Die for love

3. kapitola: Hlídka v Godrikově dole

Bylo krásné letní ráno. Slunce svými paprsky probouzelo přírodu, jen děti už dávno běhaly venku a užívaly si poslední týden prázdnin. Stejně tomu bylo i v malé vesničce Horní Skalka. Rozdíl byl jen v tom, že normální děti skákaly panáka nebo jen tak skotačily na louce. Zdejší děti lítaly na koštěti. Byly to děti kouzelníků, kteří ve vesničce bydleli.

Probudila jsem se až kolem půl 11 jelikož jsme včera přijeli ze štábu Fénixova řádu těsně po půlnoci. Otevřela jsem oči a jen tak ležela na posteli a naslouchala zvukům venkova. Slyšela jsem zpívat ptáčky i pokřikovat děti.

Vzpomínala jsem na své prázdniny a na to, jak jsem se vždycky těšila do Bradavic. I přes nudné hodiny Jasnovidectví a Dějiny čar a kouzel (zasloužil se za to profesor Binns) až po vzrušující a akční hodiny Obrany proti černé magii, byla zde vždy zábava. Ať už se na ní podíleli Pobertové nebo Protiva – záškodnický duch, který pije krev hlavně Filchovi, Bradavickému školníkovi.

Z nostalgické nálady mě dostala mamka, která na mě z kuchyně volala na pozdní snídani. Podle tónu jejího hlasu, jsem poznala, že mě nevolá poprvé. Rychle jsem vstala a šla se převléct. Po pár minutách jsem sešla dolů, vešla jsme do kuchyně a pozdravila se s rodiči a bratrem.

Zatím co jsem snídala mamka se domlouvala s Elliotem na návštěvě Příčné ulice, protože za týden nastupuje do 6. ročníku a jelikož je to kluk, tak vše nechává na poslední chvíli. Jakmile jsem dojedla obrátila se řeč na mně.

„Tak co jak se těšíš na svou první hlídku?" mrkla na mě šibalsky mamka. Ajeje, vím co bude následovat.

„Ale, jo docela se těším." Odpověděla jsem beze špetky zájmu. Doufala jsem, že ji to odradí. Chyba.

„Hmm a co říkáš na toho Jamese? Vypadá opravdu mile a je to fešák. A ještě jsi mi neřekla kam jste to včera zmizeli, a co povídal?"

Přesně jak jsem očekávala. Vyslýchání 1. stupně. Mamka je prostě od přírody zvědavá, a já vždy trpím. Protočila jsem oči a s povzdechem se dala do vyprávění. Je lepší ji vše popovídat hned, celý den by pak nedala pokoj.

Jakmile jsem ji vše odvyprávěla, s úsměvem na tváři promluvila.

„Moc sympatický mladík. Já myslím, že bys sis ním měla dát rande, a to co nejdřív, ať ti ho jiná neuklovne."

„Mami!"

Cítila jsem jak začínám rudnout. Super. Teď už ji nevymluvím, že se o něj nezajímám. Nejspíš proto, že to nebyla pravda. Je opravdu milý, pohledný, vtipný a moc hezky se mi s ním povídalo. Vlastně jsem nevěděla jestli náhodou nemá přítelkyni. Na druhou stranu, proč by se mnou šel na ten balkón a bavil se tak se mnou? Třeba chtěl být jen milý.

Z mého rozhovoru s mým druhým já mě probrala mamka. Už začala vařit oběd a to byla známka toho, abych se zpakovala pryč, než mě zaměstná. Ne, že bych nerada vařila nebo pomáhala mamce, ale chtěla jsem být chvíli sama. Musela jsem vymyslet jak se dozvím, jestli mám šanci nebo ne.

Bylo krátce před šestou, když jsem uslyšela zvonek. Právě jsem se oblékala na můj první úkol jako člen Fénixova řádu.

Zdola jsem slyšela otvírat dveře.

„Dobrý den, paní Fraserová." Pozdravil návštěvník.

„Zdravím, Jamesi. Pojď dál."

„Ann! Máš tady návštěvu." Křičela na mě mamka.

To už oba stáli v chodbě a čekali na mně. Vyšla jsem z pokoje a chvíli ještě postávala před schodištěm. Chvíli si mamka s Jamesem povídali o práci, ale když stočili konverzaci na mně, rychle jsem seběhla schodiště. Pozdravila jsem Jamese a už jsem ho rychle táhla ven ze dveří.