Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

kapitola 57. - Fénix a jelen

POHLED STEPHANIE

Od toho snu jsem byla daleko šťastnější. Mé největší problémy se vyřešily, jeden však stále zůstal a hlodal mi v mysli.

Profesor Potter si mě zavolal. Prý potřebuje s něčím pomoct. Razila jsem si to chodbou k jeho kabinetu. Většina studentů mi uhýbala z cesty. Neměla jsem zrovna nejlepší náladu. Nemohla jsem usnout. Nevím proč. Stále jsem se převalovala, ale nemohla jsem zamhouřit ani oko. Odfrkla jsem si a konečně dorazila k učebně OPČM. Prošla jsem ní a zaklepala na dveře od kabinetu.

,,Dále!" ozvalo se zpoza dveří. Stlačila jsem kliku a vstoupila dovnitř. Uchechtla jsem se, když jsem si prohlédla celou místnost. Všude se povalovalo velké množství knih, různých učebních materiálů a velké stohy papírů. Vypadalo to tu jako po nějakém výbuchu.

,,Volal jste mě, pane profesore?" snažila jsem se upoutat jeho pozornost. Pohlédl na mě a věnoval mi drobný úsměv.

,,Ano, potřebuji s tebou mluvit," kývl na mě a pokynul mi k jedné židli, abych se posadila. Uposlechla jsem ho a sedla si.

,,Jistě sis všimla, že na Harryho působí mozkomoři více než na jiné studenty," připadalo mi to spíše jako řečnická otázka, ale i přesto jsem mu přitakala.

,,Ano,"

,,Potřebuji, aby se naučil patronovo zaklínadlo. Vím, že ho umíš, jen většinou ztratíš vědomí. Chci tě požádat o to, abys ho to naučila," koukl mi zpříma do očí. Na sucho jsem polkla.

,,Myslíš, že je to možné?" dodal po chvíli mého mlčení. V hlavě jsem si pokládala všechna pro a proti. Nebylo by to na škodu. Možná by mu to v hodně věcech pomohlo...

,,Dobrá, jdu do toho," akceptovala jsem nabídka a stoupla si.

,,Kde ho mám hledat?" otázala jsem se s nakrčeným obočím. Nechce se mi běhat po celém hradě a hledat ho.

,,To nevím," zachmuřil se profesor.

,,Já už na něco přijdu. Naschle," rozloučila jsem se a vyběhla z pokoje. Mířila jsem si to do Havraspáru. Došlo mi, že mám tu mapu, která mi pomůže Pottera najít. Vběhla jsem do své komnaty a otevřela šuplík od nočního stolku. Popadla jsem prázdný pergamen do ruky.

,,Hledání započato," mávla jsem nad ním rukou a při tom myslela na nebelvíra. Začala se objevovat mapa Bradavic. Oněměle jsem na to hleděla. Prohlédla jsem si celý plánek, až jsem si všimla velké červené tečky u jezera. To bude on!

,,Hledání ukončeno," pronesla jsem a všechno opět zmizelo. Strčila jsem si to do kapsy, kdybych to náhodou ještě potřebovala a rozutíkala jsem se za mým cílem, který si posedává na školních pozemcích.

Dorazila jsem ven a skenovala jsem okolí, jestli ho někde nezahlédnu. Ležel rozvalený pod jedním stromem společně s Miou a Ronem. Zakoulela jsem očima a rozešla se za ním. Nevšímali si mě. Ostatní na mě vyjeveně hleděli. Nedaleko taky polehávali zmijozelští, se kterými byl Draco. Nevěnovala jsem jim pozornost. Mám jen jeden úkol a to naučit Harryho vykouzlit patrona.

,,Harry," oslovila jsem ho ledově klidným hlasem. Otočil se na mě a nadzvedl obočí. Na Rona s Miou jsem kývla.

,,Co potřebuješ, Steph?" otázal se klidným hlasem.

,,Tvůj otec mě za tebou poslal. Nemůžeme si promluvit v soukromí?" dala jsem si ruce v bok. Nechtěla jsem to řešit před tolika zvědavými pohledy.

,,Dobře," přikývl a zvedl se na nohy.

,,Uvidíme se," rozloučil se s kamarády. Vydali jsme se k lesu. Tam nás nikdo nebude rušit. Draco nemohl uvěřit svým očím. Mrkla jsem na něho. Ušklíbl se.

,,Proč tě poslal otec?" Harryho zvědavost byla neskutečná. Zasmála jsem se.

,,Poprosil mě, abych tě naučila patronovo zaklínadlo," prohodila jsem ledabyle a překročila hranici školních pozemků a Zakázaného lesa.

,,Proč?" nechtěl to nechat být.

,,Potřebuje vědět, že jsi v bezpečí," uklidnila jsem ho a zastavila se na jedné rozsáhlé mýtince.

,,Co mám dělat?" zajímal se.

,,Musíš si vybavit jednu veselou vzpomínku, která tě celého naplní a dá ti pocit štěstí. Musí být hodně silná," usmála jsem se na něj.

,,Nechceš mi to předvést?" zeptal se s nadějí v hlase. Kývla jsem k souhlasu.

Mojí nejšťastnější vzpomínkou za celou dobu bylo usmíření s matkou. Zavřela jsem oči a vzpomínala na ten sen, ve kterém za mnou přišla. Všechno mi vysvětlila a dokázala mi, že jí na mě záleží a chce mě ochránit. Všechno jsem měla před očima a zapolňovalo to mou mysl. Napřáhla jsem ruku s hůlkou a všechno štěstí směřovala pouze do jednoho momentu.

,,Expecto patronum!" křikla jsem a z mé hůlky vyletěl majestátní fénix. Ušklíbla jsem se.

,,Teď jsi na řadě ty," vybídla jsem ho ke kouzlení.

Stiskl víčka pevně k sobě a v dlani drtil hůlku. Tušila jsem, že usilovně hledá nějakou vzpomínku na událost, která mu vždy dokáže vykouzlit úsměv na rtech. Něco našel. Ale i já jsem věděla, že to nebude dostatečně silné.

,,Expecto patronum!" máchl paží, ale z hůlky mu vyšel pouze kouř.

,,Musíš si vzpomenout na něco radostnějšího. Na něco, co ti dává světlo do života, když si myslíš, že všechno ztratilo smysl," kárala jsem ho. Mykl rameny a zkusil to znovu.

Tentokrát mi to připadalo silné až až.

,,Expecto patronum!" zakřičel a celé okolí zachvátilo prudké světlo. Musela jsem si zakrýt oči. Konečně jsem se podívala a přede mnou pobíhal mohutný jelen. Harryho jelen a můj fénix společně skotačili po louce a my jsme se usadili do trávy.

,,Na co jsi myslel?" zvědavost mi nedala. Musela jsem se zeptat.

,,Na více věcí. Na své přátele, rodinu a vítězství ve famfrpálu," ucechtl se.

,,Harry?" upoutala jsem jeho pozornost.

,,Hm?" chtěl, abych pokračovala.

,,Nebojíš se, že Voldemort vyhraje a zničí všechno krásné? Přeci jen, ty jsi jediný, kdo ho dokáže zastavit," dělala jsem si starosti. Možná jsem mocná, ale Harrymu bylo předurčeno s ním bojovat.

,,Láska a přátelství vždy zvítězí. Aspoň to mi vždy vtloukala matka," zahleděl se do dálky.

,,To ano. Jenže on má víc spojenců," povzdechla jsem si.

,,Stephanie? My máme odvahu. Nebojíme se riskovat naše životy. Už několikrát se pokusil povstat a nikdy se mu to nepovedlo," uklidňoval mě.

,,Asi máš pravdu," usoudila jsem.

,,Určitě ano," postavil se ze země a napřáhl ke mně ruku.

,,Měli bychom jít," dodal. Chytla jsem se ho a stoupla si. Společně jsme se vydali zpátky ke škole.

************

Aloha, lidi! :)

máme tady novou kapitolu a já se vás chci zeptat, jestli vám tento způsob vydávání vyhovuje, nebo to chcete dvakrát do týdne? teď je to většinou ob den s tím, že jakmile skončí ročník, bude týden pauza :) zajímal by mě váš názor :)

jinak, co myslíte? ročník končí někdy kolem 63. kapitoly...co se podle vás ještě stane? :) jak podle vás třetí ročník skončí? nebojte se pište své teorie :)

tak pro dnešek je to asi vše a dnešní kapitolu chci věnovat jedné úžasné holčině za její nádherné komenty, děkuju moc! ♥

jako obvykle, každé nové přečtení, vote či koment moc potěší :) ♥

mějte se krásně a skládejte básně :)♥

-K