Sladký internátní život

Část 52

Později jsme se opravdu celá parta rozhodli, že si uděláme hezký večer.

„Tak tam zavoláme, že se něco stalo nebo tak," přemýšlí Karolína, jak mě, sestře a Elis prodloužit vycházky, „takhle si to tu neužijeme. Nebo zavolám a budu dělat vaše maminky. Řeknu, že přijedete až v pondělí. Prostě tu budeme do rána. Jinak to nemá smysl."

Partička, kterou jsme k večeru stmelili dohromady, se uhnízdila na střeše Martinovy garáže. Jsem tu já, Zita s Elis, a od Martina Ivan s Kamilem a Karolína.

„Vychny nás už viděly. To nejde. Daly jsme si normální vycházku," namítla Elis.

„Jo," dala jsem jí za pravdu se sklopenýma očima. Mě sice neviděly, ale vědí o mně.

Martin mě políbil, „tak si holt musíme užít čas, který máme."

„Na to, abych před devátou odešla, se cítím až moc fajn." Přestože se říká, že v nejlepším by se mělo skončit, teď to prostě neplatí, to vím.

Hovím si na Martinově klíně, co chvilku s ním splývám v jeden polibek. A to s velikou úlevou, protože už konečně nemusím před svojí sestrou a velmi dobrou kamarádkou cokoli tajit. Holky mají konečně příležitost Martina a jeho přátelé poznat. Ty, které mimochodem pořádně neznám ani já. Otevřela jsem oči a zahlédla Elis sedící naproti s kyselým výrazem, což mě trochu zmátlo. Naše ústa se rozpojila. Vedle ní posedává Zita a Hnědoočkova sestra, které naopak vřou ve veselém rozhovoru. Elis ještě před chvilkou byla stejně šťastná a vtipná. A momentálně je nějaká zakřiknutá, ponořená do svých myšlenek a hrající si s nějakým kamínkem.

Martin si mě otočil obličejem k sobě a znovu políbil.

„Ty jo," ozvala se Elis trochu nabručeně. „To už není normální."

V zápětí jsem ucítila divnou ránu do ramene. Leknutím jsem se odlepila od Martinových úst. Intuitivně jsem pohled zamířila k Elišce, která se právě pro změnu potutelně usmívá. Ze střechy vedle sebe jsem sebrala kamínek, se kterým si před chvilkou hrála. Pochopila jsem. Štve ji, že máme s Matrinem neustále propletené jazyky, tak ho po mě hodila. Jenže mám prostě dnes takovou radost. Omluvně jsem jí opáčila úsměv. Ona se však zvedla a zamířila oknem Martinova pokoje do domu. Asi jde na záchod, či co. Kamil asi po deseti vteřinách vyrazil za ní.

„Co to retko?" napomenul ho Martin, protože se dovnitř vrhá s cigaretou v puse. „To k sexu nepotřebuješ."

U něho v království se prostě kouří jedině z okna. Tedy alespoň v prostorech, které obývá Martin. Jak jsem pochopila, tak kluci si v pokoji nahulují jedna radost. A co se týče sexu, tak je otázka zda si Elis dá říct. Ale jelikož si často stěžuje, že kromě Pusiny už nikoho nemá, tak bych klidně tipla, že nebude dělat přehnané drahoty.

Kamil něco zabublal, odhodil poloviční nedopalek na střechu a ani ho netípl.

Já zamířila k mojí a Hnědoočkově sestře, protože si mě zavolaly a chtějí mě zpovídat jaké to je, vyhrát druhé místo tak prestižní soutěže. No, mé tajemství úspěchu je talent. Nic jiného.

Vracejí se. Eliščin smích slyším na dálku.

„Au, sakra, tohle mi dává zabrat," smekla se Elis noha při snaze vylézt z okna znovu za námi. Není divu, buď se může smát jako šílená nebo něco dělat. Obojí najednou v jejím případě není možné.