Ledová princezna

15. kapitola

Při včerejším rozdělování hlídek Sief tak dlouho opakoval, že nebýt jeho, trojice dál sedí v engilském vězení, až mu byla přidělena ta poslední, nad ránem.

Takže teď seděl zabalený v dece, díval se, jak noc pomalu bledne a přemýšlel, coby se stalo, kdyby si při hlídkování ještě aspoň trochu zdříml, když zaslechl hlasy.

„Jasně, že už jsou někde v prdeli! Kdo by se zastavoval, když utíká? Říkám vám, tady hledáme úplně zbytečně!"

„Někdy zastavit musí," namítl druhý hlas. „Ale prej to jsou jedni z nejlepších ergaratských bojovníků, ty se nenachaj jen tak najít."

„A navíc s sebou mají Siefa."

Při poslední poznámce se hlídkující spokojeně usmál, ale zároveň zpozorněl a sáhl po meči. Vyhledal očima pátrače z Engilu, a po krátkém zamyšlení usoudil, že jsou příliš blízko a nejspíš brzy najdou, co hledají, a tak se jal pokud možno co nejtišeji budit své společníky.

Lexian, o které usoudil, že bude po neočekávaném probuzení nejméně nebezpečná, přišla na řadu první. Jeho odhad se ukázal být správný, když na jeho snahu zareagovala jen rozespalým zabručením: „Co je?"

„Pšt. Jsou tady engilští. Asi deset, dost blízko," objasnil jí rychle situaci.

V tu ránu se Lexian zcela probrala, krátce přikývla, že rozumí, a pomohla Siefovi vzbudit Tilraena s Arathem.

Ve chvíli, kdy byli všichni vzhůru a seznámeni se situací, se hledači z Engilu, které nejspíš upoutal pohyb, najisto blížili k jejich tábořišti.

Bylo jich deset, jak říkal Sief, osm mužů a dvojice žen, v modrých uniformách s bílými detaily.

Jedna z žen, nevysoká šlachovitá blondýna, která měla na kabátě navíc, na rozdíl od ostatních engilských, připnutou sponu ve tvaru bílého hada, pozvedla ruku a dala tak svým podřízeným na srozuměnou, že mají zastavit.

„Jménem engilského pána, vzdejte se!" vybídla čtveřici pevným hlasem zvyklým velet. „Pokud půjdete bez boje, mám nařízeno dopravit vás do města bez zranění."

„Ale, velitelka Neria!" zvolal Sief. „Taková čest!"

„Siefe," oslovila ho blondýna zklamaně. „Když mi řekli, že jsi v tom také, nechtěla jsem jim věřit. Vím, co se ti stalo, ale takhle zradit vlastní město... A paní Malaru, která se po tolika letech konečně vrátila domů!"

„Nevíš nic!" odsekl Sief. „A živého mě zpátky nedostaneš."

„Pokud to jinak nepůjde, mám nařízeno vás všechny zabít," přikývla Neria. „Ale třeba jsou tvoji noví přátelé rozumnější?"

„Tak za prvé," řekl Tilraen, „rozhodně nejsem jeho přítel. A za druhé, bez boje se k té tvojí ztracené paní nevrátím."

Lexian pouze odhodlaně pohlédla velitelce do očí a zavrtěla hlavou a Arath beze slova tasil meč.

„Dobrá tedy," povzdechla si Neria a také obnažila svou čepel. „Radši bych je živé, ale pokud to jinak nepůjde, neváhejte zabít!" zavelela.

Sama velitelka okamžitě vystartovala proti Siefovi.

„Vážně?" zeptal ses úšklebkem, když do sebe jejich zbraně poprvé narazily. „Věříš si, že mě dokážeš jen tak chladnokrevně zabít?"

„Nejsme nejlepší přátelé nebo tak něco, abych se trápila nad tvou smrtí," odsekla.

„Ó jistě! Tak ukaž, jak se nebudeš trápit!" pobídl ji Sief.