Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

18. Kapitola

,,Katniss, máš tu návštěvu.'' budí mě matka sladkým hlasem. Posadím se a promnu si oči. Podívám se na hodiny vysící na protější zdi. Je devět hodin ráno.

,,Říkala jsem, že tady pro nikoho nejsem.'' odpovím a chci si opět lehnout, ale matka mě zarazí: ,,Je tady Peeta.''

,,Zrovna pro něj...'' začnu, ale matka mi rázně skočí do řeči: ,,Katniss, on už tě neviděl čtyři dny a neví, co s tebou je. A hlavně si myslí, že nejsi těhotná. Má jenom strach.''

,,Dobře.'' hlesnu a matka se vytratí. Obléknu se do čistého oblečení a začnu si splétat vlasy do copu, když vtom se ozve zaklepání na dveře. Ohlédnu se a spatřím Peetu, jak nervózně přešlapuje na prahu.

,,Ahoj. Můžu dál?'' zeptá se, jako by se bál, že ho okamžitě vyhodím.

,,Jasně.'' odvětím a on se posadí na postel.

,,Proč jsi se celou tu dobu neukázala?''

,,Už to nemělo cenu.'' odpovím. Když vidím, že mu to jako vysvětlení nestačí, pokračuji: ,,Byla tady doktorka z Kapitolu.''

Všimnu si, jak Peeta zbledne. ,,A jak to dopadlo?'' zeptá se se strachem.

,,Vypadá to, že se budeme muset vzít.'' odvětím a s mírným úsměvem pokrčím rameny. Peetovi se v očích značí radost i strach zároveň. Asi má z toho podobné pocity jako já. Po chvilce vstane a obejme mě. Jsem ráda, že mu nemusím říkat nic víc.

,,Tak ten rozhovor přece jen nebyl taková blbost.''

Přikývnu a odtáhnu se od něj. Není to jeho chyba, jen jsem se s ním v posledních dnech objímala až moc. Mlčky tam stojíme, koukáme tomu druhému do očí a ani jeden nevíme, co tomu druhému říct. Nakonec se Peeta napřímí a poví:

,,Nevypadáš zrovna nadšeně.''

,,Ty taky neskáčeš radostí do vzduchu.'' od budu ho příkřeji než jsem zamýšlela.

,,Možná, že bych skákal, kdyby to bylo doopravdy.''

,,Peeto..,'' zašeptám a on jen zavrtí hlavou.

,,To je jedno. Ale řekni mi pravdu.'' ptá se posmutněla.

,,Já... nevím. Nejsem jako ty. Nikdy jsem ani nepřemýšlela o dětech a už vůbec ne takhle. Mám strach a vztek sama na sebe.''

Vidím, že doufal v jinou odpověď a tak radši rychle změním téma: ,,Za jak dlouho si myslíš, že bude svatba.''

,,Ještě to nebylo v televizi, takže bych počítal tak za tři měsíce. Proč?''

,,Ta ženská se divila, že ještě bydlíme zvlášť.''

,,No, je to trochu zvláštní, ale myslím, že času je dost. Nepočítám, že by chtěli do týdne přijet.''

,,To asi jo.''

,,Já, už...už raději půjdu.'' vykoktá ze sebe Peeta a odchází. Než za sebou zavře dveře, stihnu na něj ještě zavolat.

,,Budou to dvojčata.''

Peeta se zatváří překvapeně, nic však neřekne a jen za sebou zavře dveře.

Nakonec to zase nebylo tak těžké.

______________________________________

Peeta POV

Scházím schody a snažím se vstřebat to, co mi právě řekla. Celý život jsem si přál, aby to dopadlo přesně takhle, ale nikdy by mě nenapadlo, z jakého důvodu to bude.

,,Nashledanou.'' rozloučím se s paní Everdeenovou a vycházím z domu. Vjedu si rukou do vlasů.

Vím, že Katniss nikdy nechtěla děti a teď budeme mít dokonce dvě ale... Nevím, co si o tom mám myslet. Vidím, že má strach a vztek, ale zároveň, jako by snad byla trochu šťastná. Možná si to jen namlouvám, protože chci, aby to tak bylo. Věřím ale, že až se narodí, budou pro ni něco jako Prim.

Přál bych si to, protože chci, aby byla šťastná. Možná, že se nepřenese přese mne, ale už kvůli nim by se mohla snažit.

Kdo ví, třeba to bude skvělé i pro ni. Je brzo na to házet flintu do žita.

Ahoj
Tak zase kapitola s nic moc dějem, ale v životě se taky nestavá každou vteřinu věc, o které se dá mluvit deset let, takže mě omluvte. Doufám, že se bude líbit.