League of Legends: Cesta srdce (Taliyah x Yasuo ff)

Část 3.

Seběhl ze stráně mezi stromy. Na pár vteřin se zastavil a rozhlédl se. Stopy... bylo to malé zvíře, králík, musel být vyděšený podle toho jak jsou hluboké a jak se dal na útěk. Jsou tu další... ano, to jsou Taliyny stopy, běžela dolů k soutězce. A ještě je tady další stopa... ,,Sakra!" zaklel a znovu se rozběhl tryskem z kopce dolů k soutězce, kam mířily stopy Taliyah. Doběhl na rozcestí. ,,Kdepak jsi? Tal !?" zavolal do prázdna. ,,Ty mě nevidíš Yasuo? Jsem přímo za tebou." Prudce se otočil a... téměř ve stejném okamžiku proťal ostřím svého meče prostor za sebou. Vytvořil tak na okamžik neprostupný štít právě ve chvíli, kdy na něj zaútočila. ,,Zabiju tě, jestli ses jí jen dotkla ty bestie!"

,,Bessstie ?!" podivila se Cassiopeia. ,,Takhle se vítáššš se svou ssstarou známou? Tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbí drahý Yasssuo. Hmm..." zamyslela se na chvíli Cassiopeia. ,,Nehledáššš náhodou někoho? Třeba ji?" v ten okamžik zvedla Cassiopea svůj hadí ocas vysoko nad zem a pevně svírala Taliyno křehké tělo. Dívka na půl v bezvědomí malátně rozeznávala okolní ruch kolem sebe.

Yasuovi na okamžik zkřivilo obličej zoufalství, ale okamžitě zahnal paniku a začal uvažovat. ,,Tak jsi ji našla... hmmm ?" Jen opatrně, jedno špatně zvolené slovo a ta bestie sevře Tal tak silně, že z ní nezbude nic. ,,Copak máš za lubem? Nevěděl jsem, že o ni máš takový zájem. Zacházej s ní opatrně, živá má mnohem vyšší cenu. Přemýšlel jsem, kolik je tvůj pán za ni ochoten zaplatit, ale koukám, že nakonec budu muset smlouvat s tebou." Stále ostražitě sledoval Tal, zatím nebyla schopna vnímat jakékoliv náznaky, nebo pokyny v jeho jednání. Ta čarodějnice ji uhranula svýma hadíma očima. ,,No? Tak jaký podíl si žádáš, abys mi ji nechala?"

,,Cena, kterou za ni dossstanu je na obchod mezi námi až příliš vysssoká než abych si ji nechala kvůli tobě sssebrat." zasyčela pohoršeně Cassiopeia. ,,Ale ssspíš by mě zajímalo, proč by se zrovna někdo jako ty měl zajímat o tak nezajímavou dívku jako je tahle Ssshurimanka." dořekla a Taliyah z hadího sevření pustila. S planoucíma očima se začala pomalu plazit k Yasuovi. ,,I když mohla bych o tom přemýšššlet. Řekněme všššak, že má pro ni můj nový spojenec Azir jiné využití." zasmála se škodolibě. ,,A teď k nám dvěma." přitiskla se k němu tak těsně až cítila jeho srdce. ,,Pohlédni mi do očí a řekni, po čem toužíššš? A... chtěl bysss?"

,,Toužím... a chci... vrazit ti svůj meč do tvého zkaženého srdce." Ve chvíli kdy to dořekl, zazvonila o Cassiopeininy šupiny Yasuova čepel. ,,Ale nejsem to já, kdo s tebou zkoncuje..." pomalu přejel mečem po lesklých šupinách. S propalujícím pohledem, kterým ani na okamžik neuhnul hadím zorničkám vrátil meč do pochvy odkud jako kouzlem zmizel, aby podpořil ostrost výhrůžky.

