they don't know about us x lrh | CZ |

14

ještě než začnete číst, se musím veřejně přiznat, že u psaní téhle části jsem se červenala tak jako nikdy předtím :dd 

---

4. února 2016

Seděla jsem s nohami přehozenými přes Luka, který seděl vedle mě a každou chvíli do mě šťouchal prstem. V rukou jsem držela jednu z mých oblíbených knih, snažíc se ho ignorovat.

Právě jsme seděli v soukromém letadle, na kterém se trvalo, a letěli jsme zpět do Ameriky, aby se kluci mohli začít připravovat na turné, které mělo oficiálně odstartovat za pouhých čtrnáct dní, a tak jsme všichni usoudili, že je nejvyšší čas na to, aby se všechno začalo pořádně řešit. Včetně seznamu písní, které se měli následujících několik měsíců hrát.

"Hemmingsi," zavrčela jsem, když mě znovu šťouchl prstem do tváře, načež jsem svou knihu zaklapla. Probodla jsem ho naštvaným pohledem, zatímco na jeho tváři se črtal úsměv od ucha k uchu. Jindy bych se nad ním rozplývala, ale v tuhle chvíli jsem měla chuť omlátit o něj tu zpropadenou knihu, ze které jsem si nemohla přečíst ani dvě stránky.

"Tak se nezlob," zažvatlal hlasem, kterým většinou mluvili lidé na mimina, a znovu do mě provokativně šťouchl.

Je pravdou, že od Calumovi oslavy jsme spolu strávili prakticky všechen čas, ač nám společnost občas dělat samotní kluci. Především tedy Michael, který si vždy akutně potřeboval dokázat, že je v nějaké videohře lepší než já. Což samozřejmě nebyl.

Nicméně já a Luke jsme spolu vycházeli kupodivu až příliš dobře. Většinu času jsme společně koukali na filmy, přičemž jsme po sobě devadesát procent času házeli popcorn. Sem tam jsme se i sebrali a šli si společně zaběhat, což většina lidí na twitteru označila jako roztomilé. Nebo jsme pozdě v noci jen tak brouzdali městem a povídali si o všem, co nás napadlo.

Pravdou bylo, že ten čas strávený s ním se mi líbil. Líbil se mi tak moc, že jsem si začínala přát, aby ta smlouva trvala mnohem déle než jen rok a čtvrt, který se už zkrátil na pouhý rok.

"Tak mě přestaň štvát," naklonila jsem se k němu s tvářemi nafouknutými jako malé dítě.

"Myslím, že vím, jak to odčinit," zamrkal očima, přičemž se snažil o nevinný pohled.

"Tak zkus," šeptla jsem, protože jsem tušila, co přijde. A také, že jsem měla pravdu. Ani ne o pikosekundu později jsem mohla cítit jeho rty na těch mých. Nešlo o nic vášnivého, jednoduše jsme se líbali, jakoby to bylo poprvé.

"Budiž ti odpuštěno," odtáhla jsem se od něj. Prohrábla jsem si vlasy, zatímco jsem nahlédla do druhé části letadla, kde všichni ostatní spokojeně spali. Pousmála jsem se nad tím, že my s Lukem byli jako jediní vzhůru, jenom díky faktu, že jsme spali předtím jakou dobu na letišti.

Otočila jsem se zpátky k blonďákovi, který hleděl z okna, ze kterého nebylo vidět nic jiného než jen pouhopouhá tma. Skousla jsem si ret, natahujíc se, abych mu mohla prohrábnout vlasy, což ho donutilo se ke mně otočit.

Chovali jsme se tak, jako bychom spolubyli i mimo společnost jiných lidí. Ale nic krom občasného líbání, mazlení a držení se za ruce už se mezi námi nestalo.

Neřešila jsem výčitky ohledně Arzaley. Neřešila jsem ani to, že to pro Luka nic neznamenalo. Vyhovovalo mi to a byla jsem ráda za každou takovou chvíli, kterou jsem s ním mohla strávit.

"Přestaň si kousat ten ret," ozval se najednou. Nechápavě jsem pozvedla obočí, čekajíc na vysvětlení. Bez jakéhokoliv výrazu ve tváři, vzal mou ruku do té své a zaujatě si s ní hrál.