Mufusova cesta za kaštanem a zase zpátky

1. kapitola :Nemám Kaštany

Jednoho krásného rána se probudil naš hobití hrdina Mufus. Který nevěděl co ho v příštích dnech čeká za dobrodružství. Zazíval, protáhl se a pronesl po svém skromném domečku„to ale máme dnes krásné ráno, no jo ale hlad máme taky. " Rychle vyskočil z postele div že nezakopl o stoličku předním a rozběhl se do zpižirny. Chvilku tam kouká přehrabuje se tam a potom vytáhne malí plátěný váček a s mlasknutím povídá „tady vás mám vy malí slaďoučcí vykutalení kaštánci. " Chvilku se s tím vačkem raduje a tancuje po domečku. Potom je hodil do kotlíku kam také nalil vodu a hodil pár bylinek. Hned jak se mu polévka dovařila tak se do ní pustil a nacpal jí do sebe. „Jo jo kdo vaří nejlepší kaštanovou polívku no no kdo přece, Mufus." Hned jak to dořekl tak se svým plným bříškem skácel ze židle na zem. Chvilku tam ležel rozplácnutý na zemi potom vstal zamumlal„já se na to můžu vykašlat tak tenhle týden to už po desátý co se válím pod stolem a to je teprve středa a dokonce ráno."Čas utíkál Mufus mezitím dělal domácí práce. Večer ještě ten samý den se Mufus vydal do hospody U Prdící Krávy. Neměl to daleko bylo to v té samé vesničce co bydlel. Když tam došel sundal si z hlavy svůj slámák a sednul si ke svým hobitím přátelům a začli debatovat o všem možném. Až se dostali k tématu o blížící se soutěží o nejlepší kaštanovou polévku. V tu chvíli si Mufus uvědomil že nemá žádné kaštany na soutěž. Hodil na stůl pár měďáků za to jedno pivo co si objednal a vyfičel ven z hospody rychleji než vítr. Oběh všechny sousedy jestli by mu neprodali nějaké kaštany. No ale znáte hobity ty jak de o jidlo tak se moc dělit nechtějí dokonce mu někteří ani neotevřeli. Třeba taková paní Vocásková ta mu ještě k tomu vynadala jak si to může vůbec před soutěží dovolit chtít po ní kaštany a protože jí neměl Mufus vůbec rád tak se sehnul pro travní kámen a hodil ji ho do okna. V tu chvíli vyběhl její manžel s obuškem a utíkal za ním. Mufus mu samozřejmě utekl protože byl o dost mladší než pan Vocásek ale zaběhl celkem daleko za vesnici. Během té doby se pořádně setmělo a Mufus si vzpomněl na toho starého hobita co bydlí ještě kus dál za vesnicí. Tak si řekl že to zkusí u něj. Vydal se tím směrem a zanedlouho stál před jeho chatrči. Zaklepal chvíli čeká a potom se ozve „pojďte dál je otevřeno." Mufus s obavami vešel a tam seděl starý hobit v houpacím křesle. Ale jedna věc na něm byla divná měl pásku přes oko. Další věc co Mufuse zaujala byli všechny ty meče a dýky co měl ten stařec pověšene na stěnách. V tom zaujetí na něj promluvil ten stařec „čeho si žadáš proč mě rušíš v tuto noční dobu." V tu chvíli se Mufus nezmohl na nic než „kakaštany koupit přišel jsem." „No kaštany nemám ale mám něco co by se ti možná mohlo hodit. "řekl stařec a vstal z křesla a vidal se do své skromné knihovny. Vytáhl z ní takovou malou knižečku vypadala spiš jako něčí zápisník než kniha. Podal jí Mufusovy a řekl „v tomhle zápisníku co jsem našel na svých cestách a taženích je všechno co by jsi měl znát o kaštanech a to co bys rádši ani znát neměl." Po té co to stařík dořekl tak se Mufus otočil a vidal se ke dveřím. Ale než stihnul náš hrdina otevřít dveře tak ho stařík chytl za rameno a vrazil mu do ruky kopí které sundal z nejbližší stěny a řekl „tohle by se ti mohlo hodit." Potom otevřel dveře vystrčil Mufuse ven a zabouchl za ním. Mufus tam chvíli stál pozorujíce dveře a za okamžik se vydal do svého domečku. Když přišel domů rozsvítil svíčky a hned se pustil do čtení té knížky. Netrvalo mu to dlouho protože to nebyla žádná velká bichle. Dozvěděl se tam toho hodně ale také toho dost znal a věděl. Ale přečetl jsi tam i jednu věc která ho velmi zajímala a to kde má sehnat kaštany na nejlepší kaštanovou polévku na světě aby mohl vyhrát soutěž v jeho vesnici. Bylo to tam i s mapkou na které našel i jejich vesnici kaštanici. Takže to nebylo zas tak daleko. Chvíli přemýšlel protože nikdy nebyl dál než v lese na houbách tak asi pět mil od vesnice ale ta touha po výhře ho donutila vyrazit. Zabalil si sebou trochu chleba a vody tak asi na čtyři dny a další věci jako třeba deku. Potom co se naposledy doma vyspal tak se hned dal na cestu skoro doma zapomněl batoh i to kopí. Vyrazil po cestě skrz vesnici. Všichni ostatní hobiti co žili ve vesnici se na něj dívali takovými nechapavými obličeji. Mufusovi to nevadilo bylo mu tu jedno byl na to zvyklí a začal si pobroukávat. První den mu cesta ubíhala celkem rychle. Občas zanadaval na dolík co do něj vkročil nebo na kámen co o něj zakopl ale neměl si na co stěžovat. Večer se utábořil pod osamělím stromem uprostřed louky. Najedl se a usnul pod stromem. Ráno druhého dne jeho cesty si uvařil čaj z okolních bylinek a nebyl by to hobit kdyby se nenajedl. Po vydatné snídani vyrazil na cestu.