,,Hm... hm... Yasuo ?" zamžikala Taliyah. Kolem ní stálo šest Azirových strážců. ,,Co? Shurimané a tady v Ionských pohořích?" zašeptala. Taliyah se začala pomalu plazit dál od nich, avšak jejich pozornost byla pevně upoutána něčím před nimi. Opatrně se odplazila a schovala se za nedaleký strom. Těžce oddechovala a přemýšlela co udělá dál. Cassiopeia ji určitě musela něčím omráčit protože se necítila dobře. ,,Mrcha jedna." odfrkla si Taliyah. ,,Mám hlavu jako balvan... hmm.. balvan." Taliyah položila dlaň na zem a na chvíli se zaposlouchala. Pak opatrně vstala. V půdě před sebou ucítila podložní desku. Mega velkou desku.

Yasuo se pustil do boje s Cassiopeiou. Obratně odrážel mečem její útoky, zatím co ona útočila ostrým bodcem na konci svého ocasu. ,,Proč si raději nezalezeš někam pod kámen na nějaké chladné místo a nepočkáš až vyleze slunce." vykřikl Yasuo a odskočil, protože se po něm ta zmije ohnala. Snažil se ji zaměstnat než se Tal probudí, věděl totiž moc dobře, že omráčení trvá jen krátkou dobu, proto se bleskovým skokem přemístil Cassiopei za záda, aby ji zasadil kritickou ránu. Hadice však odhalila jeho proradný úmysl a smetla ho ze svého dosahu. Yasuo se odkutálel mezi stromy. Vzepřel se na rukou a těžce oddechoval. ,,Nehraj sssi ssse mnou drahý Yasuo, na tvoje ubohé possskakování nemám náladu." zasyčela naštvaně. ,,Possskoci? Chytněte ho!" v té chvíli se Azirovi vojáci probrali a začali pronásledovat Yasua. Cassiopeia se zhrozila jejich tupostí. ,,Vy nehorázní dementi!" zařvala. ,,Nechali jssste pláchnout tu holku... Vy ssse possstarejte o něj, já sssi ji najdu sama!"

,,Kam zmizeli vojáci?" Taliyah se opatrně kradla mezi stromy. ,,Přece se nemohli jen tak vypařit nebo snad jo?" Náhle zaslechla zvuky ostří naražejícího silně do sebe. ,,Yasuo!" zhrozila se Taliyah a rozeběhla se podél rozbláceného koryta. V tu chvíli se jí naskytl neuvěřitelný pohled. Ještě nikdy neviděla svého přítele splynout s větrem. Zastihla ho zrovna v okamžiku kdy likvidoval posledního vojáka.

,,Tal..." vydechl Yasuo když ji spatřil. Taliyah k němu přiběhla a objala ho. ,,Bála jsem se o tebe." zamumlala mu do hrudi. Yasuo byl překvapen jejím gestem. Sklonil se a opřel se bradou o její temeno hlavy. Pomalu vdechoval a vydechoval vůni jejích vlasů ,,I já o tebe vlaštovičko." ,,Jsem šťastná, že ti nic není." Tal však přerušila ten vzácný okamžik svou otázkou. ,,Kde je vlastně ta hadí potvora ?" odtáhla se od Yasua. Yasuo zavřel oči a poslouchal šumění větru.  ,,Vydala se tě hledat, ale zmizela. Necítím její přítomnost." zasunul svůj meč zpátky do pochvy.

,,Měli bychom jít dál. Není tu bezpečno." pronesl Yasuo když dával dohromady zásoby. ,,Ale kam chceš jít? Ionie je tvoje země. Máš tu domov. Bydlíš tu. I já tu bydlím..." řekla Taliyah sklesle. ,,Vlaštovičko..." podíval se na ní a nenacházel slov, protože mu její smutek drásal srdce. I přesto se rozhodl uskutečnit svůj plán, veděl co bude nejlepší. Hlavně pro ni. ,,Pamatuješ když sem tě poslal poprvé do Freljordu?" ,,Ano. Na tu ledovou zemi a její krásy nemohu zapomenout." upřela na něj své velké jaspisové oči. ,,Dobře..." přemýšlel. ,,...podíváš se tam znovu. A tentokrát se setkáš s královnou." usmál se na ni...