Demons In My Head

Dance with the devil

Žiletka. To je to co teď Tara chce. Přišla do koupelny a sedla si s povzdechnutím na vanu. Začala brečet, protože ví, že bude dělat něco co sama nechce.
V tu chvíli už jí svět připadal nemožný, byla utrápená. Trvalo to pár sekund a krev už jí z ruky tekla jako o závod. Jedna čárka, druhá čárka. Rány nebyly příliš hluboké, ale i tak z toho teklo hodně krve.
Když Tara ucítila tu ostrou bolest od žiletky, uvolnila se. Usmála se. Cítila úlevu. Cítila že splečně s krví vytekla i její deprese a úzkost. Cítila se svobodná a na pár chvil šťastná.
,,snad si nemyslíš že se s tímhle spokojím. Dělej! Ještě!" Zaslechla Tara. Tuto větu slyšela pořád a pořád do kola. Myslela si, že je to její noční můra ze které se nejde probudit. Pořád tajně doufá že se jí všechno špatné jen zdá. Zvuk v její hlavě. Přítomnost něčeho jí připadala děsivá. Měla strach. Bála se. Věděla, že tohle dlouho nevydrží.
Vzala do ruky žiletku a hlas poslechla. Řízla tak hluboko jak jen jí to připadalo možné. Připadalo jí to krásné. Cítila se jako v ráji. Nic nemusela řešit. Nemohla se soustředit na nic jiného než na to jak jí nepřestává téct krev. Pomalu začínala blouznit. Rozmazávala si tu krev po obličeji a řekla že ona je satanovo dítě. Že to ona každý večer tančí s ďáblem.
Tara po sobě umyla koupelnu, oblékla si mikinu aby nebyly řezné rány vidět a odešla spát.
Ráno se probudila s nepříjemným pocitem. Zase jakoby jí někdo sledoval. Potřebovala si s někým promluvit ale bála se, jediný kdo s ní promlouval byla temnota. Temnota je teď její nejlepší přítel. Tara cítila že jí to vlastně zároveň i láká. Chtěla vědět víc a víc. Potřebovala radu , ale ať by se svěřila komu chce všichni by ji považovali za blázna. Nemá ráda lidi. Nemá ráda svět.
,,Dobré ráno, Taro" usmála se na ni Tracey, její matka.
,,Nazdar" odsekla ji Tara.
,,Taro udělala jsem ti něco?"
,,Mami, jdi už do prdele!" Začala na ní Tara křičet.
Matka se neovládla a vlepila Taře facku. Tara věděla, že tohle své mámě říct nechtěla, její máma za to přeci nemůže. Nebyla to ona kdo mluvil. Byl to démon který použil její tělo aby mohl promluvit zkrs ní.
Tara utekla s brekem do koupelny. Vzala žiletku a na ruce se jí začaly objevovat další rány. Ulevilo se jí, byla ráda že teď cítí víc fyzickou bolest než tu psychickou.
Najednou někdo začal klepat na dveře. Tara šla otevřít.
Ve dveřích stála Zoe s prosbou na Taru aby si promluvily.
Tara jí pozvala dál. Šly do pokoje.
Zoe jí povídala o svých problémech. O tom že se s ní rozešel její kluk a že je z toho strašně špatná protože ho miluje. Pak vyprávěla že má vyhlídnutého dalšího kluka, ale že prý jí trápí že ho nejspíš nebude mít.
Tara seděla, poslouchala, přikyvovala hlavou a v mysli byla někde jinde. Byla všude jen ne se Zoe.
Tara si nevšimla, že se jí omylem vyhrnula mikina. A Zoe uviděla to co nikdo vidět neměl.
Zoe se zděšením vykřikla
,,Co tě to kurva napadlo?" Na tváři bylo vidět že je jí Tary líto,  ale  že je pěkně rozzlobená.
Tara neodpovídala. Jen ukázala na dveře. Zoe pochopila že má jít.
Tara uslyšela jen cvaknutí dveří a dala se do pláče.