Lidé kolem mně padali mrtví k zemi a já s tím nemohla nic dělat. Procházela jsem chaosem. Lidé utíkali do všech stran, křičeli. Tváře měli zkrvavené a šaty potrhané. Žena probíhající okolo mě se zhroutila k zemi, když se jí hlava rozprskla na cucky. Na obličej mi dopadla sprška její krve. Smutné. Tak moc se snažila zachránit, tak moc, že nechala své dítě v davu. Nevrátila se pro něj. Viděla jsem jak jí malá holčička volá a prosí ať ji vezme sebou. Ta žena se otočila, ignorovala křik své dcery a dala se na útěk. Teď tu na zemi leželo její bezhlavé tělo ve špíně a prachu. Překročila jsem její bezvládnou paži,mrcha jedna sobecká. O pár metrů dál se mi kolem kotníku ovinuly něčí prsty. Byl to mladík,mohlo mu být tak sedmnáct. Na zádech měl obrovskou ránu,jeho pravá noha byla pryč. Nechával za sebou krvavou stopu. Klekla jsem si k němu a položila mu ruku na tvář. Měl krásné křišťálově modré oči. Když jsem do nich pohlédla jako by mi někdo na hruď položil kámen. Byla to tíha zodpovědnosti. Našla jsem ho, člověka, kterého jsem měla chránit. Věděla jsem, co přijde, už jsem o tom slyšela. Na zádech mě to zasvědilo pak zabolelo a najednou se mi kůže roztrhla. Ven se prodrala křídla, na které jsem s společně s tím chlapcem tak dlouho čekala. Přiložila jsem svoje čelo na jeho a usmála se. ,,Budeš žít."
Z těla mi vycházela světélkující energie a jako voda se přelévala do jeho těla. Rána na zádech se zacelila stejně jako prázdno po jeho noze.,,Promiň, že jsem nepřišla dřív."
,,Ale kdo jsi?"
,,Jsem tvůj strážný anděl. "
