Nikdo neví, co jí trápí

Zvláštní návštěva

Nakonec se Rob odhodlal a začal vyprávět."No..mě vlasně máma umřela při porodu.Pak jsme byli s tátou na všechno sami.Ale pak jednou jel táta z práce a.."spustily se mu slzy."Měl autonehodu.Operovali ho.Ale nepřežil to."bylo mi ho strašně líto.On se ale zvedl a bezeslova odešel.

Já jsem se zabořila zpět do stínování.Když už jsem měla hotovo,uložila jsem si to do své skříňky,kterou mi přiřadili.Každý má svou.Pak už byl čas oběda.Opět jsme se přesunuli do jídelny,kde jsme měli kuřecí vývar s nudlemi.Další jsme dostali koprovou omáčku a knedlíky. Mňam!Byla výborná! Když jsme se najedli,šlo se zpátky.

Já už neměla co dělat,tak jsem jen seděla a nad vším přemýšlela.Když najednou jsem slyšela,jak se někdo baví u 'vstupu'.Dobrý den,chtěl bych se zeptat,jestli tady máte návštěvní hodiny. Řekl nějaký muž.Ten hlas mi byl povědomý.Ale nevěděla jsem komu patří. Pardon?Tady nejsme v holubníku.Tady je dětský domov.Děti nemají rodiny,proto tu jsou! Řekla ředitelka.Nedá se říct,že byla příjemná. Ale já jsem kamarád jedné holky. řekl mužský hlas.Začalo mne to zajímat,tak jsem poslouchala pozorněji. A jak se ta vaše 'kamarádka'jmenuje? zeptala se říďa protivně. Melisa! Když jsem to uslyšlela,bylo mi jasné,kdo to je..Byl to Dejv!Hned jsem tam chtěla vletět,ale uklidnila jsem se.Pak přišla vychovatelka ke mne,jestli ho znám. "Ano,můžu ho vidět? Prosím!"začala jsem šílet.Pak odešla.Já seděla proti dveřím a čekala,co se bude dít.

Pak vešla ona a za ní David.Když jsem ho viděla,tak jsem se rozběhla a objala ho.On mne pevně sevřel."Ahoj."řekl. "Ahoj.Co tu děláš?"zeptala jsem se,jako bych to nevěděla."Přišel jsem za tebou."odpověděl a krásně se usmál.Já ho konečně pustila."Pani vychovatelko,mohl by tu chvíli zůstat?"zeptala jsem se se slzami v očích."Pro mě,za mě."řekla.Byla jsem ráda.Pak jsem se s ním posadila ke stolu."Jak jsi věděl,že jsem tady?"zeptala jsem se."Zjistil jsem si to."usmál se.Pak jsme si povídali o všem možném.Najednou přišla Kess."Ahoj,kdo to je Mel?"zeptala se."Kess,to je Dejvid.Dejvide,to je Kess."představila jsem je."Ahoj!"řekl Dejv."Je to můj kamarád.To on mi zavolal pomoc!"řekla jsem a usmála se na něj."Jasně..Kamarád."řekla ironicky.My se začali smát.Pak Kess odešla.My jsme si ještě chvilku povídali,ale pak už musel Dejv jít.

Rozloučili jsme se a on mi dal pusu na líčko.Já se jen usmála.Pak zmizel za dveřmi.Já si spokojeně sedla a přemítala jsem si ho v hlavě.

Kujuu za přečtení ;)
Komenty potěší :)