Oppugno✔️ Complete

15.Kapitola

Draco

Ležel jsem na zádech ve svoji posteli a za zavřenýma očima jsem se vracel k tomu okamžiku, kdy jsem políbil Hermionu. Kdybych na tohle pomyslel ještě před pár týdny, oklepal bych se zhnusením, teď jsem netoužil po ničem jiném, než se za ní vydat a zopakovat to.

„Vypadáš až moc spokojeně," zasmál se Blaise a já nadzvedl hlavu, abych se na něj podíval.

„Asi jsem zešílel, ale já ji políbil," řekl jsem a položil si hlavu zpět na polštář.

„Spíš to vypadá na trochu jinou nemoc."

„Co? Nemyslíš, že... ne to určitě ne," protestoval jsem, jen co mi došlo, co mi tím chtěl říct, a on se znovu zasmál.

„No, myslím, že ses nám zamiloval, Dráčku," posmíval se mi a já měl chuť ho praštit. Děkoval jsem svým výhrůžkám za to, že už mi tak neříká Pansy, a teď začne on.

„Ještě jednou mi tak řekni a přísahám, že to schytáš. Navíc... já a milovat jí? Ne, vždyť to nejde dohromady," kroutil jsem hlavou.

„Láska dvou znepřátelených lidí dokáže obměkčit i srdce toho nejzlejšího," řekl Blaise který si stoupl ke mně a obřadně roztáhl ruce.

„Co to tu meleš?" zasmál jsem se a posadil se.

„To je ta věštba. Tak zní ta tvá věštba a mimochodem, ona má úplně stejnou. Vyrazil jsem to z Freda," informoval mě a já si dal hlavu do dlaní. Láska dvou znepřátelených lidí dokáže obměkčit i srdce toho nejzlejšího. Co to má sakra znamenat?

„Jo a mimochodem, nevěděl jsem, že kreslíš..." řekl a sáhl pod svou postel, zpod které vytáhl malou krabici.

„...měl by sis to líp schovávat," mrkla na mě a předal mi ji. Rychle jsem krabici překontroloval a znovu ji zavřel. Lhal jsem Hermioně, ty kresby jsem nespálil. Všechny byly v téhle krabici.

„Díky, Blaisi," kývl jsem a schoval krabici do kufru, který jsem opatřil kouzlem proti otevření.

„Půjdeš za Brumbálem kvůli tomu?" promluvil Blaise, když si znovu sedl na svou postel a hlavou ukázal na mou ruku se znamením zla. On jediný, kromě Severuse a Hermiony, o tom věděl. Těžko bych to skryl před někým, kdo se mnou spí v jednom pokoji.

„Nejspíš ano," zamumlal jsem a vzal do ruky pergamen. Nečekal jsem, že by si Hermiona přečetla zbytek toho vzkazu, ale když jsem uviděl odpověď, srdce se mi zaradovalo. Opravdu? Usmál jsem se. Opravdu se mě ptá na to, jestli je to pravda? Ten zbytek textu obsahoval jen až příliš jednoduché vyznání, a to, že ji ve svém životě potřebuji. Hermiono, klidně ti to budu opakovat po zbytek tvého života, napsal jsem a čekal na odpověď. To asi nebude nelepší nápad. To mě donutilo se zamračit, pokazil jsem něco? Stalo se něco?

Nic, žádná odpověď nepřišla až do večeře, kdy jsme se s Blaisem zvedli a zamířili do Velké síně. Nebyla tam.

Hermiona

Nešla jsem na večeři, radši jsem zůstala ležet v posteli a přemýšlela, jak špatné by bylo zamilovat se do něj. Ginny mi řekla, co všechno by to pro mě, a hlavně pro něj, znamenalo, a já jsem měla strach. Opravdu jsem o něj měla strach.

Na nočním stolku jsem měla odložený pergamen a koukala na jeho poslední vzkaz. Stalo se něco?

Znovu jsem se ušklíbla a převalila se na záda. Jestli se něco stalo? Ne, to jen Hermionino srdce začalo dělat kotrmelce pokaždé, když si vzpomněla na to, jak ji líbal, na to, jak chutnají jeho rty, a jak voní jeho košile, ke které ji tiskl.

„Ach, jsem ztracená," povzdechla jsem si. Už jsem se smířila s myšlenkou, že jsem se do něj zamilovala, ale to bylo to, co mě trápilo. Mohla jsem si jen představovat, co by s námi udělal jeho otec, nebo dokonce Voldemort, kdyby tohle zjistili. A to jsem prostě nehodlala podstupovat.

Se slzami v očích jsem vzala z nočního stolku pergamen a začala psát.

Princi, bylo krásné tě poznat z té lepší stránky a věř mi, že nelituji ničeho, co se stalo, ale nesmí to pokračovat. Nikdo z těch, co jsou okolo nás, si to nepřejí, a já se bojím, co všechno by se ti mohlo stát. Trhá mi to srdce, ale ty sám musíš vědět, že tohle je to nejlepší, co můžeme udělat. Prosím, mysli na to, co jsem ti řekla, udělej něco s tím, kým jsi proti svojí vůli. Zasloužíš si něco víc, a něco víc než jen mudlovskou šmejdku. S láskou, Hermiona.

Když jsem to dopsala, naplno jsem se rozbrečela a zahrabala se do peřin, jenže ani ty neutlumily bolest, která mi svírala hrudník.