Byl jsi to ty

1/1

Už od malička byl sám. Kam až mu paměť sahala, byl sám. Matku nepoznal, jeho otce popravili. Už jako malého dítěte se jej zbavili. Strčili jej k výchově banditům. Zvykl si na svůj život, i když byl sám. Samota jej užírala zevnitř, a i když na sobě nedával nic znát, jeho duše trpěla. Kdykoli se vkradl do města a poslouchal přiopilé chlapy u piva, svíral ruce v pěst a zatínal zuby vzteky. Téma jejich hovorů byli piráti, jeho otec a jeho skutky. Necítil z nich nic, než chamtivost po penězích a neskutečný egoismus.

,,Co kdyby měl Roger dítě?" zeptal se jednoho deštivého dne. Alkoholem opití nabubřenci se na něj dívali jako na zjevení a pak se dali do smíchu.

,,Kdyby měl Roger dítě? Potkal by jej stejný osud, ne-li horší." v záchvatu smíchu vyhrkl černovlasý pupkáč po jeho levici. Souhlasné pokřiky se rozlehly hospodou a pak začali křičet jeden přes druhého své odsouzení možného syna krále pirátů. Nevěřícně stál na místě a přijímal nenávistí naplněná odsouzení. Kdyby měl sílu, dávno by jim ty jejich huby zavřel. Jenže neměl a tak se tiše vytratil. Všemi nenáviděný a odsouzený mířil do lesa, kde se cítil v bezpečí. Dokonce se tu cítil více doma než u těch zpropadených banditů. O půl roku později si ale přítele našel. Byl to kluk s blonďatou kšticí a širokým úsměvem, který měl stejný sen. A tak se dali do práce. Shromažďovali poklady od bohatých a pirátů, kteří v tom prokletém městě zakotvili. Z hloubi duše to město nenáviděl, protože věděl, že kdyby někdo zjistil jeho identitu, uspořádali by na něj hon, pověsili na kříž a ukamenovali nebo ještě hůř. Sám sobě dal slib, že odsud zmizí a všem ukáže co je zač pěkně po svém. Sabo mu jako kamarád stačil. Nikoho jiného nepotřeboval. Správně, dokud měl po svém boku Saba, byl spokojený. Ale osud pro něj připravil zápletku, kterou nečekal.

,,Tohle je můj vnuk Luffy. Luffy! Řekni ahoj!" malá kulička s černými rozčepýřenými vlasy nafoukla tváře, poté zvedla ruku a řekla pouze ,,Yo!" Krom banditů, kteří koukali, jakoby viděli ducha, stál opodál a se svraštěným obočím pozoroval Garpa, který se na něj otočil.

,,Ace!" Luffy se zavrtěl v Garpově železném sevření a se zájmem si chlapce prohlížel.

,,Luffy tu bude odteď bydlet s tebou tak se s ním koukej skamarádit!" hrdost v Garpově hlase byla očividná. Pustil Luffyho na zem a s rychlým rozloučením zmizel z dohledu. A tak začala Acova zkouška trpělivosti. Každý den vstali, nasnídali se a Ace odešel do lesa. Ale Luffy jej jako věrný stín pronásledoval a Ace si začínal myslet, že se jej nikdy nezbaví. Nezáleželo na tom, do jakého nebezpečí Luffyho dostal, ta kulička se vždycky po několika dnech vrátila a pronásledování pokračovalo. Ace jej neměl rád. Typy jeho druhu neměl rád. Ale událost, která se odehrála o pár dní později mu otevřela oči a Ace pochopil, že Luffy je jiný, než se na první pohled zdá.

Toho dne po nich pátrali piráti, kterým ukradli veškerý poklad, co měli. Díky Luffyho hlasitým projevům a hlouposti Ace a Saba byl Luffy ve spárech pirátů ve vteřině. Už na první pohled poznali, že je mizerný lhář a odvlekli jej do opuštěné chaty k důkladnému výslechu. Mezitím Ace házel ukradené poklady do pytle připraven se přesunout k novému útočišti.

,,Aci!" trhl hlavou a podíval se dolů, kde stál Sabo opřený o kolena a snažil se popadnout dech.

,,Tak co, už vědí, kde hledat?" zeptal se neutrálním hlasem.

,,Ne." svraštil obočí a Sabo se mu podíval do očí. Byl v nich strach a zděšení.

,,On jim vůbec nic neřekl!" V tu chvíli se v Acovi všechno sevřelo.

To není možné! veškeré nervy v jeho těle přestaly pracovat. A pak se všechna krev rozproudila astronomickou rychlostí. Zachraňovací akci měl jako v mlze. Jediný pohled na zkrvavenou tvář chlapce, který se třásl v provazech a Ace ztratil pojem o svém okolí. Jediné na co myslel, bylo: Ať je v pořádku