Nečekaná Láska✔

18.

O 3 dny později

Thomas

"Thomasi!!!"
"Ano, otče?"
Na tváři jsem měl permanentně ztrápený výraz. Nic mě netěšilo.
"Thomasi! Kate se probudila!"
"To je úžasné a já nevím co ještě!!!"
Světelnou rychlostí jsem se dostal k mé milované Kate.
"Kate!"
Z očí mi tekly slzy. Slzy štěstí.
Jak moc tuhle dívku miluji.
Tahle dívka mi ukradla srdce.
Mé srdce patří jen jí.
"Thomasi."
"Jsem strašně rád, že žiješ. Na něco jsem přišel..."
"Proč tak brečíš?"
"Miluju tě a jsem šťastný, že jseš moje žena a že naše děti budou mít tu nejlepší maminku pod sluncem. Miluji tě, strašně moc. Vím, že jsem ti to asi nedával moc najevo, ale za těch pár dní jsem zjistil, jak moc mi chybíš.
Bez tebe bylo všechno nesnesitelně prázdné."
"Prosím, nebreč."

Kate

Brečel. Nevěděla jsem proč.
Seděl nade mnou a říkal mi, jak strašně moc jsem mu chyběla.
Jenomže to nejkrásnější a nejhřejivější na tom bylo to, když mi řekl několikrát po sobě, že mě miluje.
Brečel a já jsem nevěděla, proč brečí.
Teda věděla, ale nechápala jsem, jak mě může mít tak strašně moc rád.

"Kate, budu brečet, protože tě moc miluju a protože  po 18 dnech na mě mluvíš a koukáš těma svýma nádhernýma očima!"
"Máš úplně fialové kruhy pod očima.
Ospalé oči. Jseš úplně bílej. Proč jsi si o mě dělal takový starosti, že si ani nespal.
Musíš spát. Jseš blázen."
Naklonil se ke mně a políbil mě, když se naše rty setkaly byl to nádherný, jedinečný pocit. Cítila jsem něco, co jsem nikdy předtím nepocítila.
Milovala jsem ho tak moc, že jsem tomu nebyla ochotna věřit.
"Miluju tě, Kate a nikdy nepřestanu. Prosím, věř mi to, to je jediné, co musíš. Věřit mi, že tě opravdově miluji."
"Kate?"
"Ano?"
"Odpusť mi, prosím."
"Nemám ti co odpouštět."
"Ale máš, je toho spousta."
"Není."
Něžně mě objal a ještě jednou mě políbil.
Do ucha mi zašeptal:
"Nikdy až do teď jsem si to nechtěl připustit, ale už od první chvíle, co jsem tě z okna zahlédl, co jsi na mě promluvila a od té doby, co jsi se na mě usmála jsem tě začal pomalu milovat.
Moje počáteční nenávist k dívce, kterou jsem nikdy přes tím ani neměl příležitost pořádně poznat se rychle a nenávratně měnila v lásku, kterou jsem chtěl potlačit.
Jenomže jsem nemohl, protože láska byla silnější než cokoli."
"Když jsem tě poznala, poznala jsem opravdového kluka, který se raduje ze stejných věcí, jako já. Zamilovala jsem se do tebe, ne do krále, který měl ledový výraz a nedostupné srdce, které stejně vždy musel otevřít a já jsem vždy byla u toho. Nedokážeš nikoho tak nenávidět, jako jsi nenáviděl mě."
"Nenáviděl jsem jenom tu hloupou domluvu otců."
"Něco jsem ti přinesl."
"Co?"
"Koukej."
Vytáhl kytici z lučního kvítí a perníkové srdce.
"Děkuji moc."
"To nic není."