokoje a dovnitř si to nakráčela Caitlyn a hned za ní Lily.
"Vstávat Reme! Času na truchlení bylo až až." zavelela Caitlyn a stáhla z něho přikrývku. Pak se ukázalo, že postel nebyla jeho, ale Siriuse a hnědovláska, která celá zrudla, když přikrývku stáhla a zjistila, že je nahý, ji zase rychle vrátila na své místo a zkusila své štěstí napodruhé.
Tentokrát to vyšlo, ale neobešlo se to bez Siriusova chichotání.
Remus ležel natažený na posteli oči dokořán a odmítal se pohnout.
"Ale no tak. Jsi jak malý." řekla Lily a sedla si k němu na postel. Remus se ještě chvíli koukal na strop.
"Máte pravdu." přikývl nakonec a vstal.
"Tak to prrr." ozval se Sirius z postele. "To jsme tě čtyři dny marně přemlouvali, aby pak přišly holky a ty jsi vstal? No ty se nezdáš, kamaráde."

Becky mezitím seděla v jídelně a stále se zlobila sama na sebe.
"Ahoj." usmála se na ni malá Dorcas a přisedla si.
"Kde máš Marlene?" oplatila jí úsměv Becky.
"Asi někde s kluky. Pořád se okolo ní motají." přiznala Dorcas a Becky si vzpomněla na Lily v druhém ročníku, kdy James nikomu nevyhrožoval, že když se k Lily přiblíží urve jim hlavu a podobně.
"Becky? Můžu s tebou mluvit?" ozval se za ní hlas a ona s jistotou poznala svojí starší sestru. Beze slova vyšly na chodbu, kde se zastavily.
"Co se děje Amelie?" stačila se jí zeptat, než se spustilo: "Co se děje? Děláš si snad ze mě srandu? Nechám tě chviličku o samotě a ty líbáš kluky? Co příště? Podpalování budov?" to všechno z ní vyšlo téměř na jediný nádech.
"Víš co?" zeptala se Becky, která neměla ani tušení, kde se to v ní ty poslední dny bere a neměla chuť se se sestrou dohadovat. "Starej se o sebe."
Po tomto se Amelie Bones otočila a s hlasitým odfrknutím se odebrala do Velké síně k havraspársku stolu.
Becky ještě chvíli stála a vstřebávala vůni vítězství, než se otočila a vrátila se ke snídani, kam mezitím dorazili její kamarádi.
"Takže nejlepší způsob, jak se rozveselit, je být mezi lidmi."
"Nebo tak nějak to četla." rýpla si Caitlyn.
"Tak pozor, knížky jsou pokladnicí vědomostí." ohradila se Lily s úsměvem.
Mezitím, co se dívky hašteřily, upíraly Becky a Remus své pohledy do talíře a co chvíli se po sobě nervózně ohlédli.
Teď na ni nemysli, napomenul se Remus, i přesto, že ona byla právě to, na co myslet chtěl.
"Musím si ještě před snídaní zaskočit do knihovny." omluvila se Caitlyn a svižně vyšla ven z jídelny následována kšticí černých vlasů.
"Regulusi." zamumlala a sama na sebe se zlobila, že když se otáčela, doufala v někoho jiného.
"Caitlyn." konstatoval a rošťácky se usmál.
Tmavovlásku přepadl nepříjemný pocit stísněnosti, a tak o krok ustoupila a pokusila se otočit.
"Já jen... mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se nejistě, když jí chytal za ruku, aby neodcházela.
Caitlyn chtěla něco odseknout, ale nedostala k tomu příležitost, protože to se do jejich rozhovoru přimotal někdo další.
"Máš nějaký problém, Regulusi?" zeptal se dotyčný konverzačním tónem a nenásilně vytrhl dívčinu ruku z té svého bratra.
"Ty jsi obvykle můj problém, Siriusi." odsekl Regulus a bez jakéhokoliv jiného slova odešel.
"Děkuju." vydechla Caitlyn a zčervenala když si uvědomila, že její ruka stále zůstává v chlapcově poté, co ji vytáhl ze spárů svého mladšího bratra.
Sirius si toho také všiml, ale očividně ho to nevyvedlo z míry a opatrně s výrazem zadostiučinění pustil její ruku.
Chvíli ještě stáli a koukali si do očí, než se Caitlyn otočila a se zběsile bijícím srdcem zamířila do knihovny.
Sirius se vrátil do Velké síně přesně aby slyšel hlasitý rozhovor Lily a Jamese.
"Dneska má proběhnout to školní kolo té soutěže mezi školami. Tys na to zapomněl?!" zeptala se Lily nevěřícně, zatímco James nevypadal, že by nějak vnímal její slova, zato na ni zíral s neskrývaným úžasem.
"Jaké týmy vlastně byly vybrány?" zajímala se vykolejená Becky.
"Nevím, ale mezi dívkami se šušká, že jeden tým je složen převážně z nebelvírských a mrzimorských studentů." připojil se Sirius s naoko tajemným tónem.
"A ty samozřejmě věříš všemu, co ti při líbání nakecaj." konstatoval Remus.
"Vy vážně nevíte, kdo v těch týmech je? zlobila se Lily a pohledem prosila Rema o pomoc.
"Promiň Lily, já taky nevím, kdo v těch týmech je." přiznal Remus a pohledem pořád probodával čokoládový pudink na svém talíři.
"U Merlina." zaklela Lily, vstala a s výrazem Jsem obklopena imbecily někam odběhla.
"Co jí tak vytočilo?" zajímalo Jamese, který se až teďka probral z tranzu.
O chvilku později přiběhla Lily s velkým popsaným pergamenem a podala ho Becky. Ta chvíli s nakrčeným obočím luštila písmo, a pak s nevěřícným výrazem předala pergamen dál. Na něm kromě informací o místě a datu konání stála jména studentů v obou týmech a to asi takhle:
1. tým
Lilyan Evansová
Becky Bonesová
Alice Fortescue
Caitlyn Mitchellová
James Potter
Sirius Black
Remus Lupin
Frank Longbottom

2. tým
Andromeda Blacková
Bellatrix Blacková
Amelie Bonesová
Emma Vanity
Lucius Malfoy
Rodolphus Lestrange
Regulus Black
Severus Snape

"A sakra, tohle nevypadá dobře." nakrčil nos Sirius, jakmile spatřil jména druhého týmu.
"Jakže to Adele říká? Jsme v pr..."
"Opovaž se, Jamesi." zarazil ho Remus. "Kde vlastně Adele je?" dodal po chvílí.
"V pokoji. Ostatně stejně jako ty poslední čtyři dny." připomněla mu Caitlyn, která právě přisedla ke stolu.
"Asi se za ní stavím. Becky doprovodíš mě?" zeptal se a společně s Becky, která se tvářila vystrašeně a udiveně zároveň, vyšel z místnosti.

Ahojky, konečně jsem se dokopala k dopsání, ráda bych zdůraznila, již rozepsané kapitoly 😂 a tady je! Doufám, že se bude líbit a samozřejmě zase pište vaše názory 😉
Asi už jste si všimli, že obrázky kapitol nemají spojitost s kapitolou ani příběhem, jsou spíše na pobavení 😇