Sladký internátní život

Část 49

Usmála jsem se. Nechci se chvástat, ale má pravdu.

Podívala jsem se k vedlejšímu stolku, kde sedí Michaela s několika kluky a jednou slečnou. Zrovna si mě ta černá můra také všimla. Probodla mě očima. Najednou se na mě usmála. Tak nějak zlomyslně. Jako když má něco lubem. Zvedla se a někam odchází.

„Ale že to v Praze žije, co?" vypráví Dana. „Diskotéka jako ve filmech o americké střední."

Usmála jsem se znovu. „Jo, je to něco jiného," okoukla jsem polonahou tanečnici sexy se kroutící kolem tyče.

„Podle mýho, je ale docela dobrá," zhodnotila ji Dana.

„Jo," sice vypadá více, než lacině, ale šikovná je. „Ale popravdě já raději zůstanu u malování. Tohle je na můj vkus velký exhibicionismus."

„Máme tu další písničku na přání," promluvil DJ do mikrofonu. „Tahle je věnovaná slečně jménem Karin..."

„Není to tobě?" Zareagovala Dana.

„... prý mám říct puťce..."

„Jo, stoprocentně," zakroutila jsem hlavou.

„... prý se hodně zamilovala a já ji posílám písničku Zlatokopka od jednoho současného rappera. Od copaté krásky, pro jinou krásku. Tady to máš, Karin."

„Kráva blbá," prý zlatokopka. nejspíš se nějakým způsobem domákla, s kým to doopravdy chodím. Jen závidí. Snad nemyslí, že mě tato ubohost namíchne? To mě spíš rozesmálo.

Martin

„Hej, lidi," zvolala Sandra o přestávce, aby upoutala pozornost. „Víte všichni kde je Ideal bar?"

„Co to plácáš?" zeptal se kdosi. „To ví každej."

„Dneska tam slavím narozky, tak se prostě ptám, no. Víte to teda všichni?"

„Cože?" podíval jsem se na Kamila.

„Přijďte. Jste zváni," trochu se zamyslela, „bez výjimky."

„Už se tu o tom několikrát mluvilo Hellboy, jsi trochu mimo, nemyslíš?" odpověděl mi na můj nechápavý výraz.

„Asi to prosnil," doplnila ho Aneta.

Nechápu. Utahují si ze mě jako puberťáci. Možná to bude tím, že puberťáci jednoduše jsou. Co je na tom, jak se chovám? Prostě nemusím být do smrti přelétavý Playboyíček na jakého mě pokřtili. Tak jsem si našel stálou známost, no a?

„A jdeme tam?" Zeptal jsem se svých přátel.

„Jasně, budeme se bavit. Když nemůžeš souložit, můžeš aspoň chlastat, ne?"

„Jo," přitakala Aneta. „když si i na hulení zanevřel."

„Přesně."

„Vy na mě musíte být pěkně naštvaní, co," kvůli tomu, že jsem se rozhodl přestat si ničit život a zastavit se u něčeho, čemu se říká štěstí.