Who are the Marauders? (HP fanfikce)

Kapitola 14// Plán B

Nervózně jsem tužkou ťukala o lavici. Dneska je ten den. Den, kdy provedu plán Bellatrix. Teda, aspoň se o to pokusím. Kouzlo, který jsem našla je totiž jedno z těch nejkomplikovanějších  co znám, takže pokud to nevyjde, budu asi noo, v prdeli. Navíc účinek nastupuje až za 12 hodin, takže to, jestli jsem uspěla, se dozvím až u snídaně. Teda pokud mě nevzbudí Bellin řev přes celý hrad. Budu doufat.

Koukla jsem se na hodiny. Ukazovaly přesně dvanáct hodin. Tuhle hodinu Dějin mám jako obvykle se slečnou Blackovou a její mohutné háro mi zaclání před hlavou. Kvůli ní nevidím na tabuli. Achjo.

Dveře zaskřípaly a z nich vykoukla hlava profesorky McGonagallové. Všechny studenty si přeměřila neutrálním pohledem, ale hned se obrátila k profesorovi sedícímu na dřevěném křesle.

„Pane profesore Binnsi," vyrušila ho, „potřebuji s vámi mluvit."

Binns vstal znuděně ze židle a všechny si nás přeměřil varovným pohledem.

„Dělejte dále svou esej. Příští hodinu si jí od vás vyberu. A žádný bordel!"

Jen co se dveře zabouchly, jsem se chopila šance. Bellatrix zády ke mně, profesor pryč. I to, že všichni uposlechli pokynů profesora a dychtivě psali své eseje. Trochu nervózně jsem si rukou projela vlasy a chopila se hůlky, kterou jsem schovávala pod lavicí. Třídou se sem tam ozval šum, když si studenti radili, ale i tak jsem pokračovala v akci. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikdo si mě naštěstí nevšímal.

Natáhla jsem hůlku, která se společně s mojí rukou trochu klepala. Tak teď to přijde. Uklidnila jsem hůlku a jemně s ní udělala určený pohyb. V hlavě jsem vyslovila určené zaříkávadlo, načež z hůlky vylétlo několik zelených jisker. Rychle jsem schovala hůlku a zeširoka se usmála.

Konečně skončila super-nudná hodina dějin a já jí se spokojeným úsměvem opustila. Naštěstí nastal čas oběda, takže jsem se akorát včas vydala do Velké síně, abych přerušila kručení v břiše. Skupinky studentů se kolem mě hrnuly a já se naposledy ohlédla za Bellatrix, která na hlavě stále měla svoje havraní vlasy. Pokud všechno půjde podle plánu, zítra už budou mít úplně jiný odstín. Na tvář se mi probojoval malý úšklebek.

Něčí dlaně dopadly na moje ramena a nepříjemně mě zastudily, až jsem vyjekla. Cukla jsem sebou a mrštně se otočila na osobu za sebou.

„Sakra, Regu!" úlevně jsem vydechla, „tohle už radši nedělej, ještě tě omylem zabiju," zasmála jsem se a ruku pořád tlačila na srdce.

S Regulusem po boku jsem se vydala dál chodbami směrem do Velké síně.

„Seš nějaká lekavá," uchechtnul se Reg.

„Tak když chodíš jak duch," zasmála jsem se s úšklebkem a strčila do něj.

„Tsss. Tak promiň."

Chodba byla prázdná, slyšet byly jenom moje a Regulusovy kroky. Rega jsem chytla za paži, čímž jsem ho donutila zastavit. Tázavě nadzvedl obočí.

„Dneska jsem uskutečnila plán B," zašeptala jsem vzrušeně a neubránila se dalšímu úšklebku, který se mi dobrovolně rozlil po tváři. Samozřejmě jsem na tuhle akci velmi pyšná. Už je to dlouho od doby, co jsem tyhle šprýmy měla na denním pořádku a teď jsem z toho nadšená. No, hlavně zítra budu.

„Jo!" zavýskal nadšeně Regulus a v jeho očích vzplanuly dva plamínky. V knihovně jsme spolu strávili hodiny, než jsme našli to dokonalé zaklínadlo, které by Bellatrix změnilo účes.

„Snad to vyjde! Těš se na snídani," spiklenecky jsem na něj mrkla a zazubila se.

„Musí to vyjít!"