Sladký internátní život

Část 53

Na tak pikantní informaci Elis nebyla psychicky připravená. Vybuchla nekontrolovatelnou vlnou smíchu. Náhlého a hlasitého.

Všichni jsme se lekli a očima zkontrolovali spícího pana učitele alias bezdomovce.

Kamil okamžitě Elišce zacpal pusu. „Hej, ticho, to není učitel z hedvábí," upozornil ji.

„Ty vole, kdyby byly tělesný tresty, myslím, že jsme dávno mrtvý," polohlasně špitl ztuhlý Ivan.

Pan učitel sebou zamlel.

„Nastupujeme, rychle," napadlo Karolínu a zapadla do přijíždějícího autobusu.

„Ty vole, on je možná vzhůru," zapřemýšlel Martin a naskočil spolu se mnou a ostatními do vozidla.

„A co jízdenky?" ptá se Zita.

„Ale nebyl vzhůru," vyvrátil mu myšlenku Ivan.

„Na jízdenky kašli, Když máš k dispozici Hellbovův účet, nepotřebuješ jízdenky," odbyl Zitinu poznámku Kamil. Tím nejspíš myslel, že s Hnědoočkem po boku není problém zaplatit jakoukoli částku v podobě pokuty.

„Kam vlastně jedeme?" uchichtla se zase Elis. „Ví to někdo?"

„Na zámek," strčil jí Kamil jazyk do krku.

„Jé," blýsklo se jí v očích.

Holkám jsem věž už ukázala, jen doufám, že je napadne o tom mlčet. Snad vědí, že prohlídka byla neoficiální.

„Co tam, vole?" zeptal se Martin.

„Coby? Super místo. Nebo chceš vykydnout někde v parku jako Poborský?"

Následuje skupinová vlna smíchu.

„Bože, kde to až je?" Remcá Karolína při stoupání po točitých schodech.

„Co z toho měli, když ty věže stavěli tak vysoko?" ptá se Elis.

„Nikdy jsem si nevšiml jak je Aneta ve formě," podotkl Kamil. „Tyhle holky jen fňukají," pozoruje nás. Udýchané, plazící se přibližně tři schody pod nimi.

„No jo, holčičky sedící se štětcem u plátna nejsou jako vycvičení vojáci," zabručela Zita.

Aneta? Ta, které patří podpis na stole? Ta, o které První leden, jak kluci přezdívají toho vola, který mlátí mého přítele, řekl, že je to štětka? Je mi opravdu hloupé, se na ní teď vyptávat. Jak nějaká žárlivka.

„Jaká Aneta?" Elis to ale udělala za mě. Ta za žárlivou nebude.

„Roztomilá," odpověděla jí Karolína, „ale smutná," dodala, „nemáš s tím něco společného, bráško?"

„Ani ne," jmenovaný se zastavil. Konečně! Zámek je romantické místo, ale proč v historii museli mít tak podivné architektonické smýšlení? To nechápu.

„Zlatý výtah," vydechla z posledních sil Elis.

„Já myslím, že jo. Ta holka je láskou zklamaná," odpověděla si provokativně Karolína sama.

Kamil šátrá svojí specielní těžkou, okovanou botou pod prahem.

„Kájo, na jeho obhajobu, tohle pár týdnů řešíme a pravdou je, že holky jsou vážně občas strašně naivní. Anety je mi líto, ale co s ní?" vyslovil Kamil svůj názor.