Kamarádky na život a na smrt

Přatelé na vždy

Ahoj, jmenuji se Karin a je mi 16 let. Mojí kamarádce je také 16 let. Chodily jsme do stejné školy. Jelikož začínají prázdniny, tak jsme s Annou (to je ta kamarádka), šli k nám, aby jsme se mohly domluvit, kam pojedeme na prázdniny. Rozhodly jsme se, že  bychom mohli jet na chatu do lesa. A taky jsme jeli.  Moc jsme se s Annou těšily. 

Byla to krásná dřevěná chata. Anna si zabavila jeden krásný pokoj s výhledem na pustý les. A já jsem si vybrala pokoj, který měl po stěnách modré tapety, pověšené obrázky u okna, manželskou postel (ne že bych někoho měla XD ) a u ní psací stolek.

Když si Anna vybalila, přišla za mnou a řekla: ,,Karin, nepůjdeme to tady trochu prozkoumat?" s úsměvem jsem odpověděla: ,,Proč ne? Kousek odtud by měl být malý potůček." Mamce jsem řekla: ,,Mamíí? já jdu se jdu s Annou podívat k tomu potůčku, jo?" Mamka souhlasila, ale prý ať jsme brzy doma.

Tak jsme dorazily k tomu potůčku. Byl nádherný a průhledný. Hrály jsme jsme si tam. Když se už stmívalo, tak jsme se sebraly a šly. Přišly jsme domů a mamka s tátou už spali, takže jsme počítaly s ranním průserem. V noci se na nebi rýsoval úplněk.

Anna najednou řekla: ,,Hele Karin, co kdyby jsme vyvolaly nějakýho toho bubáka?" a já jsem se smíchem odpověděla: ,,Jo jasně, ale jakého?" Anna se zamyslela a po chvíli odpověděla: ,,Co třeba mého dědu? Je po smrti už 75 let.."

Tak Anna napsala na papír ANO-NE a já obstarala svíčku. Když jsme měly všechny potřebné věci, mohly jsme začít:

Začaly jsme se ptát: ,,Dědo? Jsi tu s náma?" a tužka se otočila na ANO. Najednou bouchly dveře! Lekly jsme se.

Anna se klepala strachy: ,,Já už to hrát nechci!" a já s klidem odpověděla: ,,Vždyť se jenom zavřely dveře! To byl beztak jenom průvan."

Teď jsem se zeptala já: ,,Dědo? zabíjíš?" Tužka se otočila na NE. Obě jsme si oddychly, ale potom se na papíře začaly oběvovat písmena a následně z toho vznikala slova. Zněla: Jen Annu...

Obě jsme se zhrozily a následně spadla knížka. Museli jsme to ukončit. 

Spálila jsem papír, sfoukla svíčku a Anna se pomalu odšourala do svého pokoje

V noci večer:

Byla asi 1:00 ráno když jsem uslyšela  křik. Křik s takovou intenzitou, jako když někoho mučí. Šla jsem za Annou, ale ta v klidu spala tvrdým spánkem. Tak jsem šla zkontrolovat rodiče. I ty v klidu podřimovali. Šla jsem tedy zpátky do postele, ale usla jsem jenom na necelou hodinku, protože mě zase probudil ten strašný křik. Vyskočila jsem z postele a běžela automaticky za Annou. Nespala jako prve. Jenom stála a dívala se do okna.

Potichu jsem se jí zeptala: ,,Anno? Na co tam koukáš??" Anna mi třesoucím se hlasem odpověděla: ,,J-já v-vidím o-o-osobu v č-č-černém hábitu a-a-a v r-r-ruce drží n-nůž..." Nevěřícně jsem zvedla jedno obočí. ,,Co to povídáš?" přešla jsem k ní a zarazila jsem se. Viděla jsem to stejné jako Anna. Zavolala jsem mámu s tátou. Okamžitě přiběhli, ale když se koukli do okna... Nikdo tam nestál, jenom tam byl pustý les...

Ráno jsem musela přemýšlet, kdo nebo co to večer bylo. Od té doby, co Anna vymyslela tu věc s vyvoláváním se nám dějí hnusné věci. V deset dopoledne jsem znova uslyšela ten křik, ale tentokrát jsem u toho byla. U Anny stál nějaký starý muž a držel Annu pod krkem. Nemohla jsem to vydržet a zakřičela jsem...

------

Annu i mě surově zbil tak, že jsme se nemohly pohnout. Vrah si donesl nože, kleště a dráty...

Přivázal si Annu ke stolu a začal konat své dílo. 

Začal Annu řezat a Anna začala křičet. Ten křik se rozléhal všude. Potom odložil nůž a vzal si kleště. Přitáhl si její ruce blíž a přivázal je samostatně ke stolu. Pomalu a surově ji začal vytrhávat jeden nehet za druhým. Anna brečela a křičela bolestí. Rvalo mi to uši. Ruce měla celé od krve. A vrah se smál. Byl to šílený smích psychomaniaka. 

A pak přišlo něco, co jsem nečekala. Vrah si vzal obrovský, jakoby kuchyňský nůž a...A vrazil ho Anně do místa pod hrudní kostí. Anna se zakuckala vlastní krví a z úst jí začaly unikat krvavé bublinky. Nemohla popadnout dech. Vrah začal její tělo pomalu rozřezávat, až skončil u podbřišku. Popravdě jsem doufala, že je Anna mrtvá, aby tohle nemusela cítít, ale ona byla POŘÁD NAŽIVU!!! 

Už jsem to nemohla vydržet. Slzy mi tekly po tvářích, ale odvážně jsem vykřikla: ,,NECH JÍ!! VEM SI MÍSTO NI MĚ!!! Nech ji jít ty ZRŮDO!!!" odplivla jsem si na zem.

Jak jsem řekla, pustil se nakonec do mě. Bránila jsem se, ale nemělo to smysl.

Pak si ten vrah došel pro sekeru. Vyjeveně jsem na něj koukala. Najednou mnou projela šílená bolest. Zamlžil se mi zrak. Byla jsem bez nohou!!! Byla to taková bolest!! Krev se ze mě valila jako z podříznutého vola. Pomalu jsem umírala, a aby byla moje smrt rychlejší, tak mi vrah podřízl žíly na rukou. Potichu jsem umírala, zatímco na mě Anna křičela. Nevím, co křičela, ale po chvíli jsem viděla jenom tmu...

Mamka vtrhla do mého pokoje. Pohled se mi na momentík zaostřil. ,,Panebože!" zakřičela. Táta mezitím zavolal policii.  Táta se na vraha vrhnul a po chvíli ho zastřelil vlastní pistolí. Rozostřeně jsem viděla, jak mamka vzala Annu do náruče a odnášela jí pryč.

Věděla jsem, že umírám a že už nemám šanci se z toho dostat. V rychlosti jsem jí řekla (nebo spíš zašeptala: 

Anno...mám tě ráda jako svou sestru...budu tu vždy pro tebe...ať jsem nahoře nebo dole... Anna začala plakat.

Cítila jsem, jak odcházím někam na lepší místo, ale byla jsem ráda, že jsem odešla s pocitem, že jsem zachránila život někoho, na kom mi záleží, a položila za to svůj...

Ale věděla jsem, že Anna bude stoprocentně v pořádku...

OMLOUVÁM SE ZA MENŠÍ CHYBYČKY!!!

KONEC TOHOHLE PŘÍBĚHU JE SCHVÁLNĚ TAKHLE UKONČENÝ xD

P.S. ANNA PŘEŽILA, BYLA ODVEZENA DO NEMOCNICE