COLOURS OF LIFE // Larry Stylinson, CZ

10//Invite&First

Omlouvám se za dlouhou, předlouhou pauzu. Fakt byla dlouhá. Pokusím se to teď nějak zlepšit ale vidím to spíše jen na víkendy. All the love. 

-

Od té doby, co byli spolu, sice tajně,ale spolu, jako by dny plynuly krásněji a tak jakoby lehce.

Louis stále musel snášet poznámky Harryho kamarádů a jeho spolužáků, ale tak nějak se to dalo snést, když věděl, že za těma očima toho mohutného a velkého padoucha je něco jako domov.

Louis byl na cestě domů ze školy,ten den nebyl s Harrym nijak domluvený na tom, že by se měli sejít, a tak ho překvapilo, když ho viděl stát před školou.Vysoký chlapec zabalený v kabátě a šále na něj kývl, Louis věděl, že ho má sledovat ale musel mu dát náskok, aby je náhodou někdo neviděl. Byli takhle už prostě naučení dělat věci. A menšímu chlapci to přišlo jistým způsobem romantické.

Potkali se zase tam v parku, a společně došli až na to místo, kde je vidět celé město. Jakoby se z toho časem stalo jejich tajné místo.

„Ahoj." Usmál se Harry a přitáhl si Louise do objetí. Miloval, když ho po dlouhém dni mohl mít blízko sebe, když ho mohl sevřít v náruči a ujistit ho, že je všechno v pořádku, že nic není tak špatné, jak to vypadá.

„Chtěl bych tě pozvat dnes ven."Řekl nervozně chlapec zachumlaný do kabátu a podíval se dolů na svou spřízněnou duši.

„C-Co?" Vyhrkl Louis, až mu zaskočilo. Byl překvapený asi tak, jako ještě nikdy.

„Prostě, zvu tě, do kavárny, ve vedlejším městě." Zamumlal Harry a do tváří se mu nahrnula krev, měl strach z toho, že Louis odmítne, jakoby s najednou prostě nebyl tak jistý, že ho doopravdy miluje.

Ale Louis přikývl, v oceánově modrých očích jakoby se mu rozsvítili dvě jiskřičky, jakoby ho ta pozvánka udělala nejšťastnějším klukem na světě.

A tak společně dojeli do vedlejšího města, kde je nikdo neznal, poprvé se vedli za ruce na ulici, i když se lidé otáčeli, jim to bylo jedno, někdo jim přeci dal znamení, že jsou si souzeni.

Seděli v koutě kavárny, popíjeli černý čaj, všechno bylo jako z pohádky.

„Děkuju Harry, moc si toho vážím."Zašeptal Louis spokojeně a vděčně se na Harryho podíval.

„Jsem rád, klidně tohle můžeme dělat častěji, víš? Líbí se mi to, trávit s tebou více času,než jen v promrzlém parku." Usmál se Harry a natáhl ruku přes stůl, aby mohl položit jeho dlaň na Louisův hřbet ruky. Louisem projelo takové zvláštní chvění, které ho zároveň zahřálo,pořád nebyl zvyklý, na takové doteky.

Když opustili kavárnu, venku panovala tma. Na zastávku, z které jim jel vlak domů, museli jít celým městem. Šli pomalu, nechtěli ztratit ani jedinou vteřinku s tím druhým.

„Je ti zima?" Zeptal se pod jednou z pouličních lamp Harry, když stiskl Louisovu studenou ruku.

„Ne, to je v pohodě." Usmál se brunet, jehož tváře i nos byli rudé právě chladem.

„Na." Harry si sundal tmavou dlouhou šálu a několikrát ji omotal kolem Louise, aby ho alespoň nějak zahřál. Sám potém pocítil studený vzduch na krku,odkašlal si.

„Děkuju." Zamumlal Louis, který měl pusu zahrabanou někde pod šálou. Přičichl si k ní, tak krásně voněla po Harrym.

„To je v pohodě." Usmál se Harrya znovu stiskl ruku maličkého.

Když čekali na vlak, přitáhl si Harry Louise co nejblíže, aby ho chránil před zimou a také, aby si co nejvíce užil chvilku s ním.

„Lou?" Zašeptal Harry a nadzvedl jeho bradu, aby se mu mohl podívat do tváře.

„Huh?"

„Dnešek se tak dlouze vleče,jako týden přede svátky, když dítě má své nové šatky, však pro zákaz je neobleče."

Zamumlal Harry a zadíval se Louisovi hluboko do očí.

„Co tím myslíš?"Zeptal se zmateně brunet a nervozně polkl, tak blízko si snad nikdy nebyli.

„Nás dva."Odpověděl mu na to Harry a jen na kratičkou chviličku spojil jejich rty. A bylo to jako kdyby v nich obou najednou vybouchli dva ohňostroje, jako kdyby se jim splnil nějaký dlouho očekávaný a chtěný cíl.

Když se Harry odtáhl, Louis na prázdno polkl.

„Když jsem tě políbil, porušil jsem zákaz a šatky si oblékl víš. Ale jiné dny jsou jako dny před svátky." Vysvětlil mu Harry a potom,protože se ho nemohl nabažit, ho ještě jednou políbil.