Výměna rolí [DOČASNĚ UKONČENO]

*14*

Od parku nebydlím tak daleko. Uběhlo dvacet minut a já pomalu vyrazil. Doufám, že to Nino domluvil. Jsem před fontánou a ještě tu nikdo není. Sednu si na okraj fontány a tašku s mobilem, Plaggem a peněženkou si položím pod sebe na trávu. Pořád mě to oko bolí. Byla to rána. Po chvilce přišel Nino s Alyou.
"Čau Adriene!"
Vykřikli oba na jednou.
"Ahoj Nino, Alyo."
Přišli ke mě a sedli si vedle mě.
"Kde je Marinette?"
Zeptám se Nina. Už před pěti minutama bylo půl.
"Asi se zdržela. Neboj, říkala, že přijde na sto procent."
Oddychl jsem si. Ale co když se jí něco stalo?! Co když se zdržela kvůli...Kimovi?! Co když jí něco udělal?! Najednou vidím Marinette jak na nás už z dálky mává. Neměl bych všechno tak přehánět...
"Ahoj lidi!"
"Čau Marinette!"
"Jo ahoj Marinette."
"A-ahoj M-Mari."
Já myslel, že před ní už nekoktám! Sakra práce! Asi bych měl doma zkoušet mluvit s její fotkou. A jestli budu koktat před fotkou, tak jsem na tom hodně špatně.
"Tak co budeme dělat?"
Zeptá se Alya, která se očividně už nudí.
"Nepůjdeme třeba na zmrzku?"
Navrhne Nino. Všichni souhlasí a vydáme se ke stánku.
"Já se bojím to objednávat."
Řekne Alya. Nechápavě se na ní podívám.
"Adriene objednej mi jí!"
"Alyo jsi jako malá! Objednej si jí sama."
"Ne!"
Už mě začala štvát.
"Fajn! Jakou chceš?"
"Říkala jsem vám, že to zabere. Dlužíte mi peníze! Jo a chci čokoládovou!"
"Jo a Adriene? Když už tam budeš, objednal by jsi i mě?"
Nino taky?!
"Ale proč? Jste dost velcí!"
"Nejsme!"
Protestuje Nino. Já ho nesnáším!
"Tak jakou?"
"Chci vanilkovou tati!"
"Pane bože! Marinette? Když už tam jdu, chceš i ty?"
Mari se zasměje.
"Ne. Já si jí koupím sama."
Usměju se na ní.
"Vidíte? Takhle se chová normální člověk!"
Nino s Alyou se jenom zasmějou. Otočím se a koupím zmrzliny. Alya=čokoládová Nino=vanilková a já...já chci jahodovou. Zaplatím zmrzliny a jdu k ostatním. Rozdám je a začneme je jíst. Kouknu se, jakou má Mari. Má taky jahodovou! Dobrý téma k diskuzi! Ale to bych se nesměl tak bát.

Ona

Nino s Alyou se vsadili, že Alya dokáže přesvědčit Adriena, aby jí koupil zmrzlinu. Povedlo se jí to.
"Pane bože! Marinette? Když už tam jdu, chceš i ty?"
Podívám se na Adriena a zasměju se.
"Ne. Já si jí koupím sama."
Adrien se na mě usměje.
"Vidíte? Takhle se chová normální člověk!"
Alya s Ninem se jen zasmějou a Adrien jde pro zmrzliny. Ani nevím, jakou koupil sobě. No já si koupím...jahodovou. Moje nejoblíbenější. Dojdu k ostatním a začneme jíst. Podívám se, jakou si koupil Adrien. Taky jahodovou. Nevěděla jsem, že jí má taky rád.
"Adriene?"
Zeptám se.
"Ano?"
"Ty máš taky rád jahodovou?"
"Jo. Je moje nejoblíbenější."
Usměju se. Adrien je fajn. Ale pořád musím myslet na Kocoura. Dneska mě sice trochu naštval, ale pořad je to ten dokonalej Kocour. A jak řekl, že má rát Marinette, málem se mi zastavilo srdce. Bože já ho miluju. Ach.
"Haló! Marinette! Nad čím přemýšlíš?"
Podívám se na Alyu.
"Nad...ale to není důležité."
"Takže vám můžu ukázat to video z rána?"
"Jo jasně."
Sedneme si na trávu a Alya nám pustí video s Kocourem a Beruškou. Až teď si vspomenu, že mám nateklý nos. A Adrien má pořád monokl. Doufám, že mě ten blbej nos neodhalí. Po konci videa se usměju.
"Ty jo Alyo. To je super."
"Že jo?! Nechápu jak jste se o to mohli připravit kvůli šermu a gymnastice. Moment. Byli jste tam vůbec?"
Zrudnu. Sakra na tuhle výmluvu jsem zapomněla!
"No...já tam byla hodinu. Proto jsem přišla pozdě."
"Já tam byl taky hodinu, ale mám to blízko."
Alya jen kývne hlavou. Uff. Uvěřila tomu.
"No a co budeme dělat teď?"
Zeptám se. Všichni už jsme zmrzlinu dojedli.
"Hmm. A co jít k altánku?"
Navrhne Alya. Je tam jsem dlouho nebyla. Je to takový bílý altánek vedle jezera. Je to tam kouzelné.
"K altánku? Tam jsem nikdy nebyl."
Řekne Adrien.
"Ale to je chyba kamaráde. Je to tam super. Tak jdeme!"
Zavelí Nino a všichni si stoupneme. Altánek je odsud asi deset minut. Není to daleko. Normální chůzí tam jste za pět minut, ale my při cestě vždy děláme kraviny. Jo už se tam těším. Nebyla jsem tam asi půl roku. Při cestě si povídáme, hrajeme na babu a i se vyfotíme. Po deseti minutách už opravdu stojíme před altánkem.
"Páni. To je krása."
Vydá ze sebe Adrien.
Já jsem sem chodila vždy s Chloe. Možná jednou, dvakrát jsem tu měla focení.
"Jo je."
Řeknu. Jezero je průzračné. Opravdu kouzelné místo.
____________________________________
Ahoj! Nová kapča 😘 jak se líbí? Nebudu vás zdržovat 😃 hezký zbytek dne 😉
*donuttik*