MUŽ který zkazil vše co mohl

Útěk

Utíkal jsem co nejrychleji jsem mohl a tak rychle, jak mi mé ochablé a unavené svaly dovolily. Takže bych tomu říkal spíš rychlá chůze. Černé pohorky se mi každým krokem zabořovaly  do čistě bílého sněhu, ve kterém se zachovávaly hluboké stopy, které ukázaly norským policistům mou úzěkovou cestu. To mě znervóznilo. Co když mě chytí?
Jestli budu muset běžet ještě dalších deset minut, mě tělo přestane pracovat a já se tu svalím do mrazivého sněhu smrti, kde má budoucnost bude pokračovat tak, že umrznu dřív než mě norští policisté z Finnmarku uchytí do svých policejních aut a odvezou do temné celý, kde bych strávil zbytek svého mládí bez domova, lásky a všeho to ho, pro co prozatím ještě žiju. A to jen proto, že jsem vzal léky