Konečně doma. S rukama v kapsách jsem pomalu kráčel kamenou cestičkou až k vchodovým dveřím. Naposledy jsem si prohrábl své tmavě hnědé lehce kudrnaté vlasy. Vyndal jsem z kapsy pravou ruku a stiskl kliku. Naposledy se nadechl, otočil klikou a otevřel dveře. Hned co jsem vkročil na dlouhou chodbu zaslechl jsem hlas mamky jak mě už z kuchyně vítá. "Ahoj Harry!" přiběhla ke mně, objala mě a dala mi pusu na líce. "Ahoj mami." pozdravil jsem jí. Sundal jsem si zimní koženou bundu a pověsil ji na dřevěný věšák který stál v levém rohu chodby. Hned vedle bylo zrcadlo do kterého jsem se podíval abych si upravil vlasy. Poté jsem se na patě otočil a pokrečoval známou chodbou až do obýváku kde mě čekala Gemma. "Ahooj." pozdravila mě a já jsem jí pozdrav oplatil. "Ahoj, jak se máš?" vřele jsem se na ní usmál a pokračoval ke hnědému koženému gauči. S hlasitým výdechem jsem se posadil. Ruku jsem si opřel o opěradlo u mé pravé ruky. Následoval několika hodinový výslech toho co se dělo během tour.
Během těch pár hodin se začalo pomalu stmívat. Řekl jsem si, že bych se mohl jít podívat po ostatních místnostech, přeci jen jsem doma nebyl dlouhou dobu. Pozvolným krokem jsem se otevřenými dveřmi vydal znovu na dlouhou chodbu která již vedla do černé tmy. Na jejímž konci byly schody které vedly do druhého patra kde byly pokoje. Po tmě jsem lehkým krokem došel po chodbě až ke schodům, rukou jsem se chytl zábradlí a pomalu začal vycházet dřevěné schody. Cestou jsem koukal na fotky které byly pověšeny na zdi v bílo-zlatých rámech na krémové zdi. Jak jsem postupoval výš, postupně se mi hlavou míhaly vzpomínky od mého děství až po X-factor. Povzdychl jsem si při vycházení posledního schodu.
Následovala další dlouhá chodba se stejným červeno zeleným kobercem s třásněmi. Pousmál jsem se nad tím. Ten koberec je tu už od mého dětctví. To už je nějaká doba. Po stranách vedle dveří byly stolky nebo květináče s vysokými rostlinami. Pootevřel jsem první dveře. Věděl jsem, že jsou od Gemmiina pokoje. Gemma v pokoji nebyla. Byla v obýváku s mamkou. Otevřel jsem dveře, stále držejíc kliku jsem se opřel o rám dveří. Rozhlédl jsem se po pokoji, skoro nic nového. Pořád to samé. Nad tím jsem se musel znovu pousmát. Byl jsem tak rád že jsem zpátky doma. Dveře jsem zabouchl a šel po chodbě dál. Následovali další dveře, ložnice mamky a nevlastního táty. Znovu jsem je otevřel abych se podíval. Netrvalo to moc dlouho, poté jsem je znovu zavřel. Následovalo dalších pár dveří od koupelen a pracovny. Konečně jsem se dostal na konec chodby, tam byly poslední dveře, ty od mého pokoje.
Došel jsem na konec a zlehka otevřel dveře. Vešel jsem a zabouchl je. Vše bylo stejné jako před třemi lety. Stejné povlečení, takový ten teenagerovský styl. Došle jsem k posteli a cestou si prohlédl komodu kde stála fotka mě a mých kamarádů ze střední. To byly časy. Sedl jsem si a porozhlížel jsem se. Lampička na stole byla rozsvícená. Jako by někdo věděl, že si nerozsvítím. To je můj zvyk. Sedím po tmě, kdyžtak si posvítím mobilem nebo si zapnu stolní lampičku, ale nikdy si nerozsvítím normální světlo.
Koukal jsem po pokoji. Na skříni vysela šarpa z Maturitního plesu, v knihvně byly ty samé knihy, okno bylo zahaleno bílou záclonou kterou prosvěcovalo světlo pouličních lamp. Bylo to krásné, tolik vzpomínek. Alespoň nachvíli jsem si přišel jako normální kluk, jako kdybych nebyl slavný, jako kdybych byl furt na střední, dělal ty prohřešky a neřešil to celý svět... Z mého rozjímání mě vyrušil vibrující mobil. SMSka. Niall píše zda-li jsem dorazil v pořádku. Milé. Odpověděl jsem mu a mobil hodil na noční stolek. Sundal jsem si boty a svlekl jsem se do spodního prádla. Sednoduchým pohybem jsem rozestlal peřinu a zalehl pod ní. Naposledy jsem se podíval na mobil, kolik je hodin, bylo půl jedenácté. Zamkl jsem ho a položil. Lehl jsem si na bok a rukou si podložil hlavu. Zavřel oči a po pár minutách jsem usnul.
Zrychlený dech, oči otevřené do kořán a zvětšené zorničky. Něco mě probudilo. Musela to být nějaká rána. Podíval jsem se vedle sebe. Lampička byla zhasnutá. Nechával jsem jí zapnutou to vím jistě. Chtěl jsem se natáhnout a zapnout jí ale...
