Summer Love (N. H. - Cz)

30. kapitola

Pohled Lily

Dokoukala jsem rozhovor, na kterém teď Niall s ostatníma byl a nemohla uvěřit tomu, co jsem před chvílí slyšela. Opravdu takhle veřejně prohlásil, že si mě hodlá vzít? Nebylo pochyb o tom, že popisoval mě. Poznala jsem se v tom popisu a Louis s ostatníma to podle mě zjistili taky. Ale co, o ně mi nejde. Nechápala jsem, jak to mohl Niall říct. Pořád mi to zní v hlavě.

Je milá a vážně krásná. Řekl o mně, že jsem krásná. To mě vážně potěšilo, ale potom mi Niall vyrazil dech tou větou, ve které prohlásil, že si mě vezme a budeme mít děti.

Myslím si, že to bude dívka, kterou si jednou vezmu a budu s ní mít děti. Dívka, kterou si jednou vezmu a budu s ní mít děti. Kterou si jednou vezmu a budu s ní mít děti. Vezmu a budu s ní mít děti. Vezmu.

To se mi pořád ozývalo v hlavě a nemohla jsem to z ní vyndat.

„Slyšela si to?" zeptala se Ashley, když jsem sešla dolů. Seděli i s taťkou u televize a měli zapnutý pořad, ve kterém probíhal ještě před několika minutami rozhovor.

„Jo, sledovala jsem ho na notebooku," přiznala jsem.

„Vidíš, má tě rád a nebojí se ti to říct, a ještě ke všemu takhle veřejně," pošťuchovala mě Ashley.

„Já vím, zaskočilo mě, že to řekl takhle na férovku a před celým světem. Tolika fanynkám právě teď zlomil jejich srdíčka. Myslím si, že mě ty fanynky budou nenávidět," prohlásila jsem smutně.

„S tím si nedělej starosti, stejně spoustu těch holek se s ním ani nesetká a vlastně ho ani nezná. Copak někdo z nich ví, co Niall prožívá a jak to má s kluky?" zeptala se Ashley.

„Slíbila si Niallovi, že to nikomu neřekneš," zalapala jsem po dechu, když jsem viděla, jak to přiznala před tátou.

„Zlatíčko, my dva před sebou nemáme žádné tajnosti. Muselo mu být jasné, že to tvému tátovi řeknu, stejně jako tobě muselo být jasné, že to tvůj táta řekne mně."

„Ale nikomu jinému to neříkejte. Opravdu nechci, aby o tom někdo věděl," podívala jsem se na ně.

„Nemusíš se bát, nikdo se to už nedozví," slíbil mi taťka.

„Abych nezapomněla, Maura a Bobby, plánují pro Nialla překvapení. Maura je Niallova mamka, pokud ti jí nejmenoval jménem, ale plánují, že přijedou na naši svatbu o pár dní dřív. My máme svatbu šestého a oni přijedou už prvního. Chtějí ho překvapit a být s ním nějaký čas. Nevadilo by ti, kdyby bydleli tady u nás? Zřejmě by se zdrželi až do čtrnáctého. Oba dva mají dva týdny volno, tak by ho tu strávili u nás," navrhla opatrně Ashley.

„No já nevím, myslíš, že se jim budu líbit? Co když si budou myslet, že jsem po Nialla špatná kamarádka? Co když nebudou schvalovat naše přátelství?" panikařila jsem.

„Lily, jsi skvělá holka, nic takového si o tobě myslet nebudou, to mi věř," usmál se na mě taťka.

„Dobře, ale pokud se jim nebudu líbit, na ty dva týdny si pronajmu hotel," vyjednávala jsem podmínky.

„Klidně si pronajmi celou vilu. Je mi jasné, že se jim budeš líbit," pohladil mě po zádech taťka.

„Máme hlad, máme něco k jídlu?" slyšela jsem řev ze shora a následně i běh po schodech.

„Jestli něco chcete, tak se koukněte do lednice, určitě se tam najde něco, z čeho byste mohli uvařit nějaký oběd," odpověděl jim taťka. „Ashley s Lily si chtějí taky jednou odpočinout a nechtějí pořád jenom vařit jídlo. Co kdybyste to dneska vzali za ně?" navrhnul jim, když oba dva stáli před námi.

„To ani náhodou, my jsme tu na návštěvě a nebudeme tu vařit," vyštěkla Alex.

„V tom případě jděte na jídlo jinam, protože tady dneska nic k jídlu není," odpověděl jí taťka.

„To je dobrý, já dojdu něco uvařit, nevadí mi to," usmála jsem se na něj. Nechtěla jsem, aby vznikaly nějaké hádky a neshody.

„Zlato dneska vařit nebudeš, ani Ashley ne, vždyť vy dvě vaříte pořád," podíval se na mě taťka.

„Vždycky vaří jenom Ashley, dneska můžu uvařit já, opravdu mi to nevadí," znovu jsem se usmála a raději se hned vydala do kuchyně, aby taťka nemohl zase protestovat. Rozhodla jsem se, že připravím lasagne. Hrozně moc mi chutnají a mám je ráda.

***

„Jídlo je hotoví," zavolala jsem do domu, když jsem naservírovala jídlo na stůl. Přidala jsem k němu i příbory a už jenom čekala, až se to tu sejde. Při čekání mi pípla zpráva na telefonu.

Niall♥♥: Jídlo? :o

Já: Máš hlad?

Niall♥♥: Hroznej, nešel jsem s klukama na jídlo a šel rovnou k vám, myslel jsem si, že tu na mě budeš čekat a ty nikde :/

Já: Dneska jsem dělala jídlo, měli ho dělat obluda a obludka, ale ty neumí ani uvařit čaj, natož oběd :D :D

Niall♥♥: Přinesla bys mi pak něco? :*

Já: Jdu tam hned :*

Nandala jsem na talíř ještě jednu porci a vydala se nahoru se dvěma talíři. Ashely a taťka byli venku, takže mě nejspíš neslyšeli a ty dva nahoře mě asi ignorovali. Odemkla jsem dveře od svého pokoje a vešla dovnitř.

„Tady to máš, dobrou chuť," podala jsem mu jeden talíř a usmála se.

„Jsi zlato," věnoval mi polibek na tvář a následně zasednul ke stolu. „Dáš si se mnou? Nechci jíst sám," smutně se na mě podíval.

„Jasně a proč si myslíš, že jsem sem vzala dva talíře?" zasmála jsem se a ukázala mu druhý talíř, který jsem pořád držela.

„Protože víš, jaký mám hlad?" zeptal se nadějně.

„Ne, ten je můj, takže na mě koukej počkat, za chvíli jsem tady." Naposledy jsem se na něj usmála. „Jídlo," zavolala jsem před pokojem Alex a následně i u Andrewa. „Jídlo," usmála jsem se na taťku a Ashley, kteří leželi u bazénu venku.

„Už jdeme," usmála se Ashley.

„Já si jídlo nedám, nemám hlad, najedla jsem se při vaření," vymluvila jsem se, když už všichni seděli u stolu.

„Vážně si nedáš ani trochu?" zeptal se taťka.

„Když tak později, ale teď vážně ne," podívala jsem se na něj s drobným úsměvem. Ještě jsem se zastavila v kuchyni, kde jsem nandala ještě dvě porce, aby si mohl Niall, když tak přidat a následně se už opravdu vydala vstříc mému pokoji a Niallovi v něm.

Doufám, že vás další díl potěší a moc prosím o vote a komentáře 💕

Díl věnuji eliss111 za podporu a za to, že se jí ten příběh tak líbí, děkuji ti 💕 

Andy  💕