Katniss a Peeta- Co kdyby se zrušily čtvrtohry

21. kapitola

O dva týdny později

Už uběhlo čtrnáct dní od hádky s Peetou. Celou tu dobu jsem s ním nemluvila. Šla jsem se mu omluvit, ale nepustil mě dovnitř. Když jsem ho potkala venku, odbyl mne prostým vysvětlením, že nemá čas. Došlo mi, že jsem to přehnala, ale nevěděla jsem, jak to napravit.

Napadlo mě se zeptat matky, ale bylo by to ještě horší. O možnosti poradit se s Prim ani nemluvě. Diváci v Kapitolu mezitím stihli odhlasovat datum svatby na 17. listopadu. Jediné štěstí, že už si nebudu muset zkoušet další šaty- Snow rozhodl, že budu mít ty, které skončily na druhém místě. Nevím, jak vypadají, ale doufám, že nebudou podobného stylu, jako ty, ve kterých mě Cinna proměnil v reprodrozda.

Najednou mě z přemýšlení vytrhne Primin hlas: ,,Kaniss, vůli čemu jste se s Peetou pohádali?"

,,Cože?" vykoktám a nechápavě na ni pohlédnu. Odkud to ví? ,,Kdo ti o tom řekl?" zeptám se. Prim se jen letmo usměje a založí si ruce na prsou. ,,Nikdo mi to říkat nemusel. Stačí se na tebe někdy podívat. Vždycky, když za ním jdeš, hodinu postáváš u dveří, a když se konečně odhodláš zaklepat, nikdo se neozývá. Doma sedíš a vyhlížíš, kdy vyjde z domu a běžíš za ním.''

Smutně se na Prim usměji a vypovím jí celou příhodu.

,,Na jeho místě bych se chovala stejně.'' řekne nakonec a já vykulím oči. ,,Cože?''

,,Tebe nikdy neranilo, když o tobě někdo mluvil jako o majetku Kapitolu?''

Chci jí oponovat, ale najednou si uvědomím, že má pravdu. Vzpomenu si, jak mě Hurikán u jezera označil za jednu z nich. Jak jsem byla nepříčetná. Ten den ho ale zbičovali, takže to ve mě nic nezanechalo. Najednou, mi začne být hrozně trapně. Od našeho návratu mám pocit, že Prim zestárla o tisíce let a já byla hloupé dítko sedící v lavici s nudlí u nosu.

,,Asi máš pravdu.'' odpovím. ,,Pojď sem.'' pobídnu jí a ona se ke mně přitulí. Hladím ji ve vlasech a snažím se najít odpověď na otázku, která mě trápí už čtrnáct dní.

,,Víš, že už si toho člověk všimne? Když se zadívá pozorněji.'' řekne z ničeho nic Prim.

,,Čeho?''

,,Že jsi těhotná.'' odpoví a zářivě se na mě usměje. Úsměv jí oplácím, ale ve skrytu duše se mi chce křičet. Jak jsem si toho mohla nevšimnou. Přeci jen, na konci druhého měsíce je to normální, ale nečekala jsem to.

,,Jak se na ty malé těšíš?'' zeptá se.

,,Je to... je to složitý. Vím to sice už měsíc, ale stále mi to nedochází. Jako by to byl sen, ze kterého se brzy probudím. Taky...'' začnu, ale vtom zahlédnu Peetu, jak vychází z domu.

,,Jen běž!'' pobídne mě Prim a já doopravdy odcházím.
______________________________________

Peeta POV

,,Peeto!'' zaslechnu za sebou Katniss. Nezastavuji a jdu dál.

,,Peeto, prosím, počkej!'' ozve se znovu, ale já stejně nereaguji. Katniss se rozběhne a brzy mě dohoní.

,,Mohla bych s tebou prosím tě mluvit?''

Zastavím se a založím si ruce. ,,Chceš mě poučovat o mé rodině?''

,,Ne,'' hlesne a sklopí pohled. Je mi jí líto, ale po tom, co jsem to vydržel tak dlouho se nesmím nechat jen tak obměkčit.

,,Tak co?''

,,Chtěla bych se ti omluvit. Doma jsem přemýšlela nad tím, co jsem řekla a došlo mi, že jsem to přehnala.''

Přikývnu, ale dál toporně stojím.

,,Neměla jsem se do ní navážet a řešit věci jen ze svého pohledu. Tak, jak jsem to poslední dobou dělala často.'' skončí. Chvíli nevím, jak jí odpovědět, ale nakonec pevným hlasem odpovím.

,,Dobře.''

,,Děkuju.'' špitne a otočí se k odchodu.

,,Přijdeš teda?''

,,Kam?''

,,Na tu večeři.''

Na okamžik se zarazí, ale nakonec přikývne. ,,Mrzí tě to, že? Jak jsem se chovala.''

,,Jo. Protože pak to není ta Katniss, kterou jsem znal.'' konečně jsem si uvědomil, co mě trápí. Nebylo to nařčení mojí matky, ale to, jak se změnila.

Katniss naprázdno otevře ústa a nepatrně zavrtí hlavou. Pak se ale zhluboka nadechne a odpoví:

,,Ano. Přijdu. Kdy?''

,,V pátek."

,,Fajn. Já... už musím jít. Ahoj.'' rozloučí se a odchází.