Nikdo neví, co jí trápí

What?

Jen tak jsem seděla a přemýšlela. Ale z mého snění mne vytrhl Rob. Sedl si a koukal na mě.Pak začal mluvit."Já myslel,že jsi kamarádka.Ale spletl jsem se."řekl sklamaně a otráveně. Já ale nechápala, co se děje."Co?"vypadlo ze mě."Říkala jsi,jak jsi sama a podobný žvásty. Hah..to vidìm.Jà myslel,že mne chàpeš a rozumíš mi. Ale spletl jsem se." Jakmile jsem to slyšela nestihla jsem se divit."Co? Robe co bláznìš? Co jsem udělala? Vždyť já tě chápu."snažila jsem se pochopit, co jsem provedla."Ty...ty mě nemůžeš pochopit.Nejsi sama.Já nikoho nemám. Já už jsem si myslel, že budem kámoši.Ale jak vidím, tak jsi jako ostatní.Neříkala jsi náhodou, že kluka nemáš?"toto mě zarazilo."No nemám.Ale Robe, co to do tebe vjelo?" "Nemáš jo... A co ten..ten co tu byl hmmm? Na toho jsi asi jaksi zapoměla." "Robe,to je kámoš.Jmenuje se Dejvid." "Jasně..kámoš... A od kdy si dávají kámoši pusu a objímají se?" Už jsem pochopila, ale bylo pozdě. Rob odešel.

Vyběhla jsem za ním."Robe, Robe počkej."doběhla jsem ho a chytla ho za ruku, aby se na mne otočil."Vysvětlim ti to! Není to tak, jak to vypadalo!" "No jasně.. Ty tvoje výmluvy!"zašklebil se.Ale nakonec začal poslouchat."Jmenuje se David a je to kluk ze školy.On jediný se mě zastal před ostatními.Jemu jsem řekla o tom, že mě táta týrá. On jediý to věděl a chtěl mi pomoci.I přes můj nezájem mi pomáhal. Nakonec to byla jeho zásluha, že žiju. On zavolal policii a záchranku. Nebýt něho,tak tu nejsem."skončila jsem svůj proslov a po tváři mi stekla slza.

"A proč jsi se k němu tak hrnula?"zeptal se nasraně."Protože jsem mu musela za to všechno poděkovat!"dodala jsem.On se jen podíval do země a bylo vidět,že je mu to líto a že se stydí.Pak se mi podíval do očí."Promiň."řekl sklesle.Pak mi utřel slzu z líčka.Hleděli jsme si do očí.Měl úžasná a upřímná očka. Pak ale....

Díky za přečtení :)
Kom.potěší ;)