Hudba v nás

2. kapitola

Seděla jsem u stolu a pomalu jsem si začala vybalovat věci z krabice, když jsem na stole zahlédla kartičku. Byla jsem si jistá, že na stole nic nemám, takže se ve mně okamžitě probudila zvědavost. Okamžitě jsem po té kartičce vystartovala a její obsah mě velmi překvapil.

Skříňka: 111 Heslo: 4365

Nebyla jsem si vědoma toho, že bych tuhle skříňku někde viděla, ale její číslo jsem právě držela v ruce, takže jsem se rozhodla jít se kouknout, kde ta krása stojí. Na chodbě před kanceláří jsem narazila na číslo 55. Super, byla jsem v půlce.

Trvalo mi to asi čtvrt hodiny, než jsem v labyrintu chodeb našla konečně skříňku 111. Nacházela se na druhým konci školy, kousek od dveří Martina Juliho. Stála jsem před tou krabicí a nevěděla, jestli se mám kouknout. Na druhou stranu, někdo i přinesl ten papírek do kanceláře, takže asi čekal, že se kouknu, ale co když to byl jen omyl? To by bylo neslušné kouknout se do cizí skříňky, ne? Na otázky nebyl čas, protože byla hodina, ale to se mělo za pět minut změnit, mělo zazvonit na konec hodiny. Takže jsem se rozhoupala a zadala heslo do zámku u skříňky. Dvířka se bez přemlouvání otevřela. Jak se dalo trochu čekat, byla prázdná. Tedy až na obálku, na níž bylo jen jedno písmeno a to A. Ne moc složitou dedukcí jsem došla k závěru, že když se mi přístup sem objevil na stole, tak na obálce to A znamená moje jméno, takže jsem obálku popadla a utekla zpět do kanceláře.

Když mamka řekla, že je to ok,
mamka říkala, že je to docela v pohodě.
Náš typ lidí měl kde spát,
a bylo to ok.
Mamka nám říkala, že jsme dobré děti
a táta říkal, že nemáme poslouchat ty,
kteří ukazují sprosté prsty a dělají si srandu,
protože jsme dobré děti.
Pamatuju se, jak jsem se ptal obou, mojí mamky i táty
proč jsme nikdy necestovali do exotických zemí.
Vážně jsme jenom vždycky navštěvovali kamarády,
neměli co říct, když léto končilo.
Nikdy jsme doopravdy nešli kupovat oblečení,
příbuzní si předávali věci ve velkém.
Nové boty jednou za rok a pak,
jsme šli hrát basket abychom je hned zničili.
Nechápej mě špatně, neměl jsem to špatné,
měl jsem hodně lásky od mamky a táty.
Mamka nám říkala ... táta říkal ...

Tommy pracoval v docích
odbory stávkují
má smůlu, je to těžký, tak těžký
Gina pracuje v jídelně celý den
pracuje kvůli svému partnerovi, domů nosí výplatu
protože ho miluje (z lásky)

Tommymá kytaru v zastavárně
a teď v sobě drží to, co byl dříve
schopen vyzpívat, je to těžký, tak těžký
Gina sní o tom, že uteče
když po nocích brečí
Tommy šeptá: lásko, jednou to zas bude dobrý