Celý svět je v troskách. Lidstvo je téměř zcela vyhubeno. Města jsou kvůli radiaci zcela neobyvatelná a za jejich hranicemi leží vypálená pustina a zmutované lesy. Nikdo přesně neví, co se tam nachází. Civilizace pomalu zaniká a myšlenky na bývalou velkolepost lidstva se už stávají jen pohádkami.
Je to už pět let, co z letišť vzlétla poslední letadla, z přístavů odpluly lodě. Zrezivělé železniční koleje, širokopruhé dálnice, to vše již dnes vede odnikud, nikam. Zmizely stavby století, jako Empire State Building anebo Socha Svobody. Místo nich jsou tam už jen sutiny a ulicemi se prohání a skučí vítr. Kdykoli se nějaký radista pokusí naladit frekvence Londýna, Moskvy nebo Mexiko City na drátech neslyší nic, než skučení.
Už dlouho uplynulo, co k tomu došlo. Epocha člověka se pomalu chýlí ke konci. Zmutovaná stvoření, kterým teď patří svět se mnohem lépe dokázala přizpůsobit životu na povrchu než ti, jež to zvládali celých dva tisíce let předtím.
Těch, kteří nevěří v konec je již jen málo. Několik desítek tisíc. Shromáždili se v newyorském metru, kde se jejich jedinou spásou stala víra v různé nadlidi nebo také superhrdiny, z nichž nemnohým se podařilo také přežít. Staré měchy pomalu a neochotně větrají vzduch a čistí vodu. Ti šikovnější, sestrojili primitivní dynama.
Je to svět bez naděje, bez snů, bez pudů. Jediným cílem tady je žít a přežít. Stůj, co stůj.
ČTEŠ
Metro
FanfictionNewyorské metro-to je nekonečná síť tunelů a stanic. Co se ale stane, když se svět nad ním změní v jednu velkou spoušť a uvnitř metra zůstanou poslední lidé na zemi. Krom nich se ale podařilo přežít i pár superhrdinům, ze kterých se stali téměř boho...
