Just Another Yuri Story

Part #1

Svit měsíce pronikal mezi stromy hustého lesa. Všude bylo ticho. Zvěř už dávno byla schovaná ve svých skrýších a pelíškách, jen několik nočních jedinců se potulovalo tiše kolem. Hudba, kterou vyhrával místní hmyz, se linula mezi kmeny i v korunách stromů. Všude panoval božský klid. Vše bylo tak klidné, že největší sýčkové vysedávající na větvích vysokých stromů se silnými kmeny, očekávali, že takové klidno dlouho nevydrží.

Z dálky byly slyšet rychlé kroky. Jejich blátivý zvuk se přibližoval stále blíž a blíž. Patřily vysoké dívence s dlouhými vlasy až po prsa, která utíkala před něčím, před něčím hrozivým. Malá pěšinka linoucí se napříč touto částí lesa byla ještě mokrá od včerejších dešťů, takže se jí špatně běželo. Byla zadýchaná a už pomalu nemohla. V patách s něčím velkým, nevěděla, kam to vlastně běží, kam má namířeno, zda tomu uteče, jestli ji někdo spasí. V celém lese byla sama, kromě ní, noční zvěře a toho pronásledovatele tu nikdo nebyl. Utíkala, co jí nohy stačily, ale to monstrum jí dohánělo.

Opodál stálo stavení. Nebylo moc velké, spíše menší, skromné. Jedny dveře a dva páry oken. Dívka vyběhla z lesa jako splašené stádo antilop, na chvíli se zastavila, aby popadla dech, ale neměla moc času. Rozhlédla se kolem a spatřila stavení ani ne půl kilometru na obzoru. Vydala se tím směrem, snad tam bydlí nějaká dobrá duše, která by jí mohla pomoci. Uháněla, co se dalo, aby tam byla dřív, než ji to velké zvíře vystopuje.

V příbytku bylo otevřeno jedno z oken. Dívka se rozhlédla, jestli někdo není kolem a vklouzla dovnitř. V tu dobu ji nic nenapadlo. Nikde nikdo nebyl, uvnitř se nesvítilo a opodál ji stopoval vlkodlak. Nemilá trýznivá situace a v takovou nevlídnou chvíli neměla snad ani jinou možnost. Celá vyklepaná znavená útěkem, udýchaná, chtěla se jen někam schovat, kde ji nenajde, kde bude aspoň chvíli v bezpečí a bude moci počkat, až zmizí. Nebo raději, až se rozední? Tak jako tak, ať už to plánovala jakkoli, ukázalo se, že její vloupačka otevřeným oknem nebyl zrovna nejlepší nápad. Nevědomky se stala nevhodným hostem do domu. Tedy, ona věděla, že někomu leze do zelí, ale netušila, že až tak.

Cosi se vedle ní pohnulo, což ji polekalo, převalilo se to na bok a spalo to dál. Ukázalo se, že je to nějaká jiná žena. Viděla jen siluetu vykukující zespod peřiny, ale rozpoznala ženské rysy. Zkoušela se moc nehýbat, aby ji nevzbudila, ale to se jí nepovedlo. Chtělo se jí kýchnout a jakkoli se to snažila zadržet, nepovedlo se. Bylo to tak silné šimrání v nose, že to nemohla udržet a hlasitě si kýchla, což způsobilo probuzení spící neznámé.

Spící holčina se zavrtěla, pootevřela oči, letmo se podívala, co se děje a zase očiska zavřela. Po pár vteřinách si uvědomila, že v domě není sama. První dívčině se na chvilku ulevilo, myslela si, že ji vzbudila, což se po chvilce potvrdilo. Spící dívka otevřela oči, že jí zasvítily jako lampičky. Převalila se a pohledem sjela první dívku. Vystřelila do sedu, až ji spadla peřina, které zahalovala její nahé tělo. Začala hlasitě křičet. Druhá (první) dívka se lekla, takže začala křičet také. Křičely obě.

„Co tu děláš? Co chceš?" zeptala se dívčina, které dům patřil, jakmile se obě s křikem zklidnily. Druhá, která je nezvaným hostem v domě nevěděla, co má říct. Začala koktat.

„Já, já... ehm..."
„No?"
„Eh... Promiň, já se tu jen chtěla schovat."
„Schovat? A proč zrovna v mém domě? Tohle ti nezbaštím! Co chceš?"
„Nic. Jen jsem se chtěla schovat před něčím venku."
„Ehm. Tuhle písničku už jsi zpívala. Zazpívej nějakou lepší, pravdivou. Nu?"

Vyšší z dívek už nevěděla, co má říct. Prohlédla si druhou po hlavy až k peřině. Docela se styděla, že vlezla do cizího domu a teď je v posteli s cizí nahou dívkou. Přišlo jí to velmi trapné.

„Já... Já už půjdu..." pověděla a zvedla se. Při pokusu dostat se ven z postele se jí zamotala noha do peřiny, takže zakopla a celou pokrývku z druhé dívky nevědomky strhla, takže odhalila i zbytek. Dívka kromě kalhotek na sobě nic neměla. Vypískla.

„Co to sakra děláš!?" zeptala se poněkud naštvaným tónem.
„Pardon," omluvila se.
„Úchyle, vypadni!" křičela. Dívčina, které zakopla, se sebrala ze země a dala se na odchod.
„A už se nevracej!"

Dívčina odešla, tentokráte dveřmi. Věděla, že venku je ztracená a že si pro ni přijde. Vlkodlak nebyl daleko, už větřil její pach a tiše se blížil. Před ním se neschová, před ním neuteče. Byla v pasti.