Stuck in a Lift [CZ]

Hodina 15

Začínala jsem mít pocit, že v tom výtahu umřeme. Chtělo se mi spát, hlava mě bolela z neustálého světla zářivek na stropě a měla jsem otlačený zadek ze sezení na tvrdé podlaze. S Tomem jsme si už řekli snad všechno co se dalo a teď jsme jen zírali do blba.

Neustále jsem si vyčítala, že jsem ty nákupní tašky prostě nevytáhla do schodů. Pak jsem si všimla, že jsem si podvědomě rozpárala tričko a tak jsem si vyčítala i to.

Když už to vypadalo, že se uvyčítám k smrti, Tom se zvedl a zabušil na dveře, až se celý výtah zatřásl. Hrozně jsem se lekla a zaječela. Toma to tak rozesmálo, že zakolísal, noha se mu zamotala do igelitky a on sebou plácl do lepkavé skvrny od limonády, kterou jsme před nějakou dobou vylili. Podivně chrochtl a nasadil výraz vyděšeného komára. To už jsem taky ležela a oba jsme se tam váleli smíchy.

Zrovna v tu chvíli se dveře výtahu uráčily otevřít. Zírali jsme na ně jako by to byl neopakovatelný zázrak a pak jsme začali nadšeně ječet.

Výtah byl zaseklý mezi patry, takže nám do něj opraváři, kteří nás zachránili, museli podat žebřík. Když jsme po něm vylezli ven, pořád dokola se nás ptali, jestli jsme v pořádku. Ani jsem se jim nedivila, vzhledem k tomu, že jsme se s Tomem drželi kolem ramen a nadšeně jsme skákali dokolečka.

Pak jsme tam jen tak stáli a já netušila co mám říct. Už jsem měla na jazyku nějakou blbost, jenom abych prolomila to ticho, když Tom mlčky začal šlapat po schodech nahoru.

Šla jsem za ním a hlavou se mi honila jediná myšlenka: výtahem už nikdy nepojedu.

KONEC

Tak konečně dopsáno! Fakt doufám, že se vám tenhle příběh líbil a hrozně moc děkuju za všechny voty a komentáře. Jste úžasní ❤️❤️