Sen o Šangri-La (jednorázovka)

Sen

Ležel tam. Na stole. Bezvládný. Zmrzlý. Ani srdce mu nebušilo. Bylo zmrazené. Pořád jsem ale měla naději. Má magie mu může pomoci.

,,Zkus to. Pomoz mu.'' řekla Matka.

,,V životě jsem tohle kouzlo nezkoušela.'' odpověděla jsem, stále bezmocně koukajíc na Coltonovo bezvládné tělo.

,Možná, že když to zkusím nejdřív na někom jiném...' pomyslela jsem si.

,,Nejdřív to zkusím na něm.'' řekla jsem a ukázala na muže, který stál opodál a přihlížel tomu všemu. Ani nevím proč, ale jeho jméno jsem si v tu chvíli nevybavovala.

Když se nad tím tak zamyslím, tak si nepamatuju ani jména ostatních, co tu stojí. Jen Wandu, Matku a Coltona.

Coltona přinesli před chvílí. Měl na sobě horolezeckou zimní bundu. Na rozdíl od všech tady v Šangri-La je Colton člověk. Nemá žádné kouzelné vlastnosti ani nic podobného. Jen obyčejný člověk.

Občas chodí na expedice do hor. Celé Šangri-La je obklopeno majestátními horami.

Nevím, co se mu stalo. Nejspíš ho napadli jiní kouzelníci a zmrazili ho. To by vysvětlovalo to zmrazené srdce.

,,Tak dobře. Zkus to na něm.'' řekla Matka.

Ten muž si stoupl před jeden z východů kulaté místnosti, ve které jsme byli. Celkem měla východy dva. Byla to spíš taková předsíň. Vedla z ní totiž ještě jedna chodba do dalších komnat. Celá budova byla z červené hlíny.

Začala jsem si vybavovat zaklínadlo. Stačilo soustředit energii do špiček prstů a udělat prsty pohyb, který kouzlo vyslal. Kdybych trochu trhla rukou, toho muže bych přenesla, musím ho ale zahřát.

Ten muž kývl na souhlas a já vyslala kouzlo.

,,Funguje to!'' zvolala jsem nadšeně.

Jak rychle se ale nadšení objevilo, tak taky odešlo. Teď jsem to celé musela taky seslat na Coltona.

Matka ho kouzlem zvedla ze stolu a přenesla ho na to samé místo, kde byl před chvílí ten muž.

Znovu jsem se soustředila. Byla jsem nervozní. Nechtěla jsem mu ublížit.

Provedla jsem kouzlo. K mému velikému neštěstí jsem ale trhla dlaněmi a tak Coltona přenesla. Nevím kam.

Začala jsem panikařit.

,,Ne!'' zakřičela jsem a natáhla ruku tam, kde ještě před chvílí byl Colton.

,,Najdeme ho.'' řekl ten muž a spolu se skupinkou dalších odešli z místnosti.

Matka mě začala uklidňovat.

Skupinka se za chvíli vrátila i s Coltonem. Byl živý a zdravý. Aspoň se tak zdál.

,,Pomohlo to i na to zmrazené srdce?'' zeptala se Matka.

Colton roztáhl ruce. Běžela jsem k němu.

Naše chvíle štěstí, ale netrvala dlouho. Najednou se ze všech stran začala valit voda.

Nastala panika. Běžela jsem za Matkou se ukrýt.

Zabouchla jsem za sebou dveře. Byla jsem v malé, bílé místnosti s vysokým stropem. Byla tu se mnou i Matka a babička. Colton tu nebyl.

Celý svět se zastavil. Myslela jsem, že běžel za mnou.

,,Co se to děje?'' bylo jediné, co jsem řekla.

,,Nejspíš za to může to tvé kouzlo.'' odpověděla Matka.

Prudce jsem otevřela dveře. Voda asi okamžitě zamrzla, protože před dveřmi byl blok ledu. Nic víc. Jen led.

,,Možná nás dokážu zachránit.'' řekla jsem a vyslala zaklínadlo.

Led se okamžitě změnil na vodu, která se hned začala valit do místnosti.

Téměř okamžitě jsem zas vodu kouzlem zmrazila.

,,Zvládnu to.'' řekla jsem. Matka přikývla.

Po chvíli byla voda pryč. Rudá budova byla ale srovnaná se zemí.

Rozeběhla jsem se k místu, kde jsem naposledy viděla Coltona.

Ležel tam. Bezvládně. Už zase.

,,Bije mu srdce.'' řekl jeden z mužů, kteří už u něj byli.

Kouzlem jsem ho zbavila vody z plic. Začal kašlat a otevřel oči. Objala jsem ho.

***
Všichni se podíleli na opravě Šangri-La. I já s Coltonem. Wanda dodělávala poslední úpravy na rudé budově. Pomohla jsem jí.

Na konci toho všeho jsme spolu s Coltonem seděli ve vzájemném objetí. Pohled do jeho očí bylo to jediné, co mi ke štěstí stačilo.

Pohled do očí obyčejného člověka.

Člověka, který svedl čarodějku.

Nejsem mrtvá!
Zřejmě na konci prázdnin začnu vydávat druhý díl A-VSBL. Asi taky začnu i vydávat X-Meny. Dvě knížky naráz sice budou trochu záhul, ale co už :D (Co myslíš HemmyGril , zvládnu to? :D)
A jaké jste vůbec měli prázdniny? Mě po nich začne druhák a vůbec, ale opravdu vůbec se mi do toho ústavu jménem škola nechce. Ale co s tím ostatně nadělám :D
Tak užívejte zbytek prázdnin :)

Luv ya :3

-Anamiel-

P.S. Nahoře je písnička, která nejspíš inspirovala mou hlavu k tomu to celé vymyslet (+ ještě Mumie: Hrob Dračího Císaře...to myslím pomohlo zaručeně :D )