Volpina - Liščí Lhářka - ML FanFiction

29. Kapitola

Adrien

Chvíli na ni jen zírám. Pak mi ale pomalu dojde význam jejích slov.

,,Cože?!?" vykřiknu. ,,Ale to n..." Zarazí mě její ukazováček na mých rtech.

,,Máma." zašeptá. ,,Je dole. Musela tě slyšet."

,,Zlatíčko, jsi v pořádku?" ozvalo se ze zdola. Potom zazněly kroky na schodech.

,,Rychle, vlez si ke mě do postele." Ušklíbnu se nad tím dvojsmyslem. Zamračí se. ,,Kocourovy hlášky si nech na jindy. Dělej!" Lehnu si do její postele, ona si lehne přede mě a zakryje mě peřinou. Potom popadne nějakou knihu a dělá že čte. Slyším, jak se otevírá poklop. ,,Jé, ahoj mami!" řekne Marinette.

,,Zlatíčko, slyšela jsem výkřik. Děje se něco?"

,,Ne, ne. To jen... Tahle kniha! Byl tam strašný zvrat, hlavní postava skoro uřela, protže chtěla obětovat vše pro lásku... Prostě to bylo strašně dojemný! Navíc ten, kdo ji chtěl zabít, byl právě kluk, kterého milovala..." Došlo mi, že přesně popsala to, co se stalo mně a jí. Jen prohodila pohlaví.

,,Dobře, klidně si čti dál, ale přikryl se, je zima." Zatáhla za peřinu kolem mého těla a kouskem se přikryla. Aniž bych to nějak zvlášť promyslet, položil jsem jí ruku kolem pasu. Cítil jsem, jak se zachvěla. Její matka se naštěstí už jen usmála a odešla po schodech. Hned jak se poklop zaklapl, shodila Marinette mojí ruku z jejího pasu.

,,Tohle už nedělej." Zamračila se.

,,Proč?" Ušklíbnu se a ona se zamračí.

,,Jestli to přežiju, tak ti to někdy vysvětlím. Každopádně, ve svojí noční můře jsem viděla budoucnost. Vím, co přesně máme dělat." Sedne si na svou židli. ,,Počkáme do tmy. Pak vyrazíme. Možná se mýlím, ale taky možná ne."

,,Takže to fakt... Může bejt můj táta?" Kývne, ale tváří se odhodlaně.

,,Ale tvůj táta nebo ne, je to Lišaj. Když ho porazíme, zajistíme Paříži bezpečnost. A to je moje priorita."

,,Vstávej. Když tě tu takhle máma najde, chytne jí infarkt." probudí mě její hlas. ,,A to já fakt nechci." Ospale se na ni usměju.

,,Já usnul?" Ušklíbne se.

,,Ne, vůbec." odpoví ironicky. ,,Už se setmělo." dodá potemělým hlasem.

,,Jdeme?" zeptám se tiše. Kývne.

,,Tikky?" Zpod jejího sáčka vylétne malá červená zrůdička.

,,Připravená. Nouzové zásoby sušenek se vyplácí." Marinette se usmála.

,,Já to říkala." Obrátí se na mě. ,,Co tvůj kwami?" Ušklíbnu se.

,,Je v pohodě, ale tvrdit bude opak." Její úsměv se rozšíří.

,,Tak jdeme."

Stojíme na střeše před tátovou vilou. Letmo pohlédnu na Berušku. Výraz její tváře se změnil, teď vidím odhodlání, smutek a možná... strach?!? Zachytí můj pohled a otočí se na mě.

,,Poslouchej. Možná se tam vevnitř něco stane. Chci aby ses rozhodoval jen podle sebe. Nemysli na mě ani na Paříž. Zahraj si na sobce. Mysli jen na sebe. Prosím, slib mi to. Slib, že tak budeš jednat." Prohlédnu si její vážný výraz a je mi jasné, že tohle nebude slib do větru. Ví, co se stane, říkala to sama. Zhluboka se nadechnu.

,,Slibuju."

I Back!!! To jste nevěděli, co??? :D Co říkáte na novou kapču a na příběh? A mám pro vás překvapení! Ale neřeknu jaký! :P :D