UnKnown-One Direction

"Tak krásný den a ať se Vám daří.." řekl obtloustlí ředitel Hawkins, který vlastní Odvykací ústav v Londýně.. Ano, i já jsem se zde léčila. Nejsem nějaký drogový dealer, to ne. Ale dostala mě sem nekončící touha po cigaretě. Po dlouhých šesti měsících jsem léčbou úspěšně prošla a můžu jít "Spokojeně" domů.. Tedy k mému bratrovi Lukovi. Vím, mohla jsem si najít lepší pobyt, který bude představovat část mého života.. Ale problém je v tom, že nemohla. Nemám peníze, nemám kamarády, nemám nic. Jen staršího brata, který se nemůže dočkat až mu usmažím vajíčka se slaninou. Jen jsem na pana Hawkinse kývla, jako na znamení, že už jsem na odchodu.. Ani jsem se na to "Vězení", ve kterém jsem strávila nekrátkou dobu neotáčela. Ještě v dálce jsem slyšela, jak o sebe práskly zámky brány. Pro někoho znamení svobody, pro mě častné vstávání a hraní si na Lukovu služku.. Luk nebydlel nějak daleko, vlastně Odvykací ústav měl blíž než obchod. Ale je ironický, že mě nikdy nepřišel navštívit. Jen jsem se táhla s velkou taškou okolo řeky Temži a přemýšlela jaké to bude, být zase doma. Po tahání se s velkou taškou jsem došla do baráku, kde se nacházel Lukův byt. Cestou jsem potkala spoustu turistů a málo zdejších rodáků.. Pomalu jsem zaklepala a čekala, co bude. Než otevřel, tak jsem se stihla kouknout na mobil kolik je.

"No nazdar." pozdravil bez zájmu a upřeně se na mě díval.. Takové uvítání jsem mohla čekat.. Luke je prostě takový.. "Jsem doma.." řekla jsem potichu, vešla jsem dovnitř. Ani mi nepomohl s taškami a už si umínil, že si sedne k televizoru. Divím se, že si dokázal sám vyprat. Na mé překvapení bylo v bytě uklizeno, dokonce i nakoupeno. V mém novém pokoji jsem si odložila tašku.. Tedy mělo to můj pokoj vyjadřovat. Čtyři šedé stěny a místo postele matrace. "Nekoukej. Můžeš třeba uvařit." křikl po mě Luke, když jsem si sedla k barové židli. Jistě, co jsi čekala Claire? Že Tě přivítá v otevřené náruči? Nebuď naivní! Bez otázání jsem už měla myšlenku na jazyku, co si Luke bude chtít dát dobrého. Vajíčko se Slaninou, jeho specialita.. Hodila jsem na pánev vajíčko a do skleničky nalila džus. "Budeš to chtít do kuchyně?" zeptala jsem se opatrně. Vážně nevíte, co v tomhle případě od Luka čekat. "Claire, neptej se na hloupé otázky. To jsi tak tupá?" vyčítal mi.. To mi dopovědělo na mou zodpovězenou otázku.. Nikdo mě nenabrousil. To bych mu s chutí řekla do očí, ale nebudu ho pokoušet. Zabil mi mě, kdybych mu tohle řekla. Vajíčko se Slaninou a trocha džusu jsem mu položila na tác a odnesla do obýváku. "Přines mi k tomu víno." poručil mi. "Ale vždyť máš džus." oznámila jsem mu opatrně, se strachem v očích. "Řekl jsem víno, tak mi přines víno." zasupěl.. Ani jsem neváhala a šla do chladničky.. "Víno už neni." odpověděla jsem vlídným hlasem. Jistě, věděla jsem, že bude namýchnutý, ale tohle je můj život. "Tak ho jdi koupit, sakra." co jiného jsem mohla čekat, že mi řekne? Blbá Claire, blbá. Podal mi do ruky akorát tak na víno, které pravidelně pije. Je trochu dražší, ale tady jde přeci o Luka! Vzala jsem si sumu peněz a vyrazila. Venku už bylo chladno a já neměla náladu se procházet nádherným Londýnem. Vešla jsem do obchodu a ke kase šla s vínem. Zaplatila jsem určité peníze a šla opět domů.. Nesmím váhat a hned uhánět, Luke by nebyl rád, kdybych se zdržela. Cestou jsem si do uší strčila sluchátka a zabořila se s myslí do hudby.

Když jsem dorazila k domu, zdolala jsem pár schodů a otevřela dveře. Jak bylo vidět, Luke se ani nehl z pohovky. Rychle jsem proklouzla do kuchyně, vyndala skleničku a naplnila ji vínem, které si Luke vyžádal. "Tady to je." řekla jsem a položila skleničku na tácek.. "To Ti to trvalo." zasupěl. Chvíli jsem čekala, jestli nebude ještě něco potřebovat.. "Co koukáš? Jdi do pokoje." řekl vlídným hlasem. Hned jsem poslechla a uklidila se do pokoje.. Claire, Claire.. Do čeho jsi se opět namočila? Jít bydlet k Lukovi, který mě jako jeho mladší sestřičku nebere? To Ti to zase myslelo...

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Začala jsem spát tento příběh, protože do něj chci zasadit i mé pocity.. Je to moje první Story, tak to Prosim Vás respektujte ;) .. První části budou takové kratší, ale časem se snad zlepším..:) Prosím o komentáře, jestli to někdo čte. ;)