Call Me Ella (Překládané do CZ) ✔

Prolog - Zasraná pohádka

Dovolte mi, abych začala trochu kýčovitě. V době, než se můj život změnil k

horšímu. Takže začnu frází Kdysi dávno, protože tím začínají všechny

pohádky ne? Stejné začátky, stejné sračky. A ano, budu hodně nadávat,

protože nenávidím svůj život a kdykoliv se ohlédnu zpátky, proklínám tento

okamžik.

Takže, kdysi dávno jsem byla šťastná, měla jsem sny a krásnou rodinu... ano,

měla.

Také jsem měla milující matku, která mi četla pohádky a říkala, že jednoho

dne poznám svého půvabného prince, který mě bude milovat. Budu pro něj

pokladem, tak jako ona pro otce. A já jí věřila. Chtěla jsem být princezna.

Mít hrad a najít svého půvabného prince na bílém koni. Ačkoliv, kdyby měl

jednorožce, bylo by to ještě lepší.

Matka byla úžasná. Jedna z těch žen, ke kterým vzhlížíte. A ano, byla,

protože když mi bylo šest, umřela.

Jednou omdlela v kuchyni a když šla k doktorovi, zjistili, že má leukémii.

Zbývali jí jen měsíce. Vidíte? Klišé. Během několika měsíců jsem jí

ztratila, aniž by mi slíbila, že budu šťastná. Že když táta jednou potká

nějakou ženu, budu jí přijímat a milovat jako druhou matku. Protože

odtamtud, kde musela být má matka nyní, se na mě dívala.

Slíbila jsem jí, že nebudu bránit tátovi ve štěstí. Když si za dva roky

našel Rhondu, přijala jsem ji. Přijala jsem ji a její dvě dcery, dvojčata.

Její manžel ji před několika lety opustil a když jsem byla malá, nikdy jsem

se neptala proč. Teď už toho muže chápu. Chytrý to člověk.

Rhonda je nejstrašnější ženou vůbec. Byla plná dobroty a lásky, když se

oženila s tátou. Ona a její dcery se ke mně chovali uctivě a my se zdáli

šťastnou rodinou. Věřila jsem, že jsme šťastná rodina.

Do té doby táta rozjel své podnikání: únikové centrum pro všechny ty lidi,

kteří potřebovali uniknout z anglického chaotického života. Na začátku jsme

měli lidi pouze z Londýna, ale  každým rokem bylo více a více klientů a

obchod byl naprostým úspěchem.

A to odsoudilo naší rodinu.

Ten den, kdy mi bylo teprve dvanáct, šel táta na setkání s nějakými

investory. Ale už se nikdy nevrátil. Policie nám později řekla, že táta na

tu schůzku ani nedorazil. Prý to byla nehoda.

Ten den jsem nepřišla jen o svého otce, ale také o svůj život. O všechny mé

sny, svobodu, štěstí...

Protože v okamžiku, kdy si Rhonda uvědomila, že je vlastníkem tátova

podniku-já jsem byla ještě nezletilá, takže za mě měla veškerou

odpovědnost-se rozhodla, že udělá vše "v můj prospěch". Což znamenalo, že

jsem se stala její služebnicí.

Od toho dne se ke mně ona a mé dvě nevlastní sestry přestali chovat jako k

rodině a začali se mnou jednat jako s odpadem. Zatímco všichni kolem mě si

stěžovali na školu a že jsou nepopulární, já školu milovala. Bylo to jediné

místo, kde jsem byla v bezpečí před Rhondou. Kde jsem mohla být znovu

dítětem.

A teď je mi sedmnáct. Brzy osmnáct. Jsem stále pod Rhondinou péčí. Legálně

za mě ještě nese odpovědnost a stále se mnou zachází jako s odpadem. Jsem

nucena pro ni pracovat v podnikání, pokud chci z otcovi vůle vzít část ze

zisku a použít to na Univerzitu. Oh, už jen počítám dny, které zbývají do

doby než budu tomuto místu říct sbohem. Nezajímá mě, jestli ztratím tátův

podnik. Vždyť ona ho už zničila! Já chci být jen volná od této čarodějnice.

Tátův podnik... To, co kdysi bývalo pomocí pro všechny lidi, se pro mě nyní

stalo peklo. Rhonda se ujistila, že přijdou jen slavní lidé, aby si

odpočinuli a unikli z veřejného světa. Tátův podnik je nyní tajemstvím mezi

celebritami, které sem přicházejí skrývat se před světem. Dostávají se sem

lidi z celého světa a já je všechny nenávidím. Hnusí se mi jejich povrchní

bytosti a jejich protivné osobnosti. Jsou všichni stejní. Žádná výjimka.

Nenávidím je všechny. Dokonce i Angelinu Jolie a Brada Pitta se všemi

adoptovanými dětmi. I Zaca Efrona, který je se svým tělem předurčený, aby

po něm toužila každá žena. Nenávidím je, protože Rhonda je všechny miluje.

Tak vidíte, můj život je klišé. Od čtení pohádek se můj život stal pitomým.

Zlá macecha, strašné nevlastní sestry, sirotek, žijící v pekle... Ale je tu

rozdíl! Můj život nebyl nepsaný Grimmy.

Je tu ještě jedna zásadní skutečnost, kterou se můj život liší od pohádek,

které si můžete přečíst. A to je, že v tomto případě neexistuje žádný

princ. Žádný ušlechtilý rytíř na koni, určený k tomu, aby mě zachránil a

dal mi štěstí až do smrti. Ne, samozřejmě, že to není princ. Je to hajzl,

jestli vůbec existuje. Musí být někde v klubu, setkávat se s mnoha

falešnými Barbie a musí být příliš zaneprázdněný, aby zachránil chudou a

ubohou nicku.

Oh, jsem zahořklá? Jsem příliš dramatická? No, žiju s Rhondou a jejími

monstry-myslím dcery-po dobu pěti let. Zachází se se mnou jako s odpadem, a

pak mi říkejte, že jsem zahořklá a že bych měla vidět pozitivní stránku

života. Jediným pozitivem v mém životě je, že opustím toto místo, až tu v

létě skončím.

Tři měsíce. Můžu vydržet další tři měsíce, ne snad?

Oh, počkejte. Sama jsem se nepředstavila! Znáte můj život, ale nevíte, kdo

jsem. Omluvte mé chování. Jsem Arabella Drennan a jak vidíte, jsem skoro

Popelka. Ale stačí když mi budete říkat Ella.
// Prolog CME. Doufám, že se vám tenhle příběh bude líbit stejně jako mně (důvod proč to překládám, protože si myslím, že je ta story vážně úžasná :33 ). Budu aktualizovat nejspíš v Pondělí a v Neděli, ale nevím jak budu stíhat překládat díly. Zatím mám přeložené dva, což je dost málo. Hope you like it.