Serious BOY

SB-5

Ahoj kdy,  omlouvám se,  že jsem takovou dobu nepřidala část.  Nebudu se vymlouvat,  prostě se mi nechtělo 😀ale teď jsem se zaprisahla,  že budu přidávat , část častěji.  Doufám,  že se vám bude líbit.  Omlouvám se za chyby psala jsem na mobilu.  Pro další část prosím napište komentář.  ☺
Bethany
Celý den ve škole uběhl docela rychle,  aby ne když jsem ho celý prospala. Pořád musím myslet,  na to co se stalo včera.  Nechápu kdo se vloupal do mého domu a hlavně proč.  Tuto otázku jsem si kladla velmi často,  protože jsem tu jen několik týdnů.  Takže není možné abych někomu lezla krkem. Každopádně další věc,  která mně leží v hlavě je věta,  kterou řekl Justin. UŽ se ti nic nestane.  Jak to myslel?  Mělo se mi něco stát?  Nebo to řekl jen tak?  Prostě nevím co si mám myslet,  ale každopádně se hrozně bojím.

Dnes se vrací máma,  tak musím do uklidit a dělat,  že je vše v pořádku.  Doufám,  že na nic nepřijde.  Uklidila jsem celý barák a uvařila jídlo.  Mezitím se nic neobvyklého nestalo,  díky bohu.  Když jsem si pustila televizi,  celým domem de rozezněl zvonek.  Naskočila mně husí kůže po celém těle,  rozešla jsem se pomalým krokem ke dveřím.  V ruce držela pevně mobil,  kde jsem měla Justinovo číslo.  Nevím proč jeho,  ale on je jediný koho tu znám. Pootevřela jsem dveře a vykoukla,  bohužel venku už byla tma a já nikoho neviděla.  Zabouchla jsem rychle dveře a zamkla je na tisíc západů.  Nevím jestli by mě to uchránilo,  ale cítím se víc v bezpečí.  Odešla jsem zpět do svého pokoje,  na mobilu mě pipla zpráva.  Byla od mámy,  odložili ji let,  takže přijede až zítra.

Došla jsem se osprchovat a zalezla do postele,  měla jsem strach.  Ale doufala jsem,  že se nic nestane.  Když jsem byla v takovém polospánku,  ucítila jsem na své pokožce divný vánek.  Otevřela jsem oči a u mého stolu byl obrys něčí postavy.  Chtěla jsem křičet,  řvát ale krve by se mě nedořezali.  Byla jsem tak vystrašená , že jsem se ani nehla.  Ten člověk mi položil něco na stůl a otočil se na mě. Okamžitě jsem přivřela oči a snažila se zklidnit dech,  popravdě?  Vůbec mi to nešlo.  Postava se blížila blíž a blíž,  až se schýbala nad mojí postelí.  Oči jsem úplně zavřela a modlila se aby se nic nestalo. Ucítila jsem u svého ucha dech a pak... "Zaplatíš za všechno,  co udělal " zatajil se mně dech a osoba vedle mě ve vteřině zmizela.  Co to mělo znamenat?  Za co zaplatím?  Co to bylo za chlapa?  Jak se sem dostal a hlavně kudy odešel?  Bála jsem se jak koli pohnout.  Proto jsem pomalu sáhla po mobilu a pod peřinou ho zapla.  Dojela jsem na zprávy a hned začala psát.

" Promiň,  že tě ruším,  ale někdo tu byl.  Bojím se Justine! " odeslala jsem to a doufala, že odpoví,  ale ono nic. Za celou noc jsem nezamouřila oko.  Ráno budu vypadat strašně,  ale co se dá dělat. 

JUSTIN

Řešili jsme něco s klukama,  je to ohledně Jamese,  našel nás a bude se snažit zničit nás.  Ale my jsme mnohem silnější. Je pátek večer,  ready to go.  Šli jsme do baru,  tak jako vždy.  Ožrat se,  zašukat si a hlavně načerpat sílu.  V baru byla docela nuda,  všichni byli dost na mol,  že neměli ponětí co říkají. Našel jsem jednu docela pěknou děvku a odtáhl ji do pokoje nahoře.  Strhnul jsem ty její "šaty " a vrhl se na ni.  Když jsem byl u konce naposledy jsem pořádně přirazil.  Oblékl jsem se a šel pryč.  Sedl jsem si na bar a házel do sebe jeden panák po druhém.  Měl jsem jich zhruba 13 a už jsem cítím,  že domů rozhodně sám nedojdu. Nechápu,  že se dokážu takhle zkalit,  vždycky.  Našel jsem pohledem Dylana a ostattnit,  i přes to,  že jsem je viděl třikrát,  mi bylo jasný,  že jsou na tom ještě hůř než já.  No co se dá dělat,  dnes spíme v baru.

Ráno jsem se probudil s nějakou holkou v posteli.  Bože,  fuj!  Jsem hovado.  Hlavu jsem měl v jednom ohni,  ale jediný co jsem potřeboval bylo vypadnout.  Hned.  Zhruba po hodinové cestě jsem konečně došel domů.  Budete se asi divit , ale všichni už byli doma a vypadali naprosto normálně.  To taky nechápu. Mávl jsem na ně a odešel do svého pokoje. 

Probudil jsem se a bylo 13:40 to je docela ještě málo,  myslel jsem si , že bude zhruba 10 večer,  ale ono ne.  Vzal jsem si mobil a strčil ho do kapsy u tepláků. Došel jsem do kuchyně a nalil si sklenici vody.  V obyvaku byli všichni ostatní a koukali na film.  Sedl jsem si vedle Jasona a myslel,  že umřu.  Jason se začal smát,  když viděl v jakém jsem stavu. Bouchl jsem ho ramene a vytáhl z kapsy mobil.  Odemkl jsem ho a zjistil jsem,  že tam mám zprávu a i nepřijatý hovor.  Volalla mi Bethany,  bože co zase chtěla pomyslel jsem si.  Rozklikl jsem zprávu a nečekaně byla také od ní.  Přečetl jsem si ji a nechtěl tomu uvěřit,  četl jsem si jí furt dokola dokud ze mě nevypadalo.  " máme průser! "
Všichni se na mě nechápavě podívali,  podal jsem Jasonovi mobil a okamžitě se zvedl,  musím za ní.  Musím zjistit jestli je v pořádku.  Jason vykulil oči,  okamžitě jsem se rozutekl  ven z domu,  Jason mě následoval. Nasedli jsme do auta a jeli k Beth.  Byli jsme u ní zachvíli.