Oppugno✔️ Complete

10.Kapitola

Hermiona

„Hermiono, to je hezké, kdo ti to nakreslil?" vyzvídala Ginny, když jsme šly spát, a já se usmála. Opravdu jsem neměla v plánu jí říct pravdu.

„Nevím, našla jsem to ve své tašce."

„To ti vůbec nevěřím! A červenáš se!" obvinila mě a já se k ní raději otočila zády.

„Kdybych ti to řekla, stejně mi nebudeš věřit," řekla jsem nakonec a přilepila si ten obrázek na noční stolek.

„Tak mě zkus."

„Ne, Ginny, ještě bys mi vynadala a o to já fakt nestojím," protestovala jsem a sedla jsem si.

„Navíc, je tam podpis," řekla jsem a znovu jsem obrázek odlepila, abych ho mohla Ginny ukázat.

„Princ? To jako vážně, Hermiono? Kdo to sakra je?" zasmála se a já taky.

„Ty na to jednou přijdeš," mrkla jsem na ni a z tašky jsem vylovila začarovaný pergamen. Od té doby, co ode mě odešel, se mi vyhýbal a ani se na mě nepodíval, proto jsem se rozhodla mu napsat. Když jsem pergamen otevřela čekala mě odpověď na to, když jsem napsala, že si to s tím plesem rozmyslím. Jestli na tebe ta ropucha ještě jednou sáhne prokleju jí. A ten ples si dobře rozmysli, nemyslím, že by Potter a zrzek skákali radostí.

„Co to tam máš?" vyzvídala moje všudypřítomná kamarádka, když si všimla, že se usmívám.

„Když ti to řeknu, slíbíš mi, že si to necháš pro sebe?" koukla jsem po ní a ona s radostí skočila ke mně do postele.

„Přísahám!"

„Je to jen prázdný pergamen," rozesmála jsem se a tím jsem si vysloužila ránu polštářem.

„No tak dobře, Ginny, vzdávám se!" křičela jsem na ni, když s mlácením mé osoby nepřestávala.

„Je to začarovaný pergamen, něco tam napíšeš a osoba, která má druhou polovinu, si to přečte."

„Nech mě hádat, a ty si píšeš s tím princem, že jo?" rozzářila se jako sluníčko a já jsem věděla, že se červenám. Kdybys tak věděla, Ginny.

„Ty jo, Hermiono! A opravdu nevíš, kdo to je?" zeptala se a já zavrtěla hlavou. Neměla bych to srdce lhát jí, když je z toho tak šťastná.

Draco

Skoro jsem ten hloupý kus pergamenu propálil pohledem, jak jsem čekal, až mi napíše, a ono pořád nic. Doufal jsem, že moje slova nevzala vážně.

„Snažíš se ten pergamen proměnit ve zlato?" zeptal se mě Blaise, který seděl na své posteli a četl si.

„To bych na něj tak nezíral," odpověděl jsem mu a v tu chvíli se na pergamenu začal tvořit text. Za to proklení bys mohl skončit v Azkabanu. Usmál jsem se a byl jsem si až moc dobře vědom toho balvanu, který spadl z mé hrudi. Takže se se mnou pořád baví. A nejen za to prokletí. Napsal jsem a podíval se na Blaise který se na mě podezíravě díval.

„Hele kámo, když to neřekneš Pansy... měl bys něco vědět," řekl najednou a odložil knížku.

„Proč bych jí měl cokoliv říkat?" řekl jsem a mezitím mi padl zrak na pergamen. Draco, něco mi tajíš. To nebyla otázka, ale i tak se mi líbilo, že mi znovu řekla jménem. Potom bys mě nenáviděla ještě víc.

„Fajn, jde o něco, o čem si neměl vědět, ale když tě tak poslední hodiny pozoruju, asi bys to měl vědět. Ale ještě předtím mi slib, že z toho neuděláš bůh ví co, ano? Nikdo nesmí vědět, že to víš," řekl mi a já se na něj podíval. Co tak důležitého mi chtěl říct? Když jsem se chystal k odpovědi Hermiona mě předběhla s tou svou a tím mi vyrazila dech. Kdo řekl, že tě nenávidím? Poslední dobou si milý.

„Co se tak zvláštně usmíváš?" zasmál se Blaise.

„Tajemství."

„A netýká se to tajemství jedné hnědooké čarodějky medlovského původu?" řekl hned a já k němu zvedl hlavu. Jak tohle sakra ví?

„Jak tohle víš?" zamračil jsem se, ale on se dál usmíval.

„Hele, klid, já ti to přeju jasný? Ze začátku jsem byl na straně tvého otce a Pansy, ale teď když tě vidím... Změnil ses, a to k lepšímu. A začalo to v tom vlaku, že jo? Čirou náhodou jsem vás viděl.''

„Počkej... říkal si, mého otce? Co ten s tím má co dělat?" řekl jsem naštvaně.

„No, to on nám řekl, ať tě od Grangerové držíme dál. Dokonce se ji snažil vyhodit ze školy, ale zdá se, že Brumbál je na vaší straně. A tohle všechno kvůli jedné malé skleněné kouli," pokroutil hlavou a já nevěděl, co dělat dřív. Jestli zabít otce nebo jít poděkovat řediteli.

„Skleněné kouli?" zeptal jsem se a mezitím jsem se podíval na pergamen, byl na něm další vzkaz. Zlobíš se?

„No, taková ta koule s věštbou. Má ji každý z nás, jsou schované na ministerstvu. To kvůli tomu my hlídáme tebe a Potter s kamarádíčkama hlídají Hermionu. Navíc mám pocit, že ji chtějí dát dohromady s tím zrzounem."

Když to dořekl, vřela ve mě krev. Tak to proto jsou všichni tak vlezlí. Vzal jsem do ruky pero a odepsal Hermioně. Ano, zlobím se, musíme si promluvit. Přijď na Astronomickou věž, o půlnoci.

Bylo deset hodin, a tak jsem měl ještě dost času, zvedl jsem se a začal chodit po pokoji.

„A co ty, Blaisi? Ty jsi na či straně?" řekl jsem po chvíli.

„Já chci, abys byl šťastný, brácho, a osobně si myslím, že ať se snaží, jak chtějí, stejně budete spolu," usmál se a poplácal mě po rameni.

„Díky Blaisi."