Zánik: Dívka Drak

Kapitola XXXVI - Otázky

Silla

Uklidnila jsem Aleka a zašla i s Kijou nahoru sbalit věci. Alek s Liet nás následovali a zanedlouho jsme byli připraveni k odjezdu. Když jsme vyšli ven z hostince, uvědomili jsme si, že nám jeden kůň chybí.
„Pojede se mnou.“ Ozvala se milým hláskem Liet. Alek si jen odfrkl a nasedl na Artose. Všichni jsme jej následovali a vyrazili na cestu. Procházeli jsme v zástupu prázdnými ulicemi města k dalšímu východu z města. Město bez davu obyvatel nebylo tak těžké přejít během chvilky a tak jsme se zanedlouho ocitli u největší brány města a navázali jsme na obchodní cestu vedoucí do hlavního města půl dne cesty odtud. Cestou nám Kija vyprávěla o svém životě a o životě ve městě, cesta tak o dost rychleji ubíhala. Než došli vojáci jenž vyvraždili celé město, měla Kija vcelku pěkný život. Jediným žijícím členem její rodiny se stal Treiky, její společník. Prozatím ještě malý, ale už teď vypadá dost velký na štěně a tak předpokládám, že se její Treiky stane mohutným ochranářem, stejně jako moje Tygra.
Slunce už vystoupalo dost vysoko a byl čas na oběd, ale já už u sebe nic neměla, takže se budeme muset najíst až ve městě. Doufám, že tam nenajdeme stejnou zkázu jako ve Fliechu. Vystoupali jsme prudký kopec a před námi se rozprostřelo hlavní město Stukt. Bylo tak honosné, na jeho nejvyšším bodě se do výšky vyjímal mohutný hrad obklopen květy posetými domy, které do své bezpečné náruče objímali pevné hradby střežící vojáky. Stále jsme se přibližovali blíž a blíž k městu a na vrcholcích hradeb se shromažďovalo čím dál tím více vojáků ozbrojených od hlavy až po paty. Když už jsme stáli před bránou do města, pár vojáků na nás mířilo kušemi a jeden zvolal „Kdo jste?“ a když si všiml mých rukou zdvihnutých nad hlavou, přikázal svým lidem aby kuše sklonili a my mohli volně mluvit. A já začala vysvětlovat.
„Jsem Silla Edurijská, sestřenice krále Tridora. Mapa mi oznámila nepokoje ve vašem království a proto jsem se rozhodla Tridora navštívit. Pusťte nás dovnitř.“
„A kdo jsou oni?“
„Moji přátelé, jdou se mnou!“ zakomponovala jsem do věty naštvaný tón a vyčkávala. Pak se od brány ozval skřípající zvuk pantů a těžké dveře brány se pomalu otevíraly. Chytla jsem se Tygřina obojku a vedla ji ulicemi města k branám hradu. Dva vojáci z hradem nás doprovázeli a nařídili vojákům u brány do hradu, aby nás pustili. Jen jsem na ně pokývala hlavou a s úsměvem seskočila ze sedla. Ostatní mne následovali dál k hradu a u vchodu do hradu k nám doběhla jedna z mnoha služek co tu všude kolem pobíhalo. „Mohu vám nějak pomoci princezno Sillo?“ otázala se a já si přehrála známé tváře, doufaje že si na ni vzpomenu, ale nic. „Odkud mne znáte?“ zeptala jsem se služky stojíc s pohledem zařezaným do země. „Sloužím tu již dlouhá léta, jako malé dítě jste zde byla na návštěvě i se svou matkou.“ Řekla. „To je hloupost, má matka zemřela pár dnů po mém narození.“ Řekla jsem s menším výsměškem v hlase, možná si mou matku spletla s některou z mých chův nebo jinou členkou mé rodiny. Služebná ale říkala, že už tu slouží delší dobu, to znamená, že si mou matku mohla pamatovat a mohla by mi o ní něco říct. Až to tu vyřeším s Tridorem, musím ji vyhledat a zjistit vše co o mé matce ví. „Můžete mé přátelé odvést do pokojů a nechat koně zavést do stájí?“ otázala jsem se s úsměvem služebné dívajíc se opět do země. „Ovšem.“ Špitla a přebrala Alekovi a Liet otěže, Kaji a Tygra šly se mnou za králem. Mám k němu mnoho nezodpovězených otázek.

____________
Po delší době zase jedna kapitola :)

Na obrázku je moje představa Treikyho :)

Pokusím se přidávat co nejčastěji, zatím pa :)

Mia ^•